Ani se mi nechce věřit, že už jsou to dva týdny, co jsme se vrátili z našeho prvního mini chlapíkovskýho výletu do Čech. Bylo to nádherný, byla to paráda a klidně bysme tam bývali byli zůstali i mnohem dýl! První zaoceánský let proběhl v klidu, když nepočítám tu šílenou frontu na letišti v New Yorku, kde se imigrační úředníci rozhodli, že si dají pauzu..všichni najednou..aspoň jsme měli čas se pořádně skamarádit s lidma kolem a nic neskamarádí lidi víc než sdílené utrpení. Samotný let mini chlapík většinou prospal na mě, na Amíkovi, na podlaze, na nás obou, usnul potom co nám sdělil svoje obvyklé: "Fly, fly, fly, high, high, high, plane bumbác down fire engines come." Ne, k jeho nemalé neradosti jsme nespadli ani nezačali hořet a on tak nemohl vidět na vlastní voči ty hasiče v těch autech a sanitky s majáčkama. Moje napnuté očekávání, že mini chlapík bude děsně v údivu z toho, že všichni kolem mluví najednou česky splasklo jako balón, neb to dítě to vzalo naprosto