Máma za vodou

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný. Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta. Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta.  Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je? Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře řím...

Koronavirus a Amerika, sakra, kam se hrabe zbytek planety. Prozatím zemřelo přes 142 000 Američanů z toho přes 26 000 lidí z New York City.  Od minulého pondělí je New York City ve čtvrté a finální fázi znovuotevření. To znamená, že jsou otevřené restaurace a bary, jíst se ale smí jen venku, vnitřky jsou uzavřené na...až potom. Otevřeli se stadiony, ale bez účasti fanoušků. Původně se ve čtvrté fázi měla otevřít i muzea, to se odložilo na...až potom, stejně jako posilovny a bazény. Škola v září začne hybridním stylem. Děti budou rotovat po jednom až třech dnech ve třídě, zbytek týdne bude výuka probíhat online. Také je prý máme začít trénovat, protože budou muset mít celý den roušky na obličeji. Rodiče mají do 7.srpna možnost zvolit si, zda chtějí pouze online vyučování nebo hybrid. Volíme hybrid s tím, že chlapík bude asi doma, pokud si totiž necháme hybrid, můžeme chlapíkovu výuku kdykoliv změnit na online.  New York City má 1,1 milionu žáků, bohužel hodně z těchto dětí nemá...

Nikdy nejsi dost stará na to, abys ochutnala pravý americký smores...ps mami nejsi stará to je jasný, to je jenom takovej nápis, chápeš?! Někdy je to skvělý vidět jak rozdílně jsme s Amíkem vyrůstali. Tak třeba takový rozdělaný oheň u Amíka jasně evokuje chuť na maršmelouny, zatímco já bych spíš hledala nějakou tu uzeninu. Jediný na čem se perfetkně setkáme je hledání klacků a špachtlí. Až do tohohle léta jsem tak nějak nedokázala setřást tu chuť takovýho toho těsně porevolučního maršmelounu, který nám kupovala babička. S bráchou nám dodnes naskakuje husí kůže při vzpomínce na babiččin hlas: "Hádejte, co jsem vám přinesla? To jak vám to tak strašně chutná." Absolutně nechápu, proč a kdy přesně se babička rozhodla, že nám maršmelouny děsně chutnají a že se bez nich absolutně neobejdem. A tak zatímco si Amík užíval nad ohněm opékaných maršmelounů s čokoládou, já olizovala z prstů pachuť prášku, do kterého byly ty naše maršmelouny zabalené a zoufale se dohadovala s bráchou...

Tak tenhle článek píšu definitivně se zpožděním. Náš prosinec byl ve znamení urputné snahy přetlouct naše loňské vzpomínky něčím novým a lepším.  Vevnitř jsme já i Amík počítali každý den a byli rádi za každý překonaný mezník. Začátek prosince byl spojen s oslavou mých narozenin. "Hlavně si, prosím tě, nešahej na prsa!" Prosil mě napůl vážně Amík dva dny před mýma narozeninama. "To můžeš až bude po narozeninách, ne dřív." A referoval tak k mýmu loňskýmu dárku, který jsem nadělila nejen sama sobě, ale i celé rodině. Nakonec nás zachránil mini chlapík, který se rozhodl, že to nejsou jen moje narozeniny, ale že slavíme oba dva a k oslavě nutně potřebuje dort, svíčky a dárek. Měli jsme štěstí neb nás nenutil k uspořádání veliké narozeninové párty a stačila mu jen oslava malá, komorní, no jednou se zmínil o tom, že by chtěl mít: "Big haptoo party a friends." Dokonce i přidal sám sebe k oblíbenému narozeninovému hitu a tak jsme za zpěvu, "Happy birt...

Wobin Hood Tak tohle už byl náš čtvrtej Halloween. Děsný jak rychle to letí. Přijde mi to jako včera, když jsme se převlíkali s Amíkem za upíry a navlíkali mini chlapíka jako mimino do jeho strašidelnýho obleku. Pamatuju si jak jsme se oba dva děsně strachovali, že se nás mini chlapík zděsí a my ho rozpláčem a tak jsme si malovali krvavý ksichty před ním...bylo mu to úplně ukradený, hlavně, že jsme mu dali mlíko. Tenhle první Halloween byl krásnej, ale dost chudej neb nám nikdo nevěřil, že ta čokoláda je pro mimino a ne pro nás a raději si ty sladkosti nechávali pro větší děti. Už další rok, to ale bylo mnohem lepší. Mini chlapík okamžitě pochopil, že ten plastovej košíček co vypadá jako dýně je kouzelnej a vejde se do něj neuvěřitelný množství dobrot. Po týdnu, ale nechtěl věřit, když zjistil, že sladkosti došly a další dva měsíce nás nutil mu do košíku dávat čokolády. Loni stál hned další večer u dveří s košíkem, ze kterýho si vysypal a schoval všechny sladkosti a nutil ...

Jedna z věcí, který se mi na Americe líbí jsou takové ty poutě a průvody a vůbec všelijaký dni, kdy se sejde celá vesnice, popřípadě městečko nebo okres a rozhodnou se něco oslavit. No a nejlepší období na všechny tyhle oslavy je samozřejmě léto. Takovej letní víkend, tak to je úplná paráda. Každý okres se snaží udělat svoji pouť neboli "county fair," ale kolotoče a střelnici tam nečekejte. Dokonce ani to perníkový srdce se tam nedá koupit. Zato se vám předvedou místní chovatelé zvířeny, policejní sbor nebo veteráni. Ovce a králíci dostanou ocenění, no a pokud máte štěstí můžete klidně vidět i lamy. Pane jo, to by Přemkovi Podlahovi plesalo srdce vidět takhle americký zahrádkáře a pěstitele pohromadě. A kukuřice, kukuřice nesmí nikde v Americe chybět. Kukuřice na hraní pro děti, kukuřice na krmení pro zvířata, kukuřice jako popcorn a samozřejmě i pečená nebo vařená. Kukuřice na všechny způsoby. Jednou bych chtěla vidět takovou tu pouť, kde jezdí i drsní ko...