Přeskočit na hlavní obsah

Okresní pouť aneb letní Amerika


Jedna z věcí, který se mi na Americe líbí jsou takové ty poutě a průvody a vůbec všelijaký dni, kdy se sejde celá vesnice, popřípadě městečko nebo okres a rozhodnou se něco oslavit.

No a nejlepší období na všechny tyhle oslavy je samozřejmě léto. Takovej letní víkend, tak to je úplná paráda. Každý okres se snaží udělat svoji pouť neboli "county fair," ale kolotoče a střelnici tam nečekejte. Dokonce ani to perníkový srdce se tam nedá koupit. Zato se vám předvedou místní chovatelé zvířeny, policejní sbor nebo veteráni. Ovce a králíci dostanou ocenění, no a pokud máte štěstí můžete klidně vidět i lamy. Pane jo, to by Přemkovi Podlahovi plesalo srdce vidět takhle americký zahrádkáře a pěstitele pohromadě.

A kukuřice, kukuřice nesmí nikde v Americe chybět. Kukuřice na hraní pro děti, kukuřice na krmení pro zvířata, kukuřice jako popcorn a samozřejmě i pečená nebo vařená. Kukuřice na všechny způsoby.





Jednou bych chtěla vidět takovou tu pouť, kde jezdí i drsní kovbojové a předvádí se jízda na zdivočelým býkovi. To by byla paráda.
















Komentáře

  1. leto a kukurica vzdy patrilo aj k mojmu detstvu...

    OdpovědětVymazat
  2. Vypadá to suprově, a kukuřici, tu taky můžu!:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Nemůžu říct,že tady u nás nejsou žádný akce to rozhodně ne,ale děsně bych se tam k Vám chtěla podívat,jednou za život prostě vyrazit a vidět to všechno nejen z fotek.Užívejte si pěkný dny !!!

    OdpovědětVymazat
  4. Už dlouho si říkám, že se vypravím do Ameriky třeba na čtvrt roku. :) Jelikož pracuji jako copywriter, tak pro mě není problém pracovat na dálku přes internet. Ostatně to takhle praktikuji vlastně od začátku Covidu a karantény. ;-) Tak uvidím. Mám to v hlavě dost dlouho, různě si o tom načítám. Myslím, že to letos nebo příští rok klapne! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně