Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zajímavé

Nenormální normálno

Uzavírá se rok, pro mě, pro Amíka, pro všechny kolem nás. Náš rok, který trval 13 měsíců a pár dní.

V sobotu jsem skončila s infúzema. Naposledy jsem seděla v infůzním křesle, naposledy jsem si nechala napíchnout žílu a čekala až do mě dokape nejdřív steroid, potom herceptine a nakonec to pěkně propláchne fyziologický roztok. Naposledy.

Vzpomínám si na loňský leden a první schůzku s naší onkoložkou. "Nejdříve nasadíme dvanáct kol chemoterapie, která bude mít dvě složky. Dvanáct dávek bude s chemoterapií a bio léčbou herceptinem. Herceptin potom bude pokračovat i dalších dvanáct kol, to ale už nebude týdně, ale jednou za 3 týdny." Jak nevinně to tehdy znělo. Dvacet čtyři dávek, co to je? Rok, rok života, který nebyl lehký, ale byl to pořád život. Chodila jsem do práce, oslavili jsme mini chlapíkovi narozeniny, byli jsme na dovolený, chodila jsem nakupovat, vařili jsme, prostě to šlo dál. Jen naše myšlení se nasadilo do jinýho modulu, toho, kdy se dozvíte, že máte potencionál…

Nejnovější příspěvky

Naše Chánuce

Nový Rok o slepičí krok

Po čtyřech letech doma aneb mini chlapík poprvé Čechem část II

Léčba jede dál

Halloween, ten pravej americkej

Bilingvní soužití a jídlo

Moje rakovina prsu, naše fotoesej

Hormonální léčba a už je to tady

Po čtyřech letech v Čechách aneb mini chlapík poprvé Čechem

Pravidelní čtenáři