Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem šila roušku




Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký.

Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně.


Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám!!



Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek. 

Jdu stříhat.

Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku.

Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie.
Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kostech, to bude v klidu.

Zapínám stroj. Na Jitku seru, protože mi to nešije tak jako mámě. Hele ono to šije jen do půlky a divně to skáče.

V poho, je tam ta páčka, ta látku pěkně našponuje. Zapínám Kateřinu Velikou a jdu stříhat podle Evy.
Eva tvrdí, že si mám udělat střih. Jdu si dát skleničku vína.

Střih mám. Skleničky v sobě dvě.

Pouštím znova stroj. Nejsem debil zkouším to na kousku Amíkovi košile. On jich zase tolik nemá na ty roušky.
Tak bez spodní nitě hovno ušiješ. Teď už to vím. Ta malá kurevská špulka mi pořád vypadává a nějak se to tam celý šmodrchá.

Přináším si flašku vína.

Hledám n a Youtube "jak se cpe špulka do stroje" je tam zase Mařka a říká, že to nic není. Hledám Americký youtube. Tak tam jedem pěkně od začátku..tohle je stroj a tohle je židle...dobrý, špulka je ve stroji.

Zase hledám návod na šití roušek. Martina říká, že to nic není a že se to nemusí ani entlovat. ENTLOVAT?????? Do prdele jaký entlování zase?

Otvírám další flašku.

Stroj je připravej, střih mám taky, jdu na to. Spouštím to!! Láme se mi jehla!

Volám přítele na telefon. Mámě padá internet, ale než jí spadne uklidní mě, že prej jí to taky trochu trvalo, než přišla na ten gryf. Jak trochu trvalo??? Dyť vona mi ušila i kabát, když mi bylo sedm.

Jdu zkoušet nový hit...roušky z trička a Martina tvrdí, že potřebuju jenom nůžky a tričko...to dám...jen možná počkám až vystřízlivím...



Komentáře

  1. Jé, jsem ráda že píšeš :) a se strojem to máme stejně, máma taky šila a já jsem se nedokopala přes tu spodní nit...

    OdpovědětVymazat
  2. Strašně jsem se těšila na Váš příspěvek, já jsem ušila pouze jednu v ruce a naštěstí pak město začalo rozdávat a kolegyňka našila i pro takové kutilky jako jsem já. Držte se.

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem taky skončila s rouškama z trika :-D naštěstí nás zachránila tchýně, která našila roušky :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Maršmeloun nebo že by Marshmallow? Každopádně Amerika je definitivně sladká

Nikdy nejsi dost stará na to, abys ochutnala pravý americký smores...ps mami nejsi stará to je jasný, to je jenom takovej nápis, chápeš?! Někdy je to skvělý vidět jak rozdílně jsme s Amíkem vyrůstali. Tak třeba takový rozdělaný oheň u Amíka jasně evokuje chuť na maršmelouny, zatímco já bych spíš hledala nějakou tu uzeninu. Jediný na čem se perfetkně setkáme je hledání klacků a špachtlí. Až do tohohle léta jsem tak nějak nedokázala setřást tu chuť takovýho toho těsně porevolučního maršmelounu, který nám kupovala babička. S bráchou nám dodnes naskakuje husí kůže při vzpomínce na babiččin hlas: "Hádejte, co jsem vám přinesla? To jak vám to tak strašně chutná." Absolutně nechápu, proč a kdy přesně se babička rozhodla, že nám maršmelouny děsně chutnají a že se bez nich absolutně neobejdem. A tak zatímco si Amík užíval nad ohněm opékaných maršmelounů s čokoládou, já olizovala z prstů pachuť prášku, do kterého byly ty naše maršmelouny zabalené a zoufale se dohadovala s bráchou