Přeskočit na hlavní obsah

Naše Chánuce


Tak tenhle článek píšu definitivně se zpožděním.

Náš prosinec byl ve znamení urputné snahy přetlouct naše loňské vzpomínky něčím novým a lepším.  Vevnitř jsme já i Amík počítali každý den a byli rádi za každý překonaný mezník.

Začátek prosince byl spojen s oslavou mých narozenin. "Hlavně si, prosím tě, nešahej na prsa!" Prosil mě napůl vážně Amík dva dny před mýma narozeninama. "To můžeš až bude po narozeninách, ne dřív." A referoval tak k mýmu loňskýmu dárku, který jsem nadělila nejen sama sobě, ale i celé rodině. Nakonec nás zachránil mini chlapík, který se rozhodl, že to nejsou jen moje narozeniny, ale že slavíme oba dva a k oslavě nutně potřebuje dort, svíčky a dárek. Měli jsme štěstí neb nás nenutil k uspořádání veliké narozeninové párty a stačila mu jen oslava malá, komorní, no jednou se zmínil o tom, že by chtěl mít: "Big haptoo party a friends." Dokonce i přidal sám sebe k oblíbenému narozeninovému hitu a tak jsme za zpěvu, "Happy birthday mami and Jesse," překonali naše první výročí od mýho nálezu. Tříletý dítě má opravdu neuvěřitelnou schopnost přetlouct náš strach a moje deprese sám sebou.



Koupili jsme stromeček, mini chlapík nutně potřeboval stromeček, ten pravej, živej, americkej, kterej vypadá jako umělej jak moc je hustej. Mini chlapík ho sám vybíral a my ten stromeček museli jen mírně nadzdvihnout, aby vypadal, že je ještě větší než Amík. A tak jsme od začátku prosince měli  stromeček a zrcadlo ověšený Chanukovýma ozdobama. Slavíme oboje Chanuku i Vánoce. Tady v Americe se tomu říká Christmakkah no a já tomu říkám Chánuce.

Začala Chanuka a my jsme se rozhodli, že tenhle rok se budeme snažit každej večer pořádně oslavit. Loni nám to tolik nešlo. Každý večer zapaloval mini chlapík poctivě svůj svícen a dostal dárek. K Chanuce totiž dostávájí dárky děti, my ostatní se spokojíme s jejich rozzářenýma očima a dobrým tradičním jídlem. To tradiční jídlo je smažené na oleji, ona totiž Chanuka je oslava oleje, který zázračným způsobem vydržel místo jednoho dne, osm dní, během Bar Kochbova povstání. Že jste o tom neslyšeli? To se divím, vždyť se to stalo pouze před plus mínus 2000 lety. Takže bramboráky neboli latkes jsou hvězdou osmi dní. A kdo nemá dost oleje může si dát jako zákusek pěknou koblihu. Mám pocit, že jsme bramboráky jedli opravdu všech osm dní.



Mini chlapík nás osm dní veselil písničkou "Chanukah oh Chanukah, " kterou si natrénoval ve školce na svoje první školkové vystoupení.  A tak přešel 16. prosinec někdy mezi mini chlapíkovým kapáním vosku, rozbalováním dárku a smažením dalšího bramboráku přešel den, na který tak strašně nerada vzpomínám. Den, kdy jsem zvedla telefon a slyšela: "Bohužel ten nádor je maligní." Ta věta...ta mi v hlavě zněla ještě hodně dlouho.

Chanuka skončila 20. prosince a mini chlapík tak měl několik dní bez dárků. Mini chlapík měl svoje první školkové vystoupení, při kterém nadšeně zpíval svoji Chanukovou písničku. Byla jsem pyšná matka, musím se přiznat, že mě to až tolik nebralo, když jsem před několika lety viděla synovce, ale teď už chápu.


Mini chlapík dostal zápal plic.

Štědrý den, napekla jsem řízky neb Amík nesnáší kapra, protože má kosti. Dodnes má osypky při vypomínce na svého prvního kapra, kde mu moje máma dala vedle talíře talířek na kosti. Od té doby tvrdí, že pokud někdo dostane na stůl speciální talířek na kosti tak je to jasně v pytli a on se udusí. Udělala jsem braborový salát a udělala jsem ho moc, nějak jsem to neodhadla a ten pytel a půl brambor  2 kilama jablek je fakt hodně. Naštěstí si asi tak dvě kila salátu vzala tchýně s tchánem, protože jim děsně chutná. Na Štědrý den jsme měli párty naši dva kamarádi spolu s Amíkem od rána slavili, jen tak, protože se všem chtělo. Já se držela motta, že jeden z rodičů musí přeci jen být tak trochu střízlivý. Nebereme ty Vánoce až tak vážně. Nám se líbí, když je veselo. A jelikož k nám nechodí Ježíšek, tak v tom máme trochu bordel. Letos jsme se rozhodli pro Santu, dárky jsou stejně komerční, tak proč nedat rovnou symbol vytvořený Coca Colou? Slavíme Santu asi taky proto, že i Amík měl vždycky oboje jak Santu tak i Chanuku, k Chanuce ale dostával třeba ponožky nebo pastelky a tak se vždycky těšil na Santu. My dáváme dárky dobrý po celý Chánuce.



Santa přišel ráno a mini chlapík dostal dva dárky. A byl rád. My si dárky nedáváme, máme všechno.
Strašně ráda bych tu poděkovala výrobci playmobilu, mini chlapíkově oblíbené hračce, jsem strašně moc vděčná za ty krásné katalogy všech možných variací playmobilů, které mám možnost mini chlapíkovi koupit na příští Chanuku a jeho narozeniny. Tyhle malé katalogy jsou už od půlky prosince jeho oblíbeným čtením. Mám jen malou otázku: "jak je do prdele možný, že ač má mini chlapík stopadesát milionu playmobilů, ani jeden z nich není v katalogu zastoupenej?"   

Takhle přešel prosinec a naše roční výročí od mojí diagnozy.







Komentáře

  1. Milá mámo za vodou, kéž by ta diagnoza už taky byla "za vodou"! Moc to přeji Vám i celé rodině a svátky oboje jste měli nádherné! Bramboráky miluju a taky si ho dnes upeču, po přečtení příspěvku se mi sliny sběhly...úplně cítím, jak to u Vás vonělo. Bramboráky, láskou , nadějí a radostí. Pevné nervy, hodně síly a ten nejlepší závěr léčby...kopec zdraví Vám všem a už žádné neduhy! Máte můj obdiv! Držím pěsti ,nejen Vám ,pořád! Marcela

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Maršmeloun nebo že by Marshmallow? Každopádně Amerika je definitivně sladká

Nikdy nejsi dost stará na to, abys ochutnala pravý americký smores...ps mami nejsi stará to je jasný, to je jenom takovej nápis, chápeš?! Někdy je to skvělý vidět jak rozdílně jsme s Amíkem vyrůstali. Tak třeba takový rozdělaný oheň u Amíka jasně evokuje chuť na maršmelouny, zatímco já bych spíš hledala nějakou tu uzeninu. Jediný na čem se perfetkně setkáme je hledání klacků a špachtlí. Až do tohohle léta jsem tak nějak nedokázala setřást tu chuť takovýho toho těsně porevolučního maršmelounu, který nám kupovala babička. S bráchou nám dodnes naskakuje husí kůže při vzpomínce na babiččin hlas: "Hádejte, co jsem vám přinesla? To jak vám to tak strašně chutná." Absolutně nechápu, proč a kdy přesně se babička rozhodla, že nám maršmelouny děsně chutnají a že se bez nich absolutně neobejdem. A tak zatímco si Amík užíval nad ohněm opékaných maršmelounů s čokoládou, já olizovala z prstů pachuť prášku, do kterého byly ty naše maršmelouny zabalené a zoufale se dohadovala s bráchou