Přeskočit na hlavní obsah

Halloween, ten pravej americkej

Halloween_v_Brooklynu
Wobin Hood

Tak tohle už byl náš čtvrtej Halloween. Děsný jak rychle to letí. Přijde mi to jako včera, když jsme se převlíkali s Amíkem za upíry a navlíkali mini chlapíka jako mimino do jeho strašidelnýho obleku. Pamatuju si jak jsme se oba dva děsně strachovali, že se nás mini chlapík zděsí a my ho rozpláčem a tak jsme si malovali krvavý ksichty před ním...bylo mu to úplně ukradený, hlavně, že jsme mu dali mlíko. Tenhle první Halloween byl krásnej, ale dost chudej neb nám nikdo nevěřil, že ta čokoláda je pro mimino a ne pro nás a raději si ty sladkosti nechávali pro větší děti.

Už další rok, to ale bylo mnohem lepší. Mini chlapík okamžitě pochopil, že ten plastovej košíček co vypadá jako dýně je kouzelnej a vejde se do něj neuvěřitelný množství dobrot. Po týdnu, ale nechtěl věřit, když zjistil, že sladkosti došly a další dva měsíce nás nutil mu do košíku dávat čokolády.

HAlloween_v_Brooklynu

Loni stál hned další večer u dveří s košíkem, ze kterýho si vysypal a schoval všechny sladkosti a nutil nás jít znova a nedokázal pochopit, že Halloween je jenom jednou za rok. Tak aspoň začal říkat všem strašidlům a čarodějnicím "Halloween night," ta paní co hlídala v tom muzeu to ale naštěstí nevěděla a tak se neurazila, když mini chlapík při jejím spatření začal křičet: "Halloween night, halloween night!" Když se tehdy pohnula, zklamaně se na mě mini chlapík podíval a pravil: "No, Halloween night, mamá, paní!"

Halloween_v_Brooklynu

Letos se mini chlapík už na začátku října rozhodl, že bude Wobin Hood, z nějakýho mě záhadnýho důvodu to dítě není schopný říct anglický "r," ale to český mu jde parádně. Nadšeně jsem s jeho volbou souhlasila a jala se hledat šaty pro Lady Marian. Ano, splnil se mi můj odvěkej sen a stala jsem se princeznou, no a když jsem k tomu přidala ještě jednu z paruk nakoupenejch na chemošku, tak nebylo co řešit. Amík se jedinej cejtil tak trochu vyřazenej a nějakou dobu si mumlal něco o tom, že by teoreticky měl bejt Wobin on, když de facto Mariana a Wobin se jako milujou. Nakonec jsme ho usmířili králem Richardem.

Hon za sladkostma
Jelikož byl Halloween v úterý vzalo si plno rodičů půl dne volno, aby mohli jít "trick or treat" se svýma potomkama. Mrňata totiž vycházejí ještě za světla a už kolem třetí odpoledne můžete vidět hloučky dětí s košíkama a taškama obcházející domy a obchody. Jo dokonce i obchody a samoosbluhy dávají sladkosti, buď vydelegují jednoho statečnýho s mísou před vchod nebo nechají davy dětí, aby si vešly přímo do obchodu. U domů většinou platí pravidlo, že kdo má ozdobenej barák, tak ten dává sladkosti.

Halloween_V_Brooklynu
Wobin, Wobin Hood
Wobin se svým doprovodem vyrazil před čtvrtou, košík se mu začal plnit a dokonce si ani nevšiml, že mu král Richard krade sladkosti. Letos si Wobin totiž pořádně užíval dekorací, což je poměrně nebezpečný, když se vezme v potaz to, že skoro všechny domy v Brooklynu mají venkovní schody a Wobin je po Amíkovi a dokáže se soustředit jenom na jednu věc.

Už po druhý jsme šli děsně strašidelným bludištěm s upírama, čarodějnicema, zombiema a prostě vším děsivým. Oproti loňsku to ale Wobin bral víc vážně, naštěstí se strašidla krotí, když vidí mini lidi, každopádně se jim ale podařilo vyděsit Amíka, což Wobin těžce nesl a normálně tomu strašidlu jednu ubalil perfekním dřevěným měčem koupeným v Třeboni. Americký strašidlo bylo z rány dřevem mírně překvapený, ale naštěstí ten kvalitní český výrobek nebyl ostrý. Tchýně v tu chvíli nezapomněla upozornit, že ona byla proti koupi takový zbraně už v Třeboni. Amík celej roztál, protože ho jeho chrabrej syn bránil a strašidlovi se taky nic moc nestalo.

Jako lovec lebek

Letos si mini chlapík vykoledoval tolik sladkostí, že doslova neunesl svůj kyblíček. Mini chlapík se ale postavil k problému "mám moc sladkostí" čelem a systematicky se jal zásoby likvodovat, myslím, že v sobotu mě bude nutit mu kýbl zase naplnit.

Jo jo Halloween je podle mě ten nejlepší svátek tady u nás za oceánem, no vlastně bych ho zařadila mezi moje úplně nejoblíbenější...ono je totiž absolutně parádní vidět, jak se lidi dokážou uvolnit a dělat si ze sebe srandu. Je skvělý aspoň jednou za rok se nebrat tak vážně a prostě si užít a smát se jako malej.



Add caption








Komentáře

  1. Perfektní, s tou paní a pak s mečem, to jsi mě fakt pobavila. Piš dál a víc! 😀

    OdpovědětVymazat
  2. Tyjo, ta story s mecom ma fakt dojala... chrabry to klucina! So mnou tie hormony poslednou dobou tiez zacinaju trosku mavat... :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně