Halloween, ten pravej americkej

Wobin Hood

Tak tohle už byl náš čtvrtej Halloween. Děsný jak rychle to letí. Přijde mi to jako včera, když jsme se převlíkali s Amíkem za upíry a navlíkali mini chlapíka jako mimino do jeho strašidelnýho obleku. Pamatuju si jak jsme se oba dva děsně strachovali, že se nás mini chlapík zděsí a my ho rozpláčem a tak jsme si malovali krvavý ksichty před ním...bylo mu to úplně ukradený, hlavně, že jsme mu dali mlíko. Tenhle první Halloween byl krásnej, ale dost chudej neb nám nikdo nevěřil, že ta čokoláda je pro mimino a ne pro nás a raději si ty sladkosti nechávali pro větší děti.

Už další rok, to ale bylo mnohem lepší. Mini chlapík okamžitě pochopil, že ten plastovej košíček co vypadá jako dýně je kouzelnej a vejde se do něj neuvěřitelný množství dobrot. Po týdnu, ale nechtěl věřit, když zjistil, že sladkosti došly a další dva měsíce nás nutil mu do košíku dávat čokolády.

Loni stál hned další večer u dveří s košíkem, ze kterýho si vysypal a schoval všechny sladkosti a nutil nás jít znova a nedokázal pochopit, že Halloween je jenom jednou za rok. Tak aspoň začal říkat všem strašidlům a čarodějnicím "Halloween night," ta paní co hlídala v tom muzeu to ale naštěstí nevěděla a tak se neurazila, když mini chlapík při jejím spatření začal křičet: "Halloween night, halloween night!" Když se tehdy pohnula, zklamaně se na mě mini chlapík podíval a pravil: "No, Halloween night, mamá, paní!"

Letos se mini chlapík už na začátku října rozhodl, že bude Wobin Hood, z nějakýho mě záhadnýho důvodu to dítě není schopný říct anglický "r," ale to český mu jde parádně. Nadšeně jsem s jeho volbou souhlasila a jala se hledat šaty pro Lady Marian. Ano, splnil se mi můj odvěkej sen a stala jsem se princeznou, no a když jsem k tomu přidala ještě jednu z paruk nakoupenejch na chemošku, tak nebylo co řešit. Amík se jedinej cejtil tak trochu vyřazenej a nějakou dobu si mumlal něco o tom, že by teoreticky měl bejt Wobin on, když de facto Mariana a Wobin se jako milujou. Nakonec jsme ho usmířili králem Richardem.

Hon za sladkostma

Jelikož byl Halloween v úterý vzalo si plno rodičů půl dne volno, aby mohli jít "trick or treat" se svýma potomkama. Mrňata totiž vycházejí ještě za světla a už kolem třetí odpoledne můžete vidět hloučky dětí s košíkama a taškama obcházející domy a obchody. Jo dokonce i obchody a samoosbluhy dávají sladkosti, buď vydelegují jednoho statečnýho s mísou před vchod nebo nechají davy dětí, aby si vešly přímo do obchodu. U domů většinou platí pravidlo, že kdo má ozdobenej barák, tak ten dává sladkosti.

Wobin, Wobin Hood

Wobin se svým doprovodem vyrazil před čtvrtou, košík se mu začal plnit a dokonce si ani nevšiml, že mu král Richard krade sladkosti. Letos si Wobin totiž pořádně užíval dekorací, což je poměrně nebezpečný, když se vezme v potaz to, že skoro všechny domy v Brooklynu mají venkovní schody a Wobin je po Amíkovi a dokáže se soustředit jenom na jednu věc.

Už po druhý jsme šli děsně strašidelným bludištěm s upírama, čarodějnicema, zombiema a prostě vším děsivým. Oproti loňsku to ale Wobin bral víc vážně, naštěstí se strašidla krotí, když vidí mini lidi, každopádně se jim ale podařilo vyděsit Amíka, což Wobin těžce nesl a normálně tomu strašidlu jednu ubalil perfekním dřevěným měčem koupeným v Třeboni. Americký strašidlo bylo z rány dřevem mírně překvapený, ale naštěstí ten kvalitní český výrobek nebyl ostrý. Tchýně v tu chvíli nezapomněla upozornit, že ona byla proti koupi takový zbraně už v Třeboni. Amík celej roztál, protože ho jeho chrabrej syn bránil a strašidlovi se taky nic moc nestalo.

Jako lovec lebek

Letos si mini chlapík vykoledoval tolik sladkostí, že doslova neunesl svůj kyblíček. Mini chlapík se ale postavil k problému "mám moc sladkostí" čelem a systematicky se jal zásoby likvodovat, myslím, že v sobotu mě bude nutit mu kýbl zase naplnit.

Jo jo Halloween je podle mě ten nejlepší svátek tady u nás za oceánem, no vlastně bych ho zařadila mezi moje úplně nejoblíbenější...ono je totiž absolutně parádní vidět, jak se lidi dokážou uvolnit a dělat si ze sebe srandu. Je skvělý aspoň jednou za rok se nebrat tak vážně a prostě si užít a smát se jako malej.