Přeskočit na hlavní obsah

Amíkovy narozeniny




Je půlka dubna a za mnou každoroční šílenost zvaná Amíkovy narozeniny. V životě jsem nepoznala člověka, kterej by svoje narozeniny bral tak vážně jako Amík. Nevyžaduje teda naštěstí žádný šílený večírky se sto padesáti lidma. Jeho požadavky byly jen a pouze:
1. Oslava jeho osoby a to pokud možno den předem kdy se na něj nesmí zvýšit hlas neb "má zítra narozeniny."
2. Oslava jeho osoby den poté, kdy na něj nemám být nepříjemná neb "měl včera narozeniny.
3. V den D mu pokud možno darovat nějakej nezapomenutelnej prezent a udělat jeho den speciálním a pokud možno to spojit všechno dohromady.

Ano, přiznám se bez mučení, od našeho seznámení, před jedenácti lety (cože už tak dlouho? To je děsný jsem fakt stará) jsem  měsíc dopředu nespala a vymejšlela co udělat, aby měl Amík radost z narozenin.  Tak teď samozřejmě děsně přehánim, ale snaha byla odjakživa.



Co třeba ten nezapomenutelnej dárek hned pár měsíců po našem přesídlení do New Yorku? Kdy já absolutně ten nejnovější imigrant, kterej nemá ani účet na amazonu, natož pak zkoušet nějaký online nakupování, jsem zahlídla v muzeu fotografie takovou malou knížečku se striptýzem z 20 let, takový to jak se pouští ty stranky hodně rychle a taková docela macatá paní se tam svlíká do bombarďáků. Tak třeba tenhle dárek se mi povedl dost dobře, protože na něj Amík vzpomíná skoro každý narozeniny, zato na ten perfektní bágl, co dostl předloni úplně zapomněl.

No a nebo jak jsem učinila jeho ¨hned první narozeniny nezapomenutelný, tím, že jsem ho zasvětila do českýho zvyku "když máš narozeniny, tak cáluješ za věechny." Amík tehdy čerstvě do mě zabouchlej měl bejt pozvanej od svých dvou Amíkovských kamarádů, který měli děsně hluboko do kapsy, do hospody a na večeři. Já jeho čerstvá láska jsem samozřejmě chtěla s nima a to stálo za to vidět Amíkův obličej, když jsem pak přede všema řekla, že má platit on. Ha a jak na to vzpomíná. To je pořád: "pamatuješ jak mě měl Will pozvat na véču a místo toho jsem šel s tebou a ještě měl platit. A pak v hospodě jsem málem platil za pět lidí. Na MOJE NAROZENINY!"

Nebo jak jsem mu na jeho třicátiny, který jsme náhodou trávili v Praze řekla, že berem auto a jedem kam chce, úplně kam chce, že je to na něm. Bohužel jsme asi pět minut od baráku měli menší problém, kdy autu před náma vběhl do cesty pes, auto ho přejelo ani nezastavilo a my nabrali psa a šup s nim na veterinu, cestou bolestí Amíka pokousal a pak chudák umřel na operačním sále. Dodnes má v paměti jak jsme strávili zbytek narozenin strávili na zahrádce hospody, kde jsme se žalem opili.

Tak před dvěma lety jsem mu málem dala jako dárek našeho mini chlapíka, kterej ale nespolupracoval a než se dělit o narozeniny se radši narodil o měsíc dřív, zjevně to bude genový to narozeninový šílenství.

Abych Amíkovi nekřivdila letos to proběhlo v klidu, neb mu k narozeninám aktivně přispíval mini chlapík, kterej sfoukával svíčky a nás nutil mu je pořád znova zapalovat, pak dal uslintanou pusu Amíkovi a bylo. Jak je vidno stačí k narozeninám zmrzlina Happy birthday písnička a malej mrňous.



Komentáře

  1. Skvělé fotky:-)) Až budete mít ten seznam knih, co byste ráda sehnala tomuto správňákovi, hoďte echo. Rozhodíme sítě a něco určitě chytnem, třeba i to Už vím proč. Matky united. Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky budu na to pamatovat :-) Seznam udělám a dám pak vědět, matky united, to je pěkný!

      Vymazat
  2. Opět jsem se pobavila:) Tak to u nás by se mělo, v ideálním případě, přát kolem páté hodiny ranní, protože pak už to vlastně neplatí, když už je v odpoledních hodinách jakože dávno narozenej. Asi jednou či dvakrát se mi to díky kojení povedlo. To bylo slávy:)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že v tom nejsem sama :) Mě se to snad ještě ani jednou nepovedlo, nevim proč, ale Amík jedinej den, kdy snad nespí jsou jeho narozeniny :))

      Vymazat
  3. Amík vypadá velmi spokojeně. Naprosto z něj vyzařuje štěstí. To musí mít i maminka velkou radost. Užívejte si života, ať vám to klape. Jak probíhala večerní party s rodiči? Určitě jste to vzali za správný konec. Z fotek rozpoznávám, že panáky jsou docela chudé na led. Neuvažovali jste o koupi výrobníku ledu?

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně