Přeskočit na hlavní obsah

Co mě naučilo těhotenství

Ač je to už přes dva roky od tý doby co jsem byla těhotná, přeci jenom si to období pamatuju skoro jako by to bylo včera. Osm měsíců, který mi fakticky změnily život. Teď můžu konečně říct, že chápu svojí mámu, když mi v dětství popisovala fotky v rodinným albu, mojí tehdy oblíbený knížce, stylem, "to bylo než ses narodila." Popřípadě, "to bylo před svatbou." Pro mě to období než ses narodila vždycky znělo děsně tajemně a teď už vim jak znělo i pro mojí mámu.


Mých osm měsíců těhotenství mě naučilo,
že v angličtině nění pojem jinej stav a jinej stav je jediný sousloví, který těhotenství popisuje naprosto parádně a bezchybně, tímto děkuji češtině.
že Amík může klidně skoro omdlít a málem se poblít štěstím.
že je Amík děsná kvočna a že jsem si to kvočnění měla víc užít a ne pořád říkat "jsem těhotná, ne nemocná."
že se Amík dokáže pěkně vytahovat.
že termín ranní nevolnost je pitomost, kterou musel vynalízt nějakej chlap, protože mě bylo blbě pořád.
že mít kocovinu jde i bez toho večírku.
že dokážu spát klidně třináct hodin v kuse, měsíc za sebou.
že vám toho děsně moc projde, protože jste těhotný.
že budu de facto řidičem, neb jsem jediná střízlivá.
že ty fotky jak štíhlá budoucí maminka s miniaturním bříškem a sexy šatičkách jsou hovadina.
že se dokážu metamorfovat do rozměrů dost hustýho štamgasta, kterej krká, prdí a přes břicho si nevidí.
že ten štamgast v posteli asi není moc sexy.
že se s břichem špatně hejbe a nedá se zatáhnout.



že je lepší si koupit těhotenský džíny alespoň o dvě velikosti větší, protože je trapný, se do nich od šestýho měsíce těžce rvát.
že vás v Newyorským metru pustí sednout a když ne, tak si o to říct, to vás pak pustí sednout tři chlapi najednou a pak si hanbou zpátky nesednou.
že se musím smát s rozmyslem a mírou, protože se klidně u toho dokážu i počůrat.
že dejchání je dost důležitej proces, kterej jde pěkně na nervy, když to tolik nejde.
že jsem ráda, že mi ve stáří nehrozí problémy s prostatou, protože chodit na záchod pětkrát za noc je pěkně na prd.
že chůze kolébající se kačeny je fakt a že to ty ženský nepřeháněj.
že se všude dostanu jen mi to bude dlouho trvat, ale že mám tu nej výmluvu, protože jsem těhotná.
že dokážu sníst neuvěřitelný množství jídla a za deset minut potom mít děsnej hlad.
že se nemá hrabat těhotný do talíře, protože může třeba Amíkovi klidně zabodnout vidličku do ruky.




že vás to mimino uvnitř fakticky kope a že to bolí jako prase.
že budete dávat tolik krve až se z vás stane profi hledač žil.
že nošení bot na podpatku je blbost a ke konci se stejně vejdete jenom do kecek.
že si ty kecky nebudete moct zavázat, protože se to přes to břicho nedá.
že ty speciální podkolenky na oteklý kotníky vám fakt zamezí otoku kotníků, ale nezabrzdí otoku kolen.
že jsem pověrčivá, ale že by nebylo špatný mít aspoň pár plínek doma.
že jsem ráda, že jsem ženská a ne slonice, protože ty jsou těhotný klidně dva roky.
že je to celý docela dobrá přípravka na brutální změnu života, která ale fakt stojí za to.





Komentáře

  1. Super, že píšeš, tvoje články mě fakt baví :) A teď si představ to druhý těhotenství, kdy budeš ještě víc prostorově objemná, unavená a k tomu mimi chlápek...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dík, mě ty tvoje taky moc baví a vzdělávají, mám už teda asi rok rozečtenou knížku montessori from the beggining a to díky tvýmu doporučení...jinak si ani to druhý těhotenství neumim představit, jako pokud do toho půjdem tak to bude pěkný maso to je jasný :-)

      Vymazat
  2. Super čtení ty tvoje články a je skvělý nápad je dát i jinam než na koně. Zdraví tě nejstarší matka z březnovek :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, a teď jdu vyšmírovat, která je ta nejstarší matka...mě ty nicky zabíjejí :-D

      Vymazat
  3. Teď jsi mě rozesmála :-) Bodnout vidličku do ruky :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele a to jsem si to nepřibarvila, Amík z toho má dodneška trauma :-)

      Vymazat
  4. Píšeš vtipně, jdu pročítat, než nejmladší usne... V USA jsem žila nějakou dobu taky, tak jsem zvědavá :-) Www.vimneok.wordpress.com

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost