Přeskočit na hlavní obsah

Moje máma v New York Post, aneb Amerika země neomezených možností


V Americe je možný úplně všechno dokonce se tady z mojí úžasný bohémský mámy, která maluje nádherný obrazy, stala hostující Czech Nonna, neboli česká babička v jedný super italský restauraci na Staten Islandu. A nejen, že se z ní stala kuchařka, ale on o ní vyšel i článek v New York Post, novinách, který jsou v top pěti nejprodávanějších novin v celým USA. To je teda vážně něco.



Nonnas_of_the_world_Enoteca_Maria
Česká nonna Helena
Jedeme si takhle na podzim s kamarádama, Amíkem a mini chlapíkem na Staten Island, pozor Staten Island ač se to možná podle průvodců nemusí tak zdát je jednou z pěti částí New York City. Na doporučení jsme se rozhodli jít na pozdní oběd do jedný takový malý italský restaurace. Z venku dobrý, ale po otevření dveří jsme se na sebe s Amíkem koukli, že to možná až tak super nápad nebude. Ono když vidíte sklenice na stole a číšnici hledající vaši rezervaci, tak si přeci jenom řeknete, jestli je to to pravý pro dvouletý dítě, kterýmu se nechce spát a taky pro vaši peněženku. No naštěstí bylo brzo stůl jsme dostali, ceny nebyly až tak zastrašující, problém ale nastal s mini chlapíkem. Zkusili jsme uspat, cha cha prej už neni mimino spát na povel, pche. Zkusili jsme korkovej špunt, dobrý, zvlášť v tý vystavený láhvi s vínem za hodně dolarů, jeho hračky zná a prej jsou na nic. Nakonec to vyhrála honěná mezi stoly a "já se schovám ze dveřma, třeba jima dostanu do hlavy." V takový chvíli ocení člověk super personál, kterej má svý děti a kterej je ochotnej uplácet mini chlapíka sušenkama, aby se rodiče aspoň na střídačku mohli najíst. Tady je zajímavej poznatek na okraj, kamarádi jsou zatím bezdětný a tak si naprosto sobecky objednávali tisíce jídel a vín a předstírali, že nás neznaj.
Moje máma v kuchařským
Mezi uplácením sušenkama a debatováním se servírkou o radostech mateřství, zatímco Amík do sebe rychle házel italský pochutiny, aby mě hladem šilhající mohl vystřídat, protože jsem prohrála naše "kámen, nůžky, papír" o právo prvního dlabance, se to stalo.  Já na servírku, původem Italku," Tohle je skoro jako od mojí babičky." Servírka: "Odkud jste?" Já: "Z Evropy," moje první odpověď pro Američany, neb ne všichni chtějí detaily. "Odkud z Evropy?" Mě taky mohlo napadnout, že Italové budou chtít vědět víc, "Český Republiky, Prahy." "Tam je to prej krásný, bych se chtěla podívat, ale počkejte, zavolám vám majitele, ten schání babičky z ciziny." Z poza baru se vynořil majitel s rozevlátým vousem a vlasem: "Vy jste z Čech? A máte tady maminku? A umí vařit? A nechtěla by si zkusit tady u mě vařit tak jednou měsíčně?" 

Joe, majitel Enoteca Maria
Joe, Ital první generace v Americe, majitel naprosto super restaurace Enoteca Maria, měl před osmi lety takovej nápad udělat restauraci, kde budou vařit jídlo jako od babičky, opravdový babičky. Tenhle nápad začal plnit se čtyřma italskejma babičkama, teď už tam vaří jenom Adelina, miniaturní Sicilanka neurčitýho stáří, která předstírá, že mluví anglicky, tím, že do každý věty vloží namátkou jedno slovo, třeba "and" je u ní hodně populární. Letos na podzim se Joe rozhodl, že to celý rozšíří na Nonnas of the world neboli babičky světa a abrakadabra moje suprácká máma vaří kachnu se zelím, bramborovej salád, štrůdl a jiný úžasný jídla v New York City a co víc lidi se potom můžou utlouct. 

No a nejen, že tam vaří, ale vystavuje tam i svoje obrazy. No člověk fakt nikdy neví, co mu vítr přivane do cesty třeba mojí mámu v New York Post.


Enoteca Maria, Staten Island


Helena_Svetla_in_Enoteca_Maria
Obrazy by Helena Světlá

Máma a Joe

Máma v akci

Enoteca_Maria





Komentáře

  1. Tyjo... Máš skvělou mámu :-) a teď občas i pohlídá ne?;-) jinak na životě v zahraničí mi babičky chyběly docela dost... A že mamince gratuluju k článku.

    OdpovědětVymazat
  2. Tyjo... Máš skvělou mámu :-) a teď občas i pohlídá ne?;-) jinak na životě v zahraničí mi babičky chyběly docela dost... A že mamince gratuluju k článku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky já jí to vyřídím...ale taky si to myslím. Jo pomáhá nám s mini chlapíkem, aby nemusel do jeslí a jsme za to strašně moc vděčni!

      Vymazat
  3. Tvoje máma je hustá, a celkově všechny tvoje příběhy! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. hele vyřídím :-D no všechny nevim, ale ty nudný sem nebudu dávat :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně