Přeskočit na hlavní obsah

Já s Amíkem v Beskydech aneb naše první stanování

Americký kemp
Americkej kemp

Je léto a to ve mě budí sentimentální vzpomínky na začátky našeho kempování s Amíkem.

Nikdy jsem nebyla žádnej drsnej tramp. Kanady, celtu a tele (který jsem zapomněla jak se jmenuje musela si ho najít v trampským slovníku) jsem taky nikdy nevlastnila, ale vedle Amíka jsem si jako drsnej zálesák, dobyvatel Divokýho Západu, lesní žínka a bába kořenářka v jenom připadala často. Teda hlavně na začátku našeho vztahu.

Nikdy nezapomenu na to jak jsme se asi po čtyřech měsícíh randění vydali do Beskyd. Jako mapu číst umim, ale nikdy jsem nebyla až tak zodpovědná za celou výpravu jako tehdy. V Tescu jsme si koupili stan, neb investovat do něčeho drahýho se nám tehdy nechtělo, zabalili bágly, nasedli do vlaku a hurá směr Rožnov.

Rožnov byl absolutní paráda, jak taky jinak, Amík poprvý ochutnal halušky, který se staly hitem Amíkova jídelníčku, bere i chlupatý knedlíky, ale halušky jsou halušky. Z Rožnova jsme se vydali na treky, na Radhošťi Amík poprvý ochutnal angrešt a pomalu začal chápat, jakou díru do světa udělal, tím, že zbalil mě, přírodoznalkyni, která ho nenechá pomřít hlady ani na nejtěžšim úseku horolezeckýho výstupu k soše Radegasta.

V Beskydech porvé ochutnal rybíz "Hele tohle se jí?" A pak za mnou chodil a volal,"Tohle je taky k jídlu?" A tohle?" "Hele a najdi mi ty borůvky." Na louce, nerostou." "Aha, a co ten angrešt?"

Z Pusteven, kde obdivoval českou vynalézavost trekovanání od hospody k hospodě, jsme se vydali směrem na nádrž Bečva. Tam se stal menší zádrhel, neb nádrž byl vypuštěná, ale co kemp tam byl. V lesích u Bečvy jsem ho dostala na další českej národní sport, houbaření. Amík z toho měl na začátku úplnej adrenalivej sport. Amíkův adrenalin "Hele a jak přesně víš, že jsou ty houby jedlý?" "Kdo, že tě to naučil?" "Děda?" "A není už náhodou po smrti? Na co, že to umřel?" Po překonání děsu z hub a zklamání z toho, že ty magický nepoznám, našel toho nejvěšího hřiba, kterýho odmítl dát do batohu, potom co jsme potkali několik houbařů. "Tak to je macek!" Kde, jste ho našli?""Cože, to je jeho první houba, vůbec?" "Ale, hmmmm, takovej parádní kousek se jen tak nevidí!"

Z Bečvy jsme se vydali opět trekem po zelený a červený, opět mírně selhala šéfka výpravy a mírně podcenila kilometry k dalšímu kempu. Na lesní cestě asi 150 metrů za letním dětským táborem: "Hele, já myslim, že už tam dneska nedojdem. Podle mapy mám pocit, že je to pěkně daleko." "Aha, kde budem spát?" "No, já myslela, že si zalezem támhle kus od cesty a bude." "Ty, hele a to můžem?" "Jasně, když nerozděláme oheň." "A hele, to na nás nikdo nepřijde? Čí je ten les?" "V pohodě, klid." "A hele, co když to někomu patří a oni to obejdou a pak na nás můžou vytáhnout pistole." "Hustý." Tady jsem pochopila, že chodim s Amíkem. "Jo a co medvědi?" "No, tak Beskydy jsou hodně velká divočina, ale až takováhle?" Rozdělali jsme náš stan, z nedalekýho tábora se před večerkou rozlíhal jekot dětí. Amík začal s klackem obcházet stan. "Co děláš?" "Slyšíš to? to je děsně divný, ne? Jakoby někoho vraždili." Já záchvat smíchu: "Hele klid, to jsou haranti z toho tábora dole." Amík se uklidnil, ale spát šel se svym červenym švycarákem na dosah, prej přeci jenom proti medvědům. Už ho vidim, jak bodá medvěda švýcarákem. V noci se strhla děsná bouřka, blesky jako ve dne já úplně zblbá Amíkem jsem si myslela, že na nás někdo šajní baterkou a chce nás zastřelit. Amíka neprobudila ani louže v našem super stanu.

Výlet po Beskydách jsem zakončili v hotelu Partyzán, ve kterym se od 80. let nic nezměnilo, bohužel ale ani neuklidilo a tak jsme si uprostřed pokoje rozdělali stan. Výhoda tesco stanů, netřeba kolíků.

Beskydy byl hit největší a ať jsme od tý doby trekovali, kde jsme trekovali, pořád na to Amík s láskou vzpomíná.  Třeba takhle v Patagonii, třetí den úžasnejch výhledů: "Tak, kdyby tohle bylo v Čechách, tak by tady na tomhle strašnym krpálu měli pivo a guláš. To by bylo teprve něco."

A jak se kempuje v Americe bude příští vydání, ale fotky US kempu jsou tady:
Adirondacks ve státě New York
Adirondacks, stát New York




Komentáře

  1. ..vždycky mě pobavíš, díky za radostnou chvilku od ucha k uchu:)Káťa

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, u nich je i procházka za humny v kopcích o život...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jako docela i je :-D hele o tom napíšu příště :-)

      Vymazat
  3. Moc milý blog. Díky za tu chvíli zde. Věrka

    OdpovědětVymazat
  4. Joo Beskydy, tam je panečku krásně. Také jsme tam s naším Adámkem byli na rodinné dovolené pod stanem před 3 lety. To mu bylo teprve 5 let, na dovolenou se těšil celý rok. Měli jsme trošku starosti s kempováním a tak jsme si na mapách našli vhodné opuštěné místo poblíž Lysé hory, pořídili si super stan a dovolenou si celkově velmi užili.

    OdpovědětVymazat
  5. Taky s mým chlapem hrozně rádi jezdíme do přírody a objevujeme krásu Středních Čech. Člověk by si myslel, že už procestoval celou republiku, ale pak vždy u studánky objeví nové další hezké místo. Dost často si s sebou na procházky bereme kempové vybavení, takže o noc strávenou v lese poté nemáme nouzi.

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně