Přeskočit na hlavní obsah

Memorial Day aneb Americký začátek léta


Americká letní sezóna začíná tradičně posledním květnovým pondělím, kdy se slaví Memorial Day. Memorial Day je vzpomínka na všechny padlé vojáky a vojandy, ze všech americkejch konfliktů. Tahle tradice vznikla po americký občanský válce, ale na poslední květnový pondělí se tenhle svátek přesunul až někdy koncem šedasátých let. Jak jsem se dočetla existuje určitý hnutí, který by tohle datum rádo zrušilo, neb volný pondělí a delší víkend nabádá lidi k oslavě a ne truchlení. No tak jasně, kdo by nebyl rád za 3 dny volna, když už je Amerika tak skoupá na dovolený. Celkově je letní sezóna v Americe dost dobře ohraničená. Zahájená je vzpomínkou na zabitý vojáky a ukončená je pak Labor Day, tedy oslavou práce. Skoro jako z Cimrmana, aspoň ten Labor Day čili den práce, protože 1.květen se tady taky neslaví, ač ta oslava vznikla tady v USA.

Na jednu věc si při Memorial Day člověk musí dát pozor a sice, aby nepopřál někomu Happy Memorial Day, tak jako to udělal letos Amík naší sousedce, zapálený patriotce, stačilo se jenom podívat na její padlou čelist a bylo jasný. "Ups" je asi tak jediný, co se dalo říct. Amík se to ještě rychle snažil zachránit, ale už do toho hovna jednou šlápnul tak co naděláš. Takže do příštích let dáme bacha.

A jak se slaví takovej pořádnej americkej Memorial Day? Jak jinak než pouličním průvodem a pořádnym barbeque, který je de facto povinností každý rodiny. Průvody jsou kapitola sama pro sebe, chodí se v každý i tý nejzapadlejšim zapadákově, kde je kolikrát víc lidí v průvodu než diváků, ale co všichni si to pořádně užijou, hasiči naleští auta, vojáci knoflíky od uniforem a jde se. Mě se vždycky tyhle průvody děsně líbily a od tý doby, co máme doma mini chlapíka se mi líbí ještě stokrát tolik. Je totiž úplně super vidět to jeho nadšení, vlajky vlajou a hasiči troubí a mini chlapík ječí "wauw, wauuuuw, wooooooow, wohooo!!"

Máme štěstí, že v naší brooklynský čtvrti se jde jeden z nejstarších průvodů, letos to už bylo po 149, takže jsem zvědavá na tu slávu za rok.




Veteráni_vietnamské_války
Vietnamští veteráni

NYPD_mašíruje_v_průvodu
NYPD v plné parádě

psí_vojenští_veteráni
Psí veteráni











veterán_korejské_války
Veterán války v Koreji


Studenti střední vojenské školy

Naprsto neuvěřitelně talentované děti ze školního souboru

Školní soubor

Školní soubor

Bubenící nesmí chybět

Amerika je v našich srdcích

Skauti zdar



mini chlapík si užívá







Komentáře

  1. Jeee, parade :-) to je tak americký :-D a moc hezky fotíš...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za kompliment a jo parade už nemůže bejt víc americký :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně