Přeskočit na hlavní obsah

Black lives matter


Život v Americe není pořád jenom praštěný jednání naší česko americko židovský rodinky. Je to taky život v jiný zemi a někdy se prostě nedá a nesmí stát opodál, protože jak řikal Cimrman "Kdo chvíli močil, již močí opodál."

Do českejch médií se dostaly zprávy o střílení policistů v USA. Bohužel, jsem si tam nevšimla dalších důležitých zpráv o tom, co se tady skutečně děje. Třeba znovu obnovení hnutí Black lives matter, který nabralo na síle zlvášť po událostech minulých dvou tejdnů.


Co je to black lives matter?

Black lives matter byl založenej třema ženama jako obyčenej hashtag, kterej byl reakcí na neuvěřitelnou vraždu jednoho středoškolskýho studenta v roce 2012. Ten kluk byl černoch, bylo mu sedmnáct a měl na sobě kapucu. Ne, nezastavil se, když na něj volal šílenec s pistolí, kterej byl nedávno jmenován do pouliční hlídky a jako takovej neměl právo nosit a hlavně tasit zbraň bez důvodu. To nevadilo, prostě tu zbraň vytáhnul a kluka, kterej nikdy neměl problém a chtěl jít na vysokou školu zastřelil. Bylo mu 17 a jmenoval se Trayvon Martin. Jeho vrah byl zproštěn viny a Trayvon byl posmrtně vydán k soudu za svoji vlastní vraždu.


Pamatuju si svůj první velikej šok, jasně bylo jich tady hodně, ale tohle byl šok stylem jsme v zemi, která má problém se systémovym rasismem.Sedím takhle na otravný hodině autoškoly, ponechme stranou to, že si musím znovu dělat autoškolu jenom proto, že jsem čerstvá držitelka zelený karty. Sedím na týhle otravný hodině, je nás tam asi tak dvacet já a zbytek prvořidiči, kluci, holky, černý, bílý, latino, asijci, prostě New York. Najednou přednášející instruktor přejde z nudy na hodně vážnej tón: "Tak teď dávejete bacha. A já myslim vážně bacha, protože to, co vám teď řeknu, vám může zachránit život a prdel si nedělám!" "Takže všichn. Když vás zastaví policajt, kdo z vás má větší šanci, že ho zastřelej? Tahle slečna?" Ukázal na mě. "Nebo tenhle kluk?" Ukázal na asi tak 18 letýho kluka, černocha, kterej seděl vedle mě. "Tak to je jasný," řekl kluk vedle mě, "jí se nic nestane jednak je to holka, ale hlavně je bílá." "No vidíš, a proto musíš udělat, přesně to, co ti teď řeknu. Beze srandy. Když tě zastaví policajt, ruce na volat a ani se nehnout. Žádný řečičky, žádný pohyby, protože ani tohle tě stejně nemusí zachránit, ale dá ti to šanci!" A mě to došlo, ta bílá privilegie, se kterou žiju, já, můj brácha, moje rodina. Prostě něco do čeho jsem byla narozená a ani si to neuvědomuju. Vidim to kolem sebe, ty kluky, šestnáctiletej kluk bude dělat ramena ať se děje co se děje, ale když je černej tak má prostě šanci, že ho nějakej policajt zabije, jen tak, protože se stejně může vymluvit na to, že byl v ohrožení. Prostě ví, že se mu nic nestane.


A o tomhle je black lives matter o týhle nespravedlnosti a naprostý zvrácenosti. O tom, že ženská řídí a zastaví jí hlídka, protože jí nesvítí zadní světlo, policajt přijde řekne spolujezdci: "Ukažte mi občanku." On si začne sahat do kapsy a policajt ho v tu chvilku zastřelí. Čtyři kulky. Ona mu ani nemůže pomoct, protože má na zadním sedadle čtyřletou dceru a policajt na ní řve ať se nehejbe. On vede ní krvácí. Ani jeden z ostatních policajtů kolem jí nepomůžou. Nakonec jí spoutají a on zemře při převozu. Jmenoval se Philando Castile, bylo mu 37 let a 20 let pracoval v montessori škole.
Policista je na placený dovolený.

Black lives matter je o tom, že dva policajti zatýkají jednoho chlápka, kterej prodával cédéčka na ulici vedle obchodu. On leží na zemi jeden policajt mu sedí na zádech a druhej stojí vedle jeho hlavy, najednou jeden ze zatýkajících vytáhne pistoli a vystřelí, on je na místě mrtvej. Jmenoval se Alton Sterling.

Tohle se stalo dva dny po sobě. Alton Sterling byl 119 afroamerický muž zastřelený tenhle rok, policajtama.


Ne, já vim, že ne všichni policajti jsou špatní a zaslouží si být zastřeleni, já jako i black lives matter si myslím, že pokud policajt někoho zavraždí, tak má bejt odsouzenej jako všichni ostatní. Souhlasím s hnutím black lives matter, že jakákoliv vražda spáchaná policajtem má bejt vyšetřovaná nezávislou komisí složenou jak z policajtů tak z civilistů.

A ne, nikdo nesouhlasí se střílením policajtů, jako se stalo v Dallasu. Protestující členové Black lives matter tam dávali policajtům první pomoc a chránili tělem děti v kočárcích.

Tady je prostě problém s intitucializovaným rasismem a k tomu velice jednoduchej přístup ke zbraním, proti čemuž stojí i hnutí Black lives matter a všichni normální lidi. Je ale čas na změnu, něco se změnit musí, protože já si nedovedu představit s čím tady žijou mámy šestnáctiletejch kluků, který mají šanci být zastřeleni lidma, který je mají bránit.















Tohle video taky stojí za podívanou
 http://weareheremovement.com/moonshot/ #23Ways We Are Here Movement

Komentáře

  1. Uff... tak tohle nikde opravdu v tisku nepíšou. Děsivý :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebudu ti lhát děsivý to je a bohužel se to vždycky utopí v něčem jiným...je škoda, že se o tomhle nepíše víc i v zahraničí, vždycky máš jenom zprávy o tom, jak byli zastřelení policajti nebo že jsou někde demonstrace, ale důvody se mírně přecházejí.

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Mazec to je..nemáš zač, nemůžu psát pořád jen vtipně, tohel je taky realita.

      Vymazat
  3. Já jsem trochu v obraze, ale díky za detaily. Ještě nedávno jsem netušila, že je to až takovej průšvih a čísla jsem neznala... Tohle už není nějakej vznikající nebo prohlubující se sociální problém, tohle už je v kritický fázi. Proto to černoši berou do vlastních rukou a smrdí to ještě něčím horším, větším.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemáš zač. Je to průšvih a dost velkej, obvzvlášť pokud jsi černej muž, protože obětí se může stát i když je slavnej nebo bohatej a úspěšnej, protože večer, když si vezmeš mikinu, tak jsi prostě terč. Sociální problém to je, podívej třeba na oblibu Trumpa, samý běloši, kteří chtějí vráti ameriku zpátky a když se jich zeptají, kde přestala být amerika velká a úžasná tak ti sami řeknou, že to bylo někdy před třiceti, čtyřiceti lety, teda v době kdy najednou nemohli jen tak jít a zmlátit člověka, protože byl černej, dost zajímavý...

      Vymazat
  4. To je šílený :-( . Úplně mi z toho běhá mráz po zádech . Ono to za tou velkou louží není jenom "růžový ",jak to někdy vypadá :-(.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani se ti nedivím..a ne život tady opravdu není jenom růžovej, mám v zásobě články s vážnější tématikou...mě totiž ukrutně nebaví vidět lidi, co sem přijedou na rok a píšou blog o tom jak úžasný hadříky si tady koupili a kolik toho snědli :-D

      Vymazat
  5. Ja mam zase pocit,ze vsechny tyhle informace tady mame....bezejmenne samozrejme a mozna ne v hlavnich zpravach...jen si malokdo znas dovede predstavit,ten kazdodenni strach...tak to asi ani vetsina lidi nevnima a vezme to jen jako "vec tech cernochu" v ty Americe.....je to zajimavy uz jen slozeni vsech new yorcanu,o kterem pises, by bylo pro mnohy exotika.....a mozna porad je,kdyz davaji ranni probeh po central parku.....to je taky true americaaaa,ne? Nejaky clanek o obrazech ameriky ve filmech a realita by byl taky fajn :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za námět, něco takovýho určitě brzo napíšu..jasně ranní proběh po Central Parku je taky New York, to že je to Amerika bych až tak netvrdila :-) Po těch letech tady už naprosto chápu, proč Amík všude řiká, že je z New Yorku nikdy neřekne Amerika, protože ten rozdíl mezi velkoměstama a vesnicema je fakt obrovskej...jo v New Yorku je prostě celej svět :-)

      Vymazat
  6. Ja mam zase pocit,ze vsechny tyhle informace tady mame....bezejmenne samozrejme a mozna ne v hlavnich zpravach...jen si malokdo znas dovede predstavit,ten kazdodenni strach...tak to asi ani vetsina lidi nevnima a vezme to jen jako "vec tech cernochu" v ty Americe.....je to zajimavy uz jen slozeni vsech new yorcanu,o kterem pises, by bylo pro mnohy exotika.....a mozna porad je,kdyz davaji ranni probeh po central parku.....to je taky true americaaaa,ne? Nejaky clanek o obrazech ameriky ve filmech a realita by byl taky fajn :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to nabírá pěkný obrátky... Já jsem žila chvíli na tom venkově, ale tam moc černochů nebylo, spíš Mexičani (asi 100 km od Seattlu) tak to tam až takový problém nebyl... A je to už taky dvacet let...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Problém je, že ono to obrátky až tak nenabírá, rozdíl je ten, že dnes to mají lidi možnost nafilmovat, předtím se jen bralo slovo policajta...

      Vymazat
  8. O Black Lives Matter vím, protože na fb sleduju jenom americká/anglická média a zdá se mi, že konečně dostávají černoši (i další etnika) více prostoru. Na videa jsem se nemohla koukat, ale viděla jsem momentálně nejaktuálnější video, kde střílí do Charlese Kinseyeho... Třeba teď vnímám taky (když už jsem ta fešn blogerka :D) kontroverzi ohledně teď strašně moderních boxer braids, které docela výrazně kopírují cornrows a černošské komunitě vadí, že se bílá většina přivlastnila něco od diskriminované menšiny a nedají jim žádný "credit" (ach jo, snažím se sesmolit větu, ale jelikož všechny tyhle články prochází jen anglickými weby, tak mě nenapadají české ekvivalenty :D) ...no nic. Děkuji za report přímo z místa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono by bylo super, kdyby v tomhle smyslu ten prostor ani neexistoval, jako ve smyslu, že ideálně by ani black lives matter nemělo být potřeba. A toho prostoru bohužel moc v médiích není, alespoň ne kolik by ho mělo být, kdyby třeba Charles Kinsey byl běloch, tak by média naprosto zešílela a ten policajt, co to udělal by byl odvolanej, potrestanej a už teď by seděl ve vězení stejně jako jeho nadřízenej a to je právě ten průser...hele to nevadí, s tou větou já ti rozuměla :-D

      Vymazat
  9. No s tim, že když tě zastaví policajt, tak máš dát ruce na volant, to neni jen poučka pro černochy. Když manžela zastavila policajtka, automaticky udělal to samý, ruce na volant, koukat před sebe. Mimo téma, ale myslim, že celkově v Americe maj lidi větší respekt k policii než tady v ČR.
    Mě teda spíš šokovalo, že když tý holce zastřelili v autě přítele, tak ona to hned začala natáčet. To je prostě podle mě zvrácený.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně