Je srpen, vlna veder a v New York City je na chcípnutí

Tak takovej hic tu byl
Je srpen a na New York udeřila vlna veder. Letos už třetí, prozatim největší, ale nějak se bojim říct, že už to snad pominulo. Teoreticky má bejt červenec ten měsíc se super obříma teplotama, ale nějak jim to poslední dobou nevychází nebo co.

Hic v New Yorku mě naučil číst předpovědi počasí trochu jinak, třeba co to znamená takový rosný bod neboli dew point neboli obsah vody ve vzduchu, fakticky hodně užitečnej detail. Tak třeba teď už vim, že pokud má rosnej bod teplotu mezi 18-21 stupni, je to nepohodlný, mezi 21-24 stupni je to prý nepohodlné dusno, no a nad 24 stupni je to prej těžko snesitelný dusno. Ehm, takže od pátku jsme tu měli to poslední, prej těžko snesitelný vlhko, tak to je fakt, Amík vypadal jako vařenej rak, kterej se potí, mini chlapík si ze dvorku nosil pískoviště domů na svym zpocenym tělíčku, ten písek se tak bájo lepí. Uklidnila mě ale moje indická kamarádka, narozená v Bombaji, prej to tady není až tak děsný, to vlhko, myslela, prej ale to sluníčko tady je ostřejší, takže se to nějak vyrovná. Jupí, jsem vždycky chtěla navštívit Bombaj v létě.

Hic v New Yorku mě naučil, že to číslo s teplotou nic neznamená, důležitý je to menší číslo pod tím s menším dovětkem, jak to vlastně cítí lidský tělo. Tak tenhle víkend jsme se tady prej cejtili na 42 stupňů Celsia s těžko snesitelnou vlhkostí. No viděla jsem zpocený Afričany a Bangladéšany a to mi jako ukazatel veder stačí.

Hic v New Yorku mě naučil, že klimatizace v domě nebo bytě rozhodně nejsou vyhozený peníze. Pamatuju si jak jsem první léto tady tvrdila, že se mi z klimatizace dělé špatně. Teda nevim jak jsme na takovou kravinu přišla, ale celý to první a druhý léto jsem si zatím stála a tady musím pogratulovat Amíkovi, že to se mnou vydržel, neb klimatizaci jsme neměli v ložnici, ale zastrčenou v koutě obýváku tak fikaně, aby jsme se v ložnici vůbec neochladili. Teď když se na to dívám zpetně, tak si vzpomínám, že některý noci "omylem" usnul s rohu obýváku s hlavou na tý zastaralý klimatizační jednotce. Taky moje máma, když jsme se jí loni ptali, jestli nechce klimatizaci do ložnice, tak tvrdila, že prej ne, že prej je pocení zdraví prospěšný a že se cítí jako v páře a ani za to nemusí platit. Udeřila vlna veder a Amík zvyklý na rodinný názory se neptal a jel koupit další mašinu na chlad. Máma se nadšením roztancovala a od tý doby spí v létě v lednici.

Hic v New Yorku mě naučil, že to vedro na ulici není nikdy tak děsný jako to vedro, co mě čeká na nástupišti v metru. Stanice nejsou klimatizovaný a jelikož jsou jen mírně podpovrchový, tak ten hic tam je tak velkej, že se potěj i místní švábi a lidi se tísní na schodech u výlezů, protože každej stupeň dolů je blíž peklu a čůrky potu stékající pěkně po zádech až na zadek, doporučuju definitivně bavlněný spodní prádlo. Díky místnímu metru, každej Newyorčan ví, jak se cítí fárající horníci při sestupu do šachet.

Recesistická skupina si v pátek otevřela na nástupišti metra na 34 ulici parní lázně
Hic v New Yorku mě naučil, že pokud je na nástupišti metra hic na omdlení, tak ty vagóny budou tak vychlazený, že si na sebe člověk musí navlíknout svetr, jinak mu pot po těle vytvoří rampouchy. Celkově si hodně obchodů a úřadů potrpí na neuvěřitelnou zimu, takže do muzea jedině se svetrem. Ano, je to jedna z newyorskejch šíleností.

Hic V New Yorku mě naučil odhadovat jednotky Fahrnheita. Ač jsem tu už skoro deset let, s Amíkem jsme spolu skoro dvanáct let, tak toho blbýho Fahrnheita nidky nedám. Což je pro hodně lidí nepochopitelný, protože je to tak snadý si to vypočítat to se vezme teplota ve Fahrneheitu odečte se třicet, vynásobí sedmnácti, vydělí osmi, odečtou tři, kosínus patnácti, pravej úhel na třetí, zlomí šesti a je to. Takže jakmile uhodí devadesát tak mi bude teplo, kolem stovky je hůř a nad sto je na chcípnutí. Jo a to u doktorů měří teplotu zásadně v Celsiích, prej je to přesnější.

Hic v New Yorku mě naučil, že ač je mi děsně pořád jsou na tom lidi v tomhle městě mnohem hůř, lidi, který si klimatizaci doma nemůžou dovolit a tak tráví dny a noci v ochlazujících centrech. Adresa těhle center se dává do místních novin a taky televizních zpráv.

A jak jsme se měli tenhle víkend? Včera jsem se dočetla, že jsme tu měli takový vedro, že se z toho místní super obří švábi rozhodli lítat. Prej se potřebujou ochladit nebo co. Když jsem si představila, jak jdu večer vyhodit smetí a místo chroustů budou kolem lamp poletovat třiceti (centi)metrový švábi, tak mě i přes ten hic přeběhl mráz po zádech. Zpráva se ale snažila bejt uklidňující neb prej dole na jihu USA je to v létě normální a místní tam řikají poletujícím obr švábům palmový brouci neb prej lítaj kolem palem. Palmy tady nejsou, švábi jo a dokonce i mojí mámě nehysterce se udělalo při týhle zprávě mdlo.

Je to dobrý, ochlazuje se royný bod je prej na hodně nepříjemnym stupni a venku se člověk cejtí jako při 37 stupních, což už jde.
Dětem to vedro vadí taky, ale míň pokud jsou v parcích

Je to paráda vidět ty radující se děti

Rodiče závidí
Vodní parky jsou po NYC nutností

Komentáře

  1. Nezávidím.... mi stačí, co míváme tady.... až bych někdy (v daleké budoucnosti) jela do NYC, musím asi jet v zimě :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Nechci do NYC, nechci do Malajsie (tam jsme čekali 5 hodin na přestupu) a nechci ani nikam jinam :-D Japonsko už mě taky pěkně prudí :-D asi se přestěhuju někam k severním pólu, i když na zimu v Japanu jsem taky nadávala, tak asi nakonec zůstanu v ČR :-D (ajka198)

    OdpovědětVymazat
  3. Uf teda... A to já mám pocit, že se mi vaří mozek při 30 a výš...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

Pravidelní čtenáři