Přeskočit na hlavní obsah

Holka s rytmem zrozená aneb existuje i alternativní rytmus

To dítě to má v sobě, to je nefér
Tak jo klidně se k tomu přiznám nejsem muzikální, teda muzikální ve smyslu, že hudbu mám děsně ráda, ráda jí poslouchám a ráda jí reprodukuju, tka v tomhle smyslu muzikální rozhodně jsem! Problém je v tom, že nejsem muzikální v takovým tom konvenčním smyslu jako je rytmus, hlas a celkově takovej ten zvuk to vyluzuje moje tělo ve snaze reprodukovat odposlechlou hudbu nebo si vytvořit svoji vlastní. Jo a abych nezapomněla tak i moje tělo tu reprodukci nějak nezvládá, ne že bych se bála pohybu to ne! Ale nějak to spojení pohyb plus hudby plus snaha pohybu do rytmu rovná se tak nějak nic moc výsledek.

To, že nejsem muzikální v konvečním duchu jsem pochopila ve svém životě velice záhy. Doma jsem sice běhala po bytě se sluchátky na uších a tím koncem co se strakal do tranzistoráku s pocitem, že držim mikrofon. Pane jo, mě to šlo!  Ano, pád z vrcholu slávy se ale dostavil mnohem dřív než pád Britney Spears, drogy jsem nebrala, ale zato jsem byla donucena okolnostmi, jmenovitě návratem mé drahé maminky do pracovního procesu, nastoupit do školky. Do dneška mám husí kůži jen si vzpomenu na ten děs kdy nám učitelka v rámci vzdělávání rozdala hudební nástroje s tím, že máme hrát do písničky. Všechny a opakuju VŠECHNY děti to daly. Já ne, absolutně jsem nechápala, že se tluče do rytmu. "Mami, co je to rytmus?" "A jak jako, že to cítím?" Necítím.

Moje trauma pokračovalo školní docházkou. Hudebka na prvním stupni. Noty? Jako opisovat mě je bavilo, takový to vybarvování do speciálního sešitu a ty písničky se mi taky líbily, to zase jo! Bohužel pokračovalo od školky oblíbené rozdávání hudebních nástrojů a hraní stylem celá třída dohromady. Jen teď to bylo zlepšené tím úžasným bonbónkem v podobě známky do žákajdy. Oj vej, naštěstí jsem holka vychytralá a naučila se vyhýbat španělským tyčinkám, z tamburíny mě osypávalo, mým nástrojem se stal triangl. Ano, opovrhovaný triangl, který si zahraje tak maximálně dvakrát za lidovou písničku o šesti slokách.

Díky trianglu jsem neopakovala ani jednou první stupeň, díky trianglu jsem prošla s dvojkou na stupeň druhý, kde jsem přešli do péče zřejmě léty ohluchlé učitelky. To, že je asi handikepovaná se projevilo záhy neb mi řekla, že zpívám velice hezky a to i na delší písničky o dvou slokách. Zato můj spolužák, který zpíval v jednom velice dobrém sboru byl pronásledován, asi proto, že se narozdíl od zbytku třídy postavil mému rytmu a jel si dál tu svojí, čímž se ale vymykal, chudák! Ano, nejsem muzikální, ale rytmus, ten svůj, si udržet dokážu a postupně se mi prý podřídí ostatní, musí.
Amík a mini chlapík, hudební lekce života
Ano, já s nekonvenčním smylem pro rytmus jsem se v hudebním klubu seznámila se svým Amíkem. Amíkem, který vystudoval hudbu a který mě viděl tančit, holky nepodceňujte testostronové omámení, ono to zabírá na 600 procent! Amík, který mě po dvou letech chození slyšel zpívat s ipodem a přece si mě vzal! Je fakt, že si tehdy myslel, že se ho snažím iritovat, prý jsem to dělala naschvál, to zpívání. A to se mi pak ještě omlouval. Ano, ten Amík, který tvrdíval, že prý má každý člověk rytmus a že se to dá naučit, tak ten si mě vzal za ženu. "Pro dobré i zlé" Ano, už pochopil, že existují i alternativní rytmy k tomu jeho klasickému.

Před dvěma a půl lety jsem si porodila svého největšího fanouška. Ano, můj malý fanoušek zbožňoval, když mu jeho mamá zpívala během jeho nespavosti. Pane jo, jak tý ty "Černý oči šly spá!" Moje ego bylo na výšinách, mini chlapík usnul po dvou, třech, patnácti písničkách jako dudek, stejně jako Amík, prý mi to zpívání v češtině našemu miminku jde tak neuvěřitelně, že uspí i jeho! Holky, nepodceňujte hormony ochránce rodiny fungují jedna báseň! Bohužel se před pár měsíci začalo projevovat to, že mini chlapík nebude následovat svoji mamá do alternativních hudebních sfér. Začalo to nenápadně, jedním "no, " hračkou v puse zpívající matky, což si ona odmítla brít osobně. Moje kariéra pěvkyně skončila opakovanou ručičkou na mojí puse a sladkým, leč důrazně opakujícím se "no, no, no!"

Začínám závažně uvažovat o druhém dítěti!

Ale hudbu mám opravdu ráda





Komentáře

  1. Vsak jo, dvojka to taky vydrzi 2.5roku a pak si poridis trojku ;) :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Super blog ! Mrkni na můj .... Ja píšu z Anglie ;))) silnejsiprezije.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  3. Aha, tak teď. Klasika. Psala jsem, že jsem to měla podobně, ale s dětmi jsem natrénovala a nějak se to zlepšilo

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...