Přeskočit na hlavní obsah

Holka s rytmem zrozená aneb existuje i alternativní rytmus

To dítě to má v sobě, to je nefér
Tak jo klidně se k tomu přiznám nejsem muzikální, teda muzikální ve smyslu, že hudbu mám děsně ráda, ráda jí poslouchám a ráda jí reprodukuju, tka v tomhle smyslu muzikální rozhodně jsem! Problém je v tom, že nejsem muzikální v takovým tom konvenčním smyslu jako je rytmus, hlas a celkově takovej ten zvuk to vyluzuje moje tělo ve snaze reprodukovat odposlechlou hudbu nebo si vytvořit svoji vlastní. Jo a abych nezapomněla tak i moje tělo tu reprodukci nějak nezvládá, ne že bych se bála pohybu to ne! Ale nějak to spojení pohyb plus hudby plus snaha pohybu do rytmu rovná se tak nějak nic moc výsledek.

To, že nejsem muzikální v konvečním duchu jsem pochopila ve svém životě velice záhy. Doma jsem sice běhala po bytě se sluchátky na uších a tím koncem co se strakal do tranzistoráku s pocitem, že držim mikrofon. Pane jo, mě to šlo!  Ano, pád z vrcholu slávy se ale dostavil mnohem dřív než pád Britney Spears, drogy jsem nebrala, ale zato jsem byla donucena okolnostmi, jmenovitě návratem mé drahé maminky do pracovního procesu, nastoupit do školky. Do dneška mám husí kůži jen si vzpomenu na ten děs kdy nám učitelka v rámci vzdělávání rozdala hudební nástroje s tím, že máme hrát do písničky. Všechny a opakuju VŠECHNY děti to daly. Já ne, absolutně jsem nechápala, že se tluče do rytmu. "Mami, co je to rytmus?" "A jak jako, že to cítím?" Necítím.

Moje trauma pokračovalo školní docházkou. Hudebka na prvním stupni. Noty? Jako opisovat mě je bavilo, takový to vybarvování do speciálního sešitu a ty písničky se mi taky líbily, to zase jo! Bohužel pokračovalo od školky oblíbené rozdávání hudebních nástrojů a hraní stylem celá třída dohromady. Jen teď to bylo zlepšené tím úžasným bonbónkem v podobě známky do žákajdy. Oj vej, naštěstí jsem holka vychytralá a naučila se vyhýbat španělským tyčinkám, z tamburíny mě osypávalo, mým nástrojem se stal triangl. Ano, opovrhovaný triangl, který si zahraje tak maximálně dvakrát za lidovou písničku o šesti slokách.

Díky trianglu jsem neopakovala ani jednou první stupeň, díky trianglu jsem prošla s dvojkou na stupeň druhý, kde jsem přešli do péče zřejmě léty ohluchlé učitelky. To, že je asi handikepovaná se projevilo záhy neb mi řekla, že zpívám velice hezky a to i na delší písničky o dvou slokách. Zato můj spolužák, který zpíval v jednom velice dobrém sboru byl pronásledován, asi proto, že se narozdíl od zbytku třídy postavil mému rytmu a jel si dál tu svojí, čímž se ale vymykal, chudák! Ano, nejsem muzikální, ale rytmus, ten svůj, si udržet dokážu a postupně se mi prý podřídí ostatní, musí.
Amík a mini chlapík, hudební lekce života
Ano, já s nekonvenčním smylem pro rytmus jsem se v hudebním klubu seznámila se svým Amíkem. Amíkem, který vystudoval hudbu a který mě viděl tančit, holky nepodceňujte testostronové omámení, ono to zabírá na 600 procent! Amík, který mě po dvou letech chození slyšel zpívat s ipodem a přece si mě vzal! Je fakt, že si tehdy myslel, že se ho snažím iritovat, prý jsem to dělala naschvál, to zpívání. A to se mi pak ještě omlouval. Ano, ten Amík, který tvrdíval, že prý má každý člověk rytmus a že se to dá naučit, tak ten si mě vzal za ženu. "Pro dobré i zlé" Ano, už pochopil, že existují i alternativní rytmy k tomu jeho klasickému.

Před dvěma a půl lety jsem si porodila svého největšího fanouška. Ano, můj malý fanoušek zbožňoval, když mu jeho mamá zpívala během jeho nespavosti. Pane jo, jak tý ty "Černý oči šly spá!" Moje ego bylo na výšinách, mini chlapík usnul po dvou, třech, patnácti písničkách jako dudek, stejně jako Amík, prý mi to zpívání v češtině našemu miminku jde tak neuvěřitelně, že uspí i jeho! Holky, nepodceňujte hormony ochránce rodiny fungují jedna báseň! Bohužel se před pár měsíci začalo projevovat to, že mini chlapík nebude následovat svoji mamá do alternativních hudebních sfér. Začalo to nenápadně, jedním "no, " hračkou v puse zpívající matky, což si ona odmítla brít osobně. Moje kariéra pěvkyně skončila opakovanou ručičkou na mojí puse a sladkým, leč důrazně opakujícím se "no, no, no!"

Začínám závažně uvažovat o druhém dítěti!

Ale hudbu mám opravdu ráda





Komentáře

  1. Vsak jo, dvojka to taky vydrzi 2.5roku a pak si poridis trojku ;) :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Super blog ! Mrkni na můj .... Ja píšu z Anglie ;))) silnejsiprezije.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  3. Aha, tak teď. Klasika. Psala jsem, že jsem to měla podobně, ale s dětmi jsem natrénovala a nějak se to zlepšilo

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně