Bilingvní dítě je radost


A je to tady naše bilingvní dítě rozumí česky líp než Amík. Zrovna nedávno to Amíkovi vážně docvaklo, že bude muset v češtině přidat pokud nechce zůstat v prachu dějin a necha mě a mini chlapíka, abysme se bavili v našem soukromým a tajným jazyce.

To si takhle seděl Amík a vedle něho si hrál mini chlapík s autíčkem. Měla jsem nějakou rozvernou náladu a řikám mini chlapíkovi: " Hele, dej dádovi to autíčko za kalhoty." Mini chlapík, kterej je co se týče vtipnosti napůl já a napůl Amík a smysl pro humor mu rozhodně nechybí, se potutelně usmál a jal se svýmu otci to autíčko za ty kalhoty rvát. Amík jenom nechápavě zíral a já jsem se smíchy málem složila. No dobře až tak vtipný to nebylo, ale mě a mini chlapíkovi se to zdálo k popukání. Amík na mini chlapíka: "Co to děláš? Přestaň!" S ublíženým výrazem se otočil na mě: " Cos mu to řekla?" Já nevinně: " No, aby ti narval to autíčko za kalhoty." Amík:" A jak se to řekne? Počkej, to jsem jako v pytli, to dítě rozumí daleko líp než já." No to je přece jasný, ač nemluví, tak rozumí.
Amík se rozhodl, že se začne učit, neb je jinak opravdu v pytli.

Ano, náš bilingvní mini chlapík pořád ještě nemluví, ale zato rozumí naprosto perfektně v obou jazycích. Jen ta nemluvnost svádí lidi k tomu, aby ho podceňovali. Poslední dobou jsou u nás největším hitem halloweenský kreslený filmy a písničky pro nejmenší. Měli jsme puštěnou jednu z těch pohádek zrovna na začátku, nic se tam nedělo, jen vypravěč řekl, že tenhle příběh bude opravdu "scary, scary!" V tu ránu se mini chlapík schoval za gauč. Moje máma jen nechápavě koukala: "Co blázní? Vždyť je to ten přihlouplej Mašinka Tomáš." Já: "Ale mami, tam teď přece řekli, že to bude děsně strašidelný." Ano, někdy lidi zapomínají na to, že mini chlapík prostě rozumí oboum jazykům. Jen je škoda, že přestane rozumět, jakmile se řekne něco co nechce dělat. To je najednou úplně hluchej.



Ano, náš rozumějící mini chlapík nemluví. Tak jasně řekne sem tam nějaký to slovo, zatáhne člověka kam potřebuje, ukazuje co může a poslední dobou se vrhá i do amatérský pantomimy. Tak všechnose dá jen ta pantomima je pěkně na prd. Já vím, že každá máma má rozumět svýmu dítěti, ale když vám začne dvou a půl letej kluk skákat kolem, natahovat ručičky ke stropu, šahat si na hlavu a vyplazovat jazyk, tak je mi jasný že lízátko nechce to poznám a že jsem v pytli a musí začít co nejdřív mluvit.

Tak on teda trochu mluví. Má pořád ty zvuky zvířat a postupně si přibírá i nějaký ty slova třeba "down" to říká pro nahoru i dolu, ano, trochu zmatečný, ale když k tomu přidá pohyb rukou pro nás blbce, tak hned víme, že myslí "down nahoru". "No" a "no more" jsou stálicí každý věty a včera přidal i jen "more." Počítat taky umí a ví, že všechny čísla jsou "two." No a konečne česká hitovka mini chlapíkova slovníku "bonbon." Mini chlapík si ustáleně vybírá anglický slova nebo český slova cizího původu. Uvidíme jak mu to půjde dál, jsem na to docela zvědavá.






Komentáře

  1. Moje dítě mluví jen česky a i tak je to zábava :-) Rozumět zkomoleninám je někdy velmi náročné, zvlášt, když už má ditě hysterák, že nerozumím. A Daddy musí v češtině přidat :-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak daddy má co dělat to je jasný, jen, aby se na to nevyflákl :-D Ha ha ha jasně rozumět jim v jednom jazyce je fuška taky si pamatuju, že jsem byla bráchův překladatel :-D

      Vymazat
  2. Jé, klid, to přijde. A pak budete zírat 😀 některým bilingual dětem trvá, než si to v té hlavičce srovnaji. Ale pak začnou plynule ve větách v obou jazycích... Vincent třeba sice mluví hodně, vlastně se mu pusa nezastaví, ale není to taky k ničemu, protože má svojí řeč... Rozumím občas, spíš z kontextu. A ostatní na mě koukají divně, že přece máma musí rozumět...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No řeknu ti, že už se těším až budu zírat :-D Jsem opravdu zvědavá na to, co se mu honí hlavou :-D Ha ha tak dáme Vincenta spolu s Jessem dohromady, určitě by si rozuměli, to je na dětech to nej, je jim úplně jedno jak to druhý mluví, přece si spolu skvěle rozumí.

      Vymazat
  3. Náš prcek začal mluvit když mu bylo 2 roky a 4 měsíce. Teď po roce mluvení, na něj občas čumím, kde bere ty slova, kde to slyšel. Věděla jsem, že to má všechno naposlouchaný a že se to z něj jednou všechno vysype, ale občas se nechytám. Mluví hodně rychle a pořád se u všeho směje, takže mu je fakt někdy špatně rozumět. Ale je ochotný mi vše i víckrát zopakovat :-)
    Je úžasnej!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už bych taky chtěla začít čumět :-D A zní jako úžasnej kluk! Hele já vím, že mi z toho nejspíš pujde hlava kolem až začne, když já už bych chtěla no :-D

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

Pravidelní čtenáři