Přeskočit na hlavní obsah

Fotoreportáž z Halloweenu


Máma nás vymalovala

Důležitý pomůcky

Mini chlapík byl fascinovanej

Do oblečku jsem ho lstivě navlíkla spolu s kalhotama, když si toho všiml, tak už bylo pozdě

Mini chlapíkův obličej jsem malovala já, ehm, řekla jsem mu, že tam má krásný autíčko


Ulice se zaplnily koledníkama

Všechny obchody mají speciální kýble čokolád pro děti

Na Halloweenu je krásný to, že je pro děti a je jedno jakýho jsou vyznání

I pizzerie dává čokoládky do kyblíku


Mini chlapík si přestal stěžovat, když zjistil, že jenom v kostýmu dostane čokoládu

Charlie Chaplin

Rozdávající sladkostí




Dítě jako panenka v krabici, krabice je na kočárku


Tak taky si mini chlapík vzal, ale až tak moc se mu do těch schodů nechtělo







Medůza hlídá vstup do děsivýho bludiště



Tak jo, tady jsem se tak trochu bála i já, ale před mini chlapíkem jsem dělala, že je to sranda



Pondělí nepondělí halloweenská pouť být musí

Mini chlapík v akci



A tímhle končím halloweenskou sezónu

Komentáře

  1. všichni jste krásný :D
    a závidím víc a víc :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :-D a hele aspoň víš, že výlet k nám musíš naplánovat na říjen, podzim je tu fakt děsně príma! a první neděle v listopadu to je newyorksje maraton taky super věc!

      Vymazat
  2. Tyjo, někdy bych ráda byla na Halloween v NY :-) a to jsem si nemyslela, že ještě budí chtít tohle město vidět, když mi bylo 14, tak se mi tam nelíbilo...Ale postupně měním názor, jak to tady čtu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele určitě přijeď na podzim to je podle mě nejlepší doba, není vedro a je HAlloween :-D A já se ti nedivím, ve 14 si taky nejsem jistá, jestli by se mi tu líbilo :-D

      Vymazat
  3. Malý Harry Potter a Mrtvá nevěsta :-)
    Babička je šikovná malířka.
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo máma je fakt super talentovaná a nejen na malování obličejů :-)

      Vymazat
  4. Hóši tak tomu říkám mazec. Opravdu parádní svátek, oslava..reportáž. Děkuji. Věrka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně