Přeskočit na hlavní obsah

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté

Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt.

C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech.

Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let.

Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit.

Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC.

Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si musela aktivovat "Cancer resource services." Uf, už jenom z toho slova "cancer" se mi dělalo špatně.

Po aktivaci a návštěvě finančního oddělení v nemocnici jsem dostala asi tak 30 stránek formulářů na vyplnění. Otázka na straně 28 mě opravdu pobavila: "Ne, alzheimera nemám, kdybych měla, myslím, že bych touhle dobou zapomněla co vyplňuju." Kolem mě plynula konverzace "poslední radiace," "moje chemoterapie," všechno to jen stupňovalo naši nervozitu.

První vyšetření: "Vypadá to dobře. Bulka se hýbe, je malá a pravidelná." Mírně nás uklidnila doktorka. Amíkovi úlevou vytryskly slzy. "Zdá se mi to, jako papiloderma, nezhoubný nádor, ale pro jistotu vás pošlu na mamogram a ultrazvuk. Ale riziko je minimální. Jste mladá, nemáte historii, jste zdravá."

Drhý vyšetření: O patro výš, převlečená do apartního nemocničního pruhovanýho, růžovýho andělíčka sedím s plno jinejma ženskejma. Čekám, knížku mám. Amík sedí v jiný čekárně, sedí a čeká, jeho máma taky. Mamogram. Malý prsa jsou zjevně nevýhodou, mašinu musím obejmout a stejně to sotva dám.

Druhý vyšetření: stejný patro, čekárna o kus dál. Přišla mě povzbudit švagrová. Venku sněží. Ultrazvuk, naposledy jsem byla na ultrazvuku jako těhotná. Pamatuju si to tepání srdce a pohyb malýho červíka. Tentokrát neslyším srdce, to moje co mi bije až v krku totiž slyším jenom já.

"Uvolnilo se nám místo na biopsii." Povídá mi doktorka na ultrazvuku.

Třetí vyšetření: Dávám vědět smeskou Amíkovi. Trochu se bojím, dávají mi lokální anestezii, doktorka mi vysvětluje každej svůj pohyb. Radši se urputně koukám do stropu. Škoda nějakej obraz by se na rozptýlení hodil. "Ta televize co máte za hlavou je opravdu na nic." Souhlasí se mnou smějící se sestra. "Dala jsem vám tam takovej malej čip, značku, aby to bylo možný snadněji najít v případě operace. Nebojte, na letišti pépat nebudete." Uklidňuje mě doktorka. "Výsledky budou možná druhý den, ale spíš až v pondělí."

Čtvrtý vyšetření: Znova mamogram, jen to jedno prso, pravý, s malou značkou a teď i obvazem.

Konečně venku. Amík s tchýní mě objímají. Znova hlavní doktorka. "Podle všeho to vypadá dobře. Samozřejmě konečně všechno budeme vědět až podle biopsie. Ale je to opravdu malý, ani mamogram to nebyl schopnej najít. Spěte klidně."

Úleva? Neuvěřitelná! Ale pořád je tam ten menší červík pochybností. Čekání na výsledky.

Druhej den. Pátek, 16. prosince, v práci mi zvoní telefon. "Máte chvilku?" doktorka z biopsie. "Jasně, určitě."  "Bohužel, biopsie ukázala invazivní karcinogenní buňky." Zastavil se mi dech. Jen se mi, mrcha, nechce znova rozeběhnout. Ona pořád mluví a snaží se mě na něco zeptat. Dech, dech, uff, už to jde. Nádech, výdech, přes to stažený hrdlo to moc nejde. "Ano, jsem v pořídku. Ne, nic nepotřebuju." Jenom ať už přestane mluvit, nechci ji dál slyšet.

Volám Amíka: "proč to nikdy nezvedá, když ho tak nutně potřebuju?" Amíkova máma: "Oh, God, Oh God!!!" Jedu k nim. Rychle pryč z kanceláře ještě zamumlám něco o špatnejch výsledcích. Brečím volám mámě: "Pane Bože, bože!!" Ani mi nepřijde vtipný, že obě mají stejnou reakci jen každá v jiným jazyce. Nikdy nezapomenu na jejich hlasy. Stejný, úplně stejný bezdechý reakce.

Je mi špatně jsem v šoku. Nevím nic, jen to, že mám rakovinu. Čekáme na další výsledky, snad v pondělí.








Komentáře

  1. Drž se. Nech se držet. Napiš! (Myslím na tebe)

    OdpovědětVymazat
  2. Ne! Já vím, že v takových chvílích se neříká "je mi to líto" a už vůbec ne "chápu to...někdo koho znám to taky měl apod.". Nikdy to není stejný! Já už několik let přemýšlím, nad kolika věcmi lidi raději nepřemýšlí. V mé rodině to mají snad všichni. Tak vím, že mě to asi čeká taky. Ale i tak s tím nepočítám, protože kdo by počítal s něčím takovým. ... Když mi bylo 16 našli mi zhoršené stádium ...jsem asi tak 2 stádia od propuknutí rakoviny děložního čípku. Chodím na kontroly a opravdu se moc bojím, jestli se zase něco nezhoršilo. Někdy mám chuť utéct z ordinace a neslyšet výsledky...žádné, ani pozitivní ani negativní. Každá máme své strachy, budoucnost, kterou neznáme. Budu ti moc držet palce a vlastně i trochu závidět...máš rodinu, kterou já mám šanci nemít. Mám za sebou 8 let strachů a pocitu zklamání, že třeba jednou nebudu moct naplnit svou roli ženy/matky. Nakonec mě nejvíc děsí to, že okolo lidé dělají, jako že to nic není. Obojí ...i "nic to není" i "proboha, máš rakovinu" je ale nevhodný extrém.
    Myslím na tebe!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, nikdy to není stejný...jasně měla jsem momenty proč já..jenže proč ne...všichni máme něco a to něco se nám ve chvíli, kde se nám to děje zdá strašný..máš pravdu ty opravdu přemýšlíš nad tím, nad čím lidi normálně nepřemýšlí. Být tebou nechala bych si udělat genetický testy a podle toho uvidíš. Já vám ty výsledky ,to čekání a doufání, že to teď nemluví o tobě, ale o nějaký jiný holce, o tý z plakátu proti rakovině, ne tobě..máš pravdu počítám se mezi ty šťastnější, mám dítě a manžela a lidi kolem co mě podporují, obrátila jsem taky svoje myšlení z "tohle mi to vezme, tohle nebudu mít" na "mám tohle a tohle" a jsem za to vděčná! Ani nevíš jak moc! Držím ti palce moc a moc!! A víš co tvoje role ženy a matky může být naplněná i formou adopce, protože role mámy je o roli lásky, kterou chceš někomu dát..neboj se, držím ti palce a taky na tebe myslím!!!A extrémy můžou jít někam!!

      Vymazat
  3. beruško , to mě tak mrzí...ale to bude dobrý skvělý, jiný to být nemůže..moje máma měla taky, malinkatej a je to 14 let a je v pořádku...sehnala jsem jí tady přístroj, aby jí nemuseli brát celé prso, všechno snášela skvěle..u tebe to bude taky tak, jsi tak plná radostný energie, pozitivního žití, kolem sebe máš milující lidi, to má jediný výsledek- uzdravíš se:) neznám tě dlouho ani osobně,ale mám tě moc ráda, jsi mi tak blízká, kdybys potřebovala jsem tu:) hledej na netu příběhy těch vyléčených AnnaK. paní Pohlraichová, Chantal Poullain, manželka kuchaře Ridiho, je jich spousty....uzdravení je hodně v hlavě, udržet svý myšlenky jen u té možnosti uzdravení:) já to vím, žádná jiná možnost neexistuje:) objímám a držím s tebou Káťa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju Káťo za nabídku i za hezký slova! Jsem ráda, že je tvoje maminka v pořádku! Já taky budu v pořádku, máš pravdu mám kolem sebe úžasný lidi a dokonalou podporu a ta se počítá!!

      Vymazat
  4. ještě -kdyby maminka potřebovala si s někým popovídat, tak jsem tu taky:)

    OdpovědětVymazat
  5. Pri citani som ani ja nedychala, a na konci hladala dalsie pokracovanie, najake vysvetlenie ze to bol len omyl v labaku��Budem na teba mysliet, mas uzasnu rodinu co ta podrzi. Jedna maminka v skole mojich deti akurat uspesne ukoncila liecbu toho isteho a drzi sa uzasne.Pre nas vsetky upozornenie aby sme samovysetrovanie nepodcenovali. Dakujem Bohu ze si to objavila tak vcas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ani nevíš, jak moc jsem chtěla bejt jednou z těch, kterejm popletli výsledky..no nestalo se..máš pravdu, mám kolem sebe úžasný lidi a to hrozně pomáhá! A přesně nepodceňuj samovyšetření, je to strašně důležitý!!!

      Vymazat
  6. ...nevím co napsat, doufám že se ukáže, že to není tak vážné, když se na to přišlo včas... Opatruj se, drž se a diskuse na netu snad lepší radši nečíst vůbec...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. NO ani mi nepovídej o těch diskuzích na netu, už to nehledám, udělala jsem to jednou a bylo to pak zlý...ale už je t omnohme lepší!

      Vymazat
  7. Mě je špatně s tebou! Tohle je fakt šokující novina po ránu, a to se vlastně neznáme! Každopádně vyhrabávám zahrabané pozvánky na preventivní vyšetření, protože očividně rakovina nechodí po horách, ale po lidech :( Jako ono to snad bude dobrý, přišlas na to brzo...

    OdpovědětVymazat
  8. Tak jsem s napětím četla až do konce a pořád čekala, že výsledky budou dobré a na konci happy end. Ale i tak věřím, že ten happy end na konci bude a všechno bude dobré!
    Držím palce a na dálku objímám!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak přesně na tyhle výsledky jsem taky čekala, ale já vím, že se jich dočkám, jen to bude trvat o trochu dýl než jsem doufala a chtěla! Děkuju!

      Vymazat
  9. Aničko.. Nevím, co říct.. Ale vim, že jsi silná holka, máma, ženská a ze to všechno zvládneš. Můj Roman si tím před 11ti lety prošel taky. Nejdůležitější je psychika, řekl si, ze tu kurvu porazí a porazil ji ze 3 měsíce... Věřím, že tvé výsledky budou ok a ty se s tím vším vítězně popereš! Mám tě ráda!

    OdpovědětVymazat
  10. Odpovědi
    1. Děkuju! Prostě se to někdy stane a my holt vstanem a jdem dál, silnější!

      Vymazat
  11. Myslim na tebe, musel to byt hrozny sok :( urcite to bude dobre, je to malicke, prisla jsi na to brzo, at jsou vysledky v pondeli uklidnujici!

    OdpovědětVymazat
  12. Držím palce, aby to dopadlo co nejlépe! Byla jsem nedávno na čínské medicíně a tam mi paní doporučila film Gersonův zázrak - přírodní léčba rakoviny. Zkus se podívat :-) Najdeš to online i se to dá stáhnout. Třeba tě to nabije lepší energií! :-)Safienka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podívám se na film, děkuju za tip! A taky za podporu ta se vždsycky hodí!

      Vymazat
  13. Neznám vás, blog čtu poprvé, přesto mačkám palce, vysílám pozitivní energii. Držte se.

    OdpovědětVymazat
  14. Ne, prosím ne!
    Moc na vás myslím a držím palce! Hodně síly vám všem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju...už nejsem ve stádiu ne, teĎ jsem ve stádiu sice jo, ale jdem na ní, mrchu!

      Vymazat
  15. Teda to jsou zvěsti. Myslím na tebe! Moc! A posílám pusu do NYC!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, no zvěsti to nejsou nejlepší, ale stavím se tomu.

      Vymazat
  16. Děvče za vodou,neznám Vás,ale držím palce!!!! Náhodou jsem se tady dostala,přes odkaz u Marty -"Vyzobaná slunečnice".
    A přeji do nového roku hodně ŠTĚSTÍ a věřím,že bude líp!!!!!
    Ještě jednou DRŽÍM PALCE !!!!
    Daška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za podporu! A líp určitě bude jen to možná bude chviličku trvat, ale co prostě se s tím porvu a bude!

      Vymazat
  17. Ani drz se, sice se nezname osobne, ale kazdy clanek hltam hned, jak mi pristane ve ctecce, protoze me vzdycky nabijes energii a svym prijemnym humorem a tak mam pocit, ze te znam dobre. Posilam ti tu energii, co sem na blog vkladas a vysilas pres pul sveta k nam, zase zpatky a tu mrchu posli pryc, ona si te nezaslouzi ;). Bude zase dobre ;-*, verim ze jo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za tak milý slova! Jsem ráda, že se ti moje psaní líbí...teď možná bude tak trochu ve stylu černějšího humoru, ale co už, aspoň nebude nuda :-) Já si nepřipouštím jiný výsledky než dobrý, takže to prostě dobrý bude ahotovo!

      Vymazat
    2. To je dobre, jiny pristup bych od tebe ani necekala a preju ti jen pozitivni mysleni a vubec samy pozitivni zpravy a lidi kolem.

      Vymazat
    3. Diky a taky si preju jen pozitivni zpravy a lid :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně