Přeskočit na hlavní obsah

Zlatá svatba aneb takhle to je v reálu


Na konci prosince oslavil tchán s tchyní svoje 50. výročí svatby. Oni jsou spolu už půl století, Pane, jo půl století s jedním člověkem neuvěřitelný. Fakt, že jo!

Tchán s tchyní se potkali v jednom letním rezortu, kde oba dva pracovali na letní brigádě. V takovým tom rezortu, kde si Baby a její Patricka a zatančili svůj Hříšnej tanec. Tchán netančil, tchán dělal číšníka, tchýně zpívala. Potakli se ve stejný době, kdy jezdili ty široký americký káry a vzali se v době kdy:

1. Cassius Clay se ještě nejmenuje Mohammed Ali
2. Válka ve Vietnamu bere na intenzitě, USA tam má kolem 500 000 amerických vojáků. Aby se tchán nestal jedním z nich hned po škole jde učit, protože jako učitel je vyřazenej z loterie. Mají s tchyní taky záložní plán pasy v šuplíku připravený na cestu do Kanady.
3. V Čině začala kulturní revoluce
4. Simon a Garfunkel publikovaly moji oblíbenou desku Sounds of Silence
5. Beatles a Rollings Stones jedou, John Lennon tvrdí, že Beatles jous slavnější než Ježíš
6. Elvis Presley ještě není alkoholikem
7. Šílenci z Manhattanu jsou opravdový a ne jen hraný v seriálu
8. V USA se formuje hnutí Black Panthers
9. Na živu je i skladatel Dimitri Šostakovič, ten z učebnice hudební výchovy jak bylo jeho jméno vždycky okamžitě přeměno na Šustakoviče
10. A na koncert ve Woodstock se bude čekat ještě dva roky.


Jednu chvilku to teda vypadalo, že se snad ti naši dva oslavenci těsně před oslavou rozvedou. Tchán, kterej strašně rád plánuje třeba rok dopředu měl plán. Ale jak to tak s tím jeho plánováním je, skoro nikdy se mu to, chudákovi, nepovede tak jak si to v hlavě představil.

Tchán nám všem někdy na začátky roku řekl, ať si zarezervujeme první víkend v lednu roku 2017. Měl v plánu rodinnou oslavu. Málem jsme jeli na:

1. Dude ranch někde tady po US. To padlo, protože by nejmladší účastník a sice mini chlapík těch aktivit moc neměl. No a když slyšela tchýně, že by měla jezdit někde na koních nebo schánět bejky, tak z toho dvakrát moc odvařená nebyla.
2. Do sportovního rezortu, tak tam jsme skoro vážně jeli.
3. Do Philadelphie jako města, jenže tam nechtěl zase tchán.
4. Večeře v luxusní restauraci, rezervace byly dokonce dvě, ale obě padly, protože se několik účastníků nemohlo dohodnout do který zajít.

Soukromá oslava výročí, taky v tchánově podání nebyla to, co si představoval. Plán měl jasnej probudil v sobě romantika, jenže mu to zkazila realita. Na den výročí objednal 50 žlutejch růží, protože jedna zvadlá žlutá růže byla první kytka, kterou dal kdy tchýni. Taky objednal 50 malejch čokolád, jenže ty ho donutila tchýně vrátit s tím, že se zbláznil a že chtějí žít zdravě. Tak za to jasně může moje rakovina a tímto se tchánovi omlouvám.


Taky měli jít na Broadway do divadla na stejný představení, na který kdy šli poprvý spolu. Jenže to mělo bejt překvapení a tak řekl tchán tchýni, že jdou na jiný. Jenže! Jenže tchýně tohle vidět nechtěla a začala vyhrožovat, že je to i její výročí a ona si představovala, že půjdou někam jinam. Ten skvělej plán, kdy jdou oni dva po Broadwayi a on najednou řekne: "Hele, není to ta první hra, na které jsme kdy spolu byli." Ona:" Je, to je škoda. Tak bych ji ráda znovu viděla." On: "Miláčku, pojď se podívat. Náhodou mám lístky." Tak tohle všechno se vypařilo do mlh hollywoodskejch filmů a místo toho. Tchán tajemství prozradil, aby měl klid. Nikam stejně nešli na den výročí chytly tchána záda.


Náš první víkend v lednu se nekonečnejch domluvách usadil na "budeme všichni u švagrový a objednáme jídlo." Tak tenhle plán nabourala tchýnina sestra skoro dokonale, to když se rozhodla, že překvapí spolu se svým manželem svoji oslaveneckou sestru a přijede na tajňačku z Floridy. Problém nastal v pátek, kdy mi volá mírně roztřesenej Amík :"Hele, já je nemůžu dostihnout. Na letišti na Floridě se střílelo a je to na jejich terminálu a je tam 5 mrtvejch a nefungujou jim mobily a je to přesně v tý době, kdy tam měli bejt." Pokusila jsem se ho uklidnit. Amík si ale nedávno přečetl, že v takovejch situacích jsou mobilní telefony vypínany obětem, aby mohli záchranáři v klidu pracovat. Amíkova sestra to rozčísla :"Hele buď to jsou ve vzduchu nebo mrtví. Hlavně nevolej mámě, ať nezkazíš překvapení a neznervózníš jí." Byli ve vzduchu Amíkova teta, chtěla ušetřít 20 dolarů a tak si na poslední chvíli změnila let, jen to Amíkovi zapomněla říct.

Nakonec jsme se všichni sešli. Tchán se opil a k jídlu jsme měli čínský jídlo, to z těch krabiček.








Komentáře

  1. Parádní článek... přesně vystihnutý sen versus realita...
    "Na Woodstock se čekalo dva roky" :D :D :D
    Zaujalo mě ta informace o formujících se Pantherech... před dvěma lety jsem o nich psala bakalářku a než jsem se do tématu dostala, tak jsem sondovala a tady o nich fakt téměř nikdo nic neví... vůbec jsem nevěděla od čeho se odpíchnout, abych zachytila podstatu... v českých textech ani zmínka... jen jediná osoba, s vystudovanou literaturou, mi řekla, že to má nějakou spojitost s Malcolmem X... :)
    Je super, že nakonec tetička chtěla ušetřit... ale musely to být pro manžela docela nervy, co?
    Mějte se hezky, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Škoda, že tu bakalářku nepíšeš teĎ, já bych ti poslala takovejch inforamcí!!! Ale souhlasím s tebou, literatura o tom v češtině není skoro žádná a ani se o tom až tak moc neví. No taky jsme rádi, že chtěla ušetřit to by totiž pak bylo až moc velký překvapení, jen si to představ! A manžel byl fakt neuvěřitelně nervní!

      Vymazat
  2. Ja som sa o Ciernych panteroch dozvedela vo Forestovi Gumpovi😁Krasny clanok, zelam im este vela krasnych rokov spolu👫

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem o nich taky věděla jen strašně málo z nějakýho filmu, než jsem sem přijela, moc se o tom u nás nemluví, literatura žádná! Vyřídím a jsem ráda, že se ti to dobře četlo!

      Vymazat
  3. skvělá rodina, to sis vybrala úžasně, to budete mít taky tak za těch 50let:):) taková střelená rodina byl můj sen vždycky, vyvdat..no nikdy není pozdě,jsme stále připravená:):)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo rodina je to super...teda ale 50 let to je fakt úplně děsivý číslo co :-D Hele neboj, to najdeš a hlavně si to zase nemaluj tahle je někdy naprosto šílená :-D Držím palce aŤ vyvdáš taky takovou a splní se ti sen!

      Vymazat
  4. Krásný :-) Nakonec to vždycky dopadne jinak :-) Ráda vás čtu a přeju hlavně hodně zdraví!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, proto s Amíkem neradi plánujeme, protože to je stejně nakonec úplně jiný! A moc děkuju za přání!

      Vymazat
  5. Vyvdala sis super rodinu :) super clanek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, někdy jsou ale všichni na zabití a jsem ráda, že se ti líbil článek :-) Mimochodem Stázka je fakt super!

      Vymazat
  6. Teda, klobouk dolů... Já jsem s mužem 15 let a místy je to dost náročné 😀 a s tím plánováním, to říkám pořád, že plánování je k ničemu... 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plánování je opravdu k ničemu a 50 let je až hrůzostrašný číslo :-D co :-D

      Vymazat
  7. Chachá, tohle chci taky jednou prožít! :-) (bez tý paniky ohledně případně zastřelených příbuzných)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si nejsem jistá, půl století s AMíkem zní strašidelně co :-D a určitě to zažijete!

      Vymazat
    2. Ale ono to uteče... my měli s mužem 30. výročí a trávili jsme to spolu v nemocnici, kde já ležela po rekonstrukci prsu po ablaci. Takže s Vámi hodně cítím a spousta věcí mi není neznámá. Navíc dcera má také Amíka a budou mít letos 5 let. Na jejich svatbě v USA jsem byla ještě zdravá. Máme rok a půl vnučku a tak mi nakonec vyhovuje, že jsem v invalidním důchodu a dělím čas mezi mladé v Dallasu a manžela v Praze. Vám držím moc a moc palečky at je vše o.k.

      Vymazat
    3. Gratuluju! A taky vidím jak moc to utíká, my měli teĎ 10 let a trávili jsme je v nemocnicích na vyšetření před chemoterapií :-D To to máte jako moje máma, jen ta to dělí mezi New York a Prahu :-D A moc děkuju za podporu!

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně