Deset let spolu aneb naše kulatý výročí

Desátý výročí a náš odvaz se zeleninovým džusem

Už je to dvanáct let od toho památnýho únorovýho večera, kdy jsem v Lucerna Music Clubu na osmdesátkách potkala jednoho týpka. Teda já ho nepotkala, já měla napilno na tanečním parketě, kdy jsem se ovíněná svíjela do rytmu Madonny, potkala ho moje kamarádka, která předstírajíc, že je Francouzka potkala jeho kamaráda, kterej předstíral, že je Američan. Každopádně ten moment nastal, u baru, zastavujíc se na sklenici piva: "Hi," řekl on. "Ha ha ha, taky děláš, že seš Američan?" Pravila zvesela ona. On se na ní jenom tak nechápavě podíval svejma černejma očima, ruce zastrčený v kapsách svý vorvaný kožený bundy. "I am Jordan." "Sure like Micheal Jordan," pravila opět rozverně ona. Zasmál se, bylo vidět, že tohle opravdu ještě nikdy neslyšel. Ano, to byl ten moment před dvanácti lety.

Tak a takhle to začalo, tehdy před dvanácti lety v Praze na tom nejposlednějším místě na světě, kde bych si představila, že potkám svýho budoucího muže, otce svýho budoucího syna. Jak řekl předevčírem Amík :"Last place on Earth I would ever think to be and meet you,"  No je fakt, že absolutně netuším jak jsme se tam oba takhle octli. V židovský tradici se tomu říká bešert teda něco co mělo bejt, potkání vaší předurčený duše...v Lucerně na osmdesátkách.

Za necelý dva roky mě v jednom hostelu na Novým Zélandu požádal o ruku. "Hele, tak se vezmem, ne? Zjednodušíme si tím imigrační a bude. Spolu zůstat chcem, tak co." Po skoro roce života pod stanem, trhání jablek v sadu, prořezávání vinic, trekování po horách, přežití několika děsnejch bouří, vytahování kanoe z hlubin divoký řeky a to všechno u protinožců a teda vzhůru nohama, jsme se o sobě dozvěděli hodně a rozhodli se do toho jít.

Před desety lety jsme se na začátku února dva dny po mým příjezdu do New Yorku vzali. Řekli jsme si tehdy v dobrým i zlým a v nemoci i ve zdraví a ani tlumočnici jsem k tomu nepotřebovala. Za těch deset let jsme toho prožili hodně, honili nás divocí psi v rumunskejch horách, tučňáci v Patagonii, vedro v Burmě, zdolali jsme himalájskej Thorong La Pass, trpěli nadmořskou vejškou v Cuzcu, já se naučila žít a pracovat v New York City, dokonce jsem tohle šílený město začala považovat za svůj druhej domov, Amík se pořád ještě nenaučil česky, ale zato se naučil jak se žije s českou rodinou, pořídili jsme si spolu kocoura a před skoro třema lety se nám narodil náš mini chlapík.


Každej tenhle krok jsme udělali spolu a konečně jsme si po těch letech i oba zapamatovali to datum našeho výročí. Mě k tomu pomohlo nekonečný vyplňování imigračních dokumentů a Amíkovi jeho táta, kterej mu to každoročně připomínal.

Letošní výročí jsme oslavili opravdu ve velkým, když už je to těch deset let, tak jsme si vyhodili z kopejtka a strávili celej den po doktorech na vyšetřeních před začátkem mý chemoterapie. Já holt vím, jak se vodvázat a spetřit náš vztah. Tohle výročí dokonce trumflo i to, kdy jsem se otrávila jídlem a strávila celou noc na komunálních záchodech v jednom hostelu.

Naše asi pátý výročí v Chicagu

Deset let manželství je opravdu něco, ani se mi nechce věřit, že už je to tak dlouho. Jak se nám to povedlo, nevím, žádnou chytrou radu se ode mě nikdo nedozví, ale jedno vím jistě.  Jestli Amíka někdy chytne druhá míza a bude mít chuť mě vyměnit za mladší materiál, tak potom co jsem mu věnovala svoje mládí a krásu mu to hodně rychle rozmluvím, třeba i s pomocí tupějšího typu nože, protože to by teda nebylo fér.

Ať už to tehdy bylo bešert nebo ne, lepšího chlapa jsem si pro sebe nemohla najít.  Tehdy v tý Lucerně jsem si našla chlapa se kterým se v životě nebudu nudit, člověka o kterýho se, když jde do tuhýho, můžu opřít, perfektního parťáka a chlápka se kterým se dokážeme fakt zasmát. A ne, není to vždycky všechno růžový, ale kdyby to bylo, tak by člověk ani nevěděl, která barva je růžová.

Komentáře

  1. No, paráda! Krásné výročí a hlavně zdravíčko! :)
    Mějte se hezky, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za perfekt čtení !Hlavu vzhůru bude dobře !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemáš zač :-D Děkuju za podporu, moc si jí vážím!

      Vymazat
  3. Opět u tvého článku roním slzy, tentokrát tak krásným dojetím. Mějte se rádi alespoň dalších padesát let, jste k sobě stvoření a oba neuvěřitelně silní!
    Hodně štěstí a hlavně to zdraví!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sákra já tě vždycky rozbulím :-D a děkujem vyřídím Amíkovi, bude mít radost!

      Vymazat
  4. To je paráda, krásný článek! A gratuluji :-).

    Píšeš, že "se spolu dokážete fakt zasmát". Promin, ale to si asi neumím představit - on existuje někdo, kdo se s tebou zasmát neumí? :-D Jsi schopna dostat svým humorem do kolen i čtenáře, kteří tě ani neznají a jsou odkázáni jen na neosobní písmenka :-D.

    www.hogreta.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujem...jasně, že existuje :-D by si se divila..jsem ráda, že tě moje psaní baví! Mě zase baví to tvoje, píšeš moc hezky a těším se na další tvoje články!!!!

      Vymazat
  5. Hezké dopoledne,
    nádherně napsaný až mi slza ukápla,je to pěkný ,že si tak rozumíte a manžel je ten parťák do všeho a vlastně oba zároveň,ať se do toho úplně nezamotám :) Jste ohromně sympatický a držím Vám moc palce,aby jste oslavili další a další společný krásný roky.Mějte se strašně prima a těším se zase na nový čtení :)
    Renča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, jo jo rozumíme si dobře, tak jasně taky se hádáme a většinou kvůli naprostejm hovadinám :-D

      Vymazat
  6. Nádherně napsané! A gratuluji! :) Rozhodně dávám odběr!

    https://lifeordreamidiots.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-D Jdu se podívat na tvůj blog!

      Vymazat
  7. Krásně napsáno! Přeji ještě xkrát takové výročí! A hodně sil!

    OdpovědětVymazat
  8. Vy to ale umíte rozšoupnout :-D
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vid, uplne te vidim jak zavidis :-D Hele pristi rok planuju jenom takovou nudnou normalni oslavu treba vikend nekde nebo vecera a divadlo, proste nuda :-D

      Vymazat
  9. Tak to je neuveritelny... Hadej, kde jsem ja potkala sveho muze pred 15 ti lety...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, to neni mozny :-D :-D :-D Zazitky z cest mam v planu napsat se spoustou fotek samozrejme :-D

      Vymazat
  10. A Btw nechtela bys nekdy sepsat zazitky z cest?

    OdpovědětVymazat
  11. Přeju krásný výročí a děsně moc držím palce...chemoška ať nepřináší hnusný stavy a ta růžová paruka ať sluší, bude super!! Ze všeho nejvíc přeju růžovou budoucnost Vám oběma ( vlastně i malýmu Amíkovi)...a ještě posílám spoustu pozitivní energie!Inka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

Pravidelní čtenáři