Jak se ze mě stala Američanka, teda trochu


Ano, je to tak po deseti letech života v Americe, teda v New Yorku, abych byla přesná, se ze mě stala oficiálně Američanka. Ne, tím nemyslím, že jsem získala americký občanství to ani náhodou. Občanství na to nemá žádnej vliv.

To jsme s Amíkem šli ráno, hodně brzo ráno, vlastně skoro hned po probuzení ráno, na procházku. Rozhodla jsem se totiž bojovat s následky chemoteriapie procházkama a není nic lepšího než za rozbřesku za zpěvu ptáků obejít blok, dva nebo možná tři. Kohouti kolem krkohají, samozřejmě jen v mý fantazii, psi štěkají, taky jenom v mý fantazii, ale na rohu v obchodu s doutníkama, kde mají i kuřárknu už chlapi vykuřují doutníky, ne, to není v mojí fantazii, to se každý ráno už někdy kolem šestý nebo sedmý sejdou chlapi a vopravdicky tam čmudí doutníky, jak to dělají, že se nepoblijou netuším. Hned za doutníkářema už stojí fronta na kafe s místním Starbucksu a kolem jezdí hasičský auta.

No a touhle ranní idylkou jdeme my dva, Amík v teplákách a já. Já v pyžamovejch kalhotech. Já jsem poprvý vyšla z domu v kabátu, botech a pyžamovejch kalhotech a tím jsem se definitivně zařadila do řad Američanek v pyžamu. Myslím, že si tohle nechám jen na dobu kuropění, po poledním už bych v tom definitvně nevyšla. Určitě ne, ono je něco bejt normální ranní Američankou a něco jiným pak buranem, ta čára někde bejt musí.



Já vím babi a dědo, že se obracíte v hrobě. Taky jsem to řádně vysvětlila Amíkovi, jak moc oba dva trpíte. Ty, dědo, kterej jsi i vyhodit smetí chodil v obleku, já vím, kravatu sis nebral, přeci jen byl to jenom koš na smetí. A ty babi, ty která jsi mi pořád nutila hřebínek, abych se učesala a odmítala jsi se mnou vyjít z domu, dokud jsem si nepřeleštila tenisky. Ano, omlouvám se vaše vnučka tady za oceánem zvlčela. Ale na svoji obhajobu chci říct jedno, není to jenom moje chyba. To je ten mozek po chemoterapii. Fakt, slibuju, že se to bude dít  jenom dočasně, opravdu!

P.S. Babi, mini chlapíka po vaně češu, minimálně dvakrát tejdně, pokud ho teda odchytím.


Komentáře

  1. Pěkný článek! :) Já osobně bych teda problém s tím vyjít na ulici v pyžamu neměla ani tady v česku, ale to je tím, že jsem vouchylnej extrovert a zkrátka je mi to šumafuk, jestli mám pyžamo, běhám nahá, nebo jdu na oběd v legínách jak z osmdesátých. Tady přeskočím tu část, kdy každý píše, jak závidí, že žiješ v Americe a rovnou skáču tam, kde držím palce s po-chemoterapickými obtížemi, přeju hodně štěstí a ve skrytu duše doufám, že se alespoň jednou budu moct projít po stejném kontinentu. kde ty po ránu chodíš v pyžamu. :) Nevšednímu životu zdar! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za přeskočení až k tomu důležitýmu :-) A neboj, sny se plněj a po stejným kontinetu chodit budem!!

      Vymazat
  2. Hezký článek. Jsem spíš jako Vaše babička s tím oblečením :-) Hodně štěstí do dalších dní. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju a jo moje babi a děda to bylo fakticky něco s tím oblekem na vyhazování smetí jsem nepřeháněla ani náhodou!

      Vymazat
  3. Je pravda, že NYC je jedine misto na svete, kde se vzdycky tesim, ze si pro snidani do Deli a kafe skocim v pyzamu :D a drzim moc palce, neni nic co by cervena repa nezvladla ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že se ti tu do deli chodí dobře v pyžamu, se přiznám já zatim jenom prochajdu po brooklynu maximálně kafe, snídani v pyžamu jsem ještě nedala :-D A Děkuju!

      Vymazat
  4. Čoveče, jsi zase o krok napřed :-D Já jsem zatím v levelu - jdu klidně vysypat koš rozcuchaná a v teplákách :-D Dobré ráno :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo jsem děsně hrr :-D Hele tepláky se prostě nepočítaj musíš sestoupit k nám z těch výšin glamouru, k nám pyžamářům :-D

      Vymazat
  5. Nevyšla bych. Mám fakt hrozný nohy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tomu nevěřím, navíc pyžamo je krásně zakryje :-D

      Vymazat
  6. Toho humoru se držte a zvyky si držte, jaký se vám líbí. Je to přece váš život!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu..tak zrovna tohle je zvyk, kterej myslím můžu i časem pustit k vodě :-D

      Vymazat
  7. Hezký ráno,
    tak tepláky dávám běžně to jo,ale pyžamo si sakra budu muset pořídit :))
    Doufám,že se máte za vodou prima,přeju už dopředu hezký víkend <3
    Renča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jo, tepláky se nepočítaj, chce to to pyžamo :-D A díky moc! To samý k vám!!!

      Vymazat
  8. Copak pyžamový kalhoty, i když teda puntíkatý super, to jo, ale ta krásná čepice, ach! Moc vám to sluší btw...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za chválu :-D jo čepice je dobrá a dost příjmená na tý pleši :-D

      Vymazat
  9. :-)) Já bych si šla pro kafe hned s Tebou a ještě bychom cestou pokecaly:D Moc hezkej článek a vždy když vidím v tvých článkách trochu z NYC tak mi pláče srdce a vím a doufám, že se tam jednou zaletím podívat na dovču (alespoň).
    Měj krásnej den! Jooo a moc pěkný pýžo!
    ByGabra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak super, půjdem dvě! Jasně, že přijedeš a to kafe pak dáme doopravdy! A dík :-)

      Vymazat
    2. Tak to se tesim a beru te za slovo!✌🏼☕️☕️

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

Pravidelní čtenáři