Přeskočit na hlavní obsah

Jak se ze mě stala Američanka, teda trochu


Ano, je to tak po deseti letech života v Americe, teda v New Yorku, abych byla přesná, se ze mě stala oficiálně Američanka. Ne, tím nemyslím, že jsem získala americký občanství to ani náhodou. Občanství na to nemá žádnej vliv.

To jsme s Amíkem šli ráno, hodně brzo ráno, vlastně skoro hned po probuzení ráno, na procházku. Rozhodla jsem se totiž bojovat s následky chemoteriapie procházkama a není nic lepšího než za rozbřesku za zpěvu ptáků obejít blok, dva nebo možná tři. Kohouti kolem krkohají, samozřejmě jen v mý fantazii, psi štěkají, taky jenom v mý fantazii, ale na rohu v obchodu s doutníkama, kde mají i kuřárknu už chlapi vykuřují doutníky, ne, to není v mojí fantazii, to se každý ráno už někdy kolem šestý nebo sedmý sejdou chlapi a vopravdicky tam čmudí doutníky, jak to dělají, že se nepoblijou netuším. Hned za doutníkářema už stojí fronta na kafe s místním Starbucksu a kolem jezdí hasičský auta.

No a touhle ranní idylkou jdeme my dva, Amík v teplákách a já. Já v pyžamovejch kalhotech. Já jsem poprvý vyšla z domu v kabátu, botech a pyžamovejch kalhotech a tím jsem se definitivně zařadila do řad Američanek v pyžamu. Myslím, že si tohle nechám jen na dobu kuropění, po poledním už bych v tom definitvně nevyšla. Určitě ne, ono je něco bejt normální ranní Američankou a něco jiným pak buranem, ta čára někde bejt musí.



Já vím babi a dědo, že se obracíte v hrobě. Taky jsem to řádně vysvětlila Amíkovi, jak moc oba dva trpíte. Ty, dědo, kterej jsi i vyhodit smetí chodil v obleku, já vím, kravatu sis nebral, přeci jen byl to jenom koš na smetí. A ty babi, ty která jsi mi pořád nutila hřebínek, abych se učesala a odmítala jsi se mnou vyjít z domu, dokud jsem si nepřeleštila tenisky. Ano, omlouvám se vaše vnučka tady za oceánem zvlčela. Ale na svoji obhajobu chci říct jedno, není to jenom moje chyba. To je ten mozek po chemoterapii. Fakt, slibuju, že se to bude dít  jenom dočasně, opravdu!

P.S. Babi, mini chlapíka po vaně češu, minimálně dvakrát tejdně, pokud ho teda odchytím.


Komentáře

  1. Pěkný článek! :) Já osobně bych teda problém s tím vyjít na ulici v pyžamu neměla ani tady v česku, ale to je tím, že jsem vouchylnej extrovert a zkrátka je mi to šumafuk, jestli mám pyžamo, běhám nahá, nebo jdu na oběd v legínách jak z osmdesátých. Tady přeskočím tu část, kdy každý píše, jak závidí, že žiješ v Americe a rovnou skáču tam, kde držím palce s po-chemoterapickými obtížemi, přeju hodně štěstí a ve skrytu duše doufám, že se alespoň jednou budu moct projít po stejném kontinentu. kde ty po ránu chodíš v pyžamu. :) Nevšednímu životu zdar! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za přeskočení až k tomu důležitýmu :-) A neboj, sny se plněj a po stejným kontinetu chodit budem!!

      Vymazat
  2. Hezký článek. Jsem spíš jako Vaše babička s tím oblečením :-) Hodně štěstí do dalších dní. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju a jo moje babi a děda to bylo fakticky něco s tím oblekem na vyhazování smetí jsem nepřeháněla ani náhodou!

      Vymazat
  3. Je pravda, že NYC je jedine misto na svete, kde se vzdycky tesim, ze si pro snidani do Deli a kafe skocim v pyzamu :D a drzim moc palce, neni nic co by cervena repa nezvladla ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že se ti tu do deli chodí dobře v pyžamu, se přiznám já zatim jenom prochajdu po brooklynu maximálně kafe, snídani v pyžamu jsem ještě nedala :-D A Děkuju!

      Vymazat
  4. Čoveče, jsi zase o krok napřed :-D Já jsem zatím v levelu - jdu klidně vysypat koš rozcuchaná a v teplákách :-D Dobré ráno :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo jsem děsně hrr :-D Hele tepláky se prostě nepočítaj musíš sestoupit k nám z těch výšin glamouru, k nám pyžamářům :-D

      Vymazat
  5. Nevyšla bych. Mám fakt hrozný nohy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tomu nevěřím, navíc pyžamo je krásně zakryje :-D

      Vymazat
  6. Toho humoru se držte a zvyky si držte, jaký se vám líbí. Je to přece váš život!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu..tak zrovna tohle je zvyk, kterej myslím můžu i časem pustit k vodě :-D

      Vymazat
  7. Hezký ráno,
    tak tepláky dávám běžně to jo,ale pyžamo si sakra budu muset pořídit :))
    Doufám,že se máte za vodou prima,přeju už dopředu hezký víkend <3
    Renča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jo, tepláky se nepočítaj, chce to to pyžamo :-D A díky moc! To samý k vám!!!

      Vymazat
  8. Copak pyžamový kalhoty, i když teda puntíkatý super, to jo, ale ta krásná čepice, ach! Moc vám to sluší btw...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za chválu :-D jo čepice je dobrá a dost příjmená na tý pleši :-D

      Vymazat
  9. :-)) Já bych si šla pro kafe hned s Tebou a ještě bychom cestou pokecaly:D Moc hezkej článek a vždy když vidím v tvých článkách trochu z NYC tak mi pláče srdce a vím a doufám, že se tam jednou zaletím podívat na dovču (alespoň).
    Měj krásnej den! Jooo a moc pěkný pýžo!
    ByGabra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak super, půjdem dvě! Jasně, že přijedeš a to kafe pak dáme doopravdy! A dík :-)

      Vymazat
    2. Tak to se tesim a beru te za slovo!✌🏼☕️☕️

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak jsme slavili Chanuku ve Vermontu

Já vím, že je po svátkách, ale pro nás, kterým skončila Chanuka teprve 29. prosince se to až tak nezdá. Letos jsme se rozhodli pojmout svátky sto procentně po židovsku. Žádný stromeček a žádný dárek ráno nebo večer, prostě jenom svíčky na svícnu a dárek každý večer.  Ona ta Chanuka je pro děti  úplně dokonalá, osm nocí, osm slavnostě naladěných večerů a osm dárků. No prostě paráda. Už od Halloweenu se mě chlapík každý ráno ptal: "Mami a Chanuka bude kdy?" Ono to pětiletý dítě ten pojem o čase až tak nemá a tak ač jsem se snažila jak jsem chtěla, měla jsem štěstí, když se mě zeptal jen jednou denně. Chanuka je svátek pohyblivý a je každý rok jindy, letos se kryla s Vánocema parádně a my si užívali od 22. až do 29. prosince. Chanuka je svátek světel, každý večer se zapaluje jedna svíčka na osmi ramenném svícnu přitom se zpívá a jí smažená jídla. Ona ta Chanuka je totiž oslavou oleje, který vydržel oblehaným povstalcům místo jednoho dne, dní osm. Prý něco jakko kdyby b...

Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne. Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal. Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma tak ta šla taky a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype. Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...