Přeskočit na hlavní obsah

Postřižiny aneb zkracujeme vlasy


Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já. "No ale, já myslím jako všechny vlasy i chlupy." Přidává sestřička. "No tak s tím jste měla začít! To beru! To zní skvěle." Chechtám se já. Ač můj nádor byl vlastně jenom takovým nádorkem stejně mi byla nabídnuta plná paleta léčby. A já věděla jedno, než mi vlasy začnou vypadávat, ostříhám si je sama!

Jasně vypadaný vlasy nejsou tím nejdůležitějším vedlejším účinkem chemoterapie a vlastně je to jenom dočasný, ale prostě je tam to ale. Jedna z věcí je asi to, že tím vypadáním vlasů se z člověka stane ten obrázek "chuděry na chemošce." Jelikož se za chuděru nepovažuju, rozhodla jsem se vzít všci do svejch rukou a udělat si z toho zábavu. Tohle je totiž asi jedinej z vedlejších účinků, který můžu ovlivnit. Ten počet bílejch krvinek a červenejch krvinek a modrejch krvinek se holt ovlivňuje mnohem hůř.



Okamžitě jsem začala přemejšlet nad změnou makeupu a nakoupením novech náučnic a jak děsně moc je teď každej uvidí a taky nad tím jaký paruky si pořídit. Vlastně se ze mě stalo moje pětiletý já s předstírající, že ten šátek na hlavě jsou moje vlasy, jen ty boty na podpatku už jsou fakticky moje. Nekecám!

Paruky tak to byla kapitola sama pro sebe. Tchýně vytáhla svoji přes dvacet let starou paruku a mě naprosot šokovalo to, že i u paruk se měnily účesy. No Amík a jeho táta z ní byli vodvařený, prej jim sekne a mají konečně vlasy. Já si pořídila naprosot parádní až na tu bílou barvu, ale líbí se mi stejně ač Amík mumlá něco o bělovlasý babičce. No pak jsem si pro jistotu ještě pořídila jednu černou a jednu růžovou a taky blonďatou, sakra já jsem se rozjela.



Amík si přečetl, že by pro mě bylo dobrý, abych měla taky paruku, která by co nejvíc připomínala moje vlastní vlasy. No a tím začalo naše dobrodružství za zavřený dveře židovský ortodoxní komunity nedaleko našeho domu. Ortodoxní Židovky si po svatbě zakrývají vlasy, některé nosí šátky, ale většinou nosí paruky. To ale nejsou jen tak ledajaké paruky, to jsou parádní paruky, z lidskejch vlasů dělaný. Tak jsme se octili s Amíkem a mojí mámou před obchodem, do kterýho se muselo zazvonit, aby nás vpusitli dovnitř. Po schodech nahoru a za dveřma..království paruk. "Tamhle vzadu jsou paruky z brazilskejch vlasů. Ty jsou levný. Tady uporstřed máme asijské a támhle, támhle jsou evropský, ty nejlepší. Podívejte evrpský panenský, ty nebyly barvený nebo odbarvený. To je panečku kvalitka." Povídá pan prodávající. Po podívání se na decentně schovaný cenovky mění Amík názor a prej to nebude tak špatný mě vídat s růžovejma vlasama. Konečně je to jenom dočasný a těch 1700 dolarů se dá určitě utratit i jinak. Moje řeč.



Ze zvědavosti jsme zabrousili ještě do dvou obchodů a pak jsme se rozhodli pro čepici. Ona ta sleva paruky za 800 není špatná, ale podle mě by museli s cenou jít ještě mnohem níž.

Postřižiny jsou tady. Dva tejdny s chemoškou a já se rozhodla, že jdem do toho. Stříhání jsme se rozhodli pojmout jako super cool fotošůt. Já se jenom děsně bála jak to vezme mini chlapík. Tak nerada bych způsobila jeho jemný dušičce nějakou tu újmu, kterou by si pak nesl sebou po zbytek života, chuděra naše malá. Tak nějak jsem si to celý představovala jako tu scénku z G.I.Jane, jak si tak tou mašinkou jede a vlasy jí padají, děsně efektní.



No naše mašinka zjevně neměla sílu hollywůdu a tak to všechno trvalo mnohem dýl. Naše chuďátko malinký bylo přinesený od svýho milýho kreslenýho seriálu, kam bylo usazný, aby dalo na chvilku pokoj. Pokud jsem mu způsobila šrám na dušince, tak kvůli vlasům to nebylo, ale je možný, že si bude pamatovat to, že nedokoukal Zvědavýho George.


Moje hlava je lehká, krásná a parádní a jak je jendoduchý se mejt. A teda údržba, tak ta je naprosto bezchybná, dokonce bych se ani mejt nemusela, teda kdybych byla čuně. Jo a ranní sprcha, tak ta se zkrátila, ne, Amík si nelibuje, protože co jsem zkrátila na vlasech, prodlužuju na makeupu, tak ten ksicht je přeci jen vidět víc, teď jak mám ty krátký vlasy.

P.S. Na to opadání chlupů na nohou, tak na to pořád ještě čekám!













Komentáře

  1. Mámo za vodou, ale ty krátký vlasy Ti děsně sluší! Fakt!
    Drž se a ať je už jenom líp a líp! :)
    Peťka :)

    OdpovědětVymazat
  2. Super clanek a ty kratky vlasy ti strasne seknou, jses sik! Posilam silu a mej se krasne:)

    www.bygabra.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, taky si v nich připadám dobře asi je to znát :-D

      Vymazat
  3. Taky si myslím, že ten krátký účes je slušivý. U paruk jsem se pobavila a ta bílá je úžasná. Ať je líp. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju a jo paruky jsou fakticky zabavný, baví nás všechny a pane jo ty obchody to bylo něco:-D

      Vymazat
  4. Krátký ti rozhodně šluší!!! Obdivuju tě a díky za tvůj pozitivní a vtipný přístup, vážně jsem se pobavila a zasmála. Fotky parádní, paruky taky parádní (teda až na tu po tchýni :-D).
    Na tý poslední fotce vypadáš jako Sigourney Weaver.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha ha ta po tchýni je fakt dobrá a fakticky jsem netušila, že vlastně mění i styly, holt jsem parukovej nováček no :-D Díky a víš co, já to tak fakt cejtim, nakoplo mě to ke změně a jsem ráda, holt to chce občas něco pořádně změnit, jen si řikám, že to kopnutí mohlo bejt jenom tak na voko :-D

      Vymazat
  5. Máš můj obdiv jak to zvládáš s grácií a humorem! Navíc ty krátké vlasy ti fakt moc sluší (teda doufám, že nevadí, že tykám). O parukách u židovek jsem slyšela, prý je to v Izraeli neuvěřitelný business (a snad si i ty svoje vlasy taky holí). Vůbec jsem to netušila! A bílá paruka je fakt cool.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, hele snažím se někdy to trošku skřípe, ale většinou to jde v pohodě :-D Tykání vůbec nevadí, na vykání jsme moc mladý!! A jo některý ultra ltra ortodoxní si je opravdu holí, třeba Satmar chasidi (je to můj obor víš, mám vystudovanou judaistiku :-D) Mě se ta bílá taky líbí, ale Amík furt brblá suchar jeden :-D

      Vymazat
  6. Ta bílá je super!! A zkracujete i sukni?
    Držte se toho humoru, jde vám to k duhu :-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, sukně půjde taky jenom se trochu oteplí a pak dám i nohy od stolů :-D :-D Děkuju a humoru se držím je to lepší :-D

      Vymazat
  7. Narazila jsem na váš blog nedávno a moc vám fandím. Obdivuju, jak to s grácií zvládáte! Držím pěsti, ať se vše vyvíjí jen dobrým směrem!
    Jen mě tak napadlo jak píšete o synovi, jak on to celé vnímá? Když je máma unavená/je jí špatně/není jí zrovna do smíchu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! Syn je ještě moc malej, naštěstí mu nemusím nic vysvětlovat, no a když je mi špatně a jsem unavená tak mám štěstí v tom, že mě může zastoupit manžel, babička nebo druhá babička a děda, v tomhle mám opravdu sakra štěstí! Když jsme se dozvěděli diagnozu, tak jsme to hned řekli u malýho ve školce, aby nám okamžitě řekli, kdyby se s ním něco dělo, zatím nic naštěstí.

      Vymazat
    2. To je super mít kolem sebe takovou partu, která může pomáhat!

      Vymazat
    3. Tak to rozhodně, mám kliku!

      Vymazat
  8. Moc vám to sluší - krátký, dlouhý . Držím palce :-)
    Iva

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně