Přeskočit na hlavní obsah

Randění s chemoškou? A mám to za pár


Tak už to mám za pár. Doslova! Zbývá mi jen dvě rande a bude to. Řekla bych to to letí, ale to bych kecala. Mám pocit, že naopak tohle randění s chemoškou je jedno z nejdelších v historii.

Schůzky to byly, ne neřeknu hezký, ale ucházející, problém je, že ta novota se už trochu obnosila. Dokonce i ty děsně dramatický fotky z našich schůzek už nevypadají tak dramaticky. Naše sezení se prostě stala rutinou. Už to holt není co to bejvalo a tak si myslím, že je největší čas přestat. Lidi mě politovali, brácha se pozvracel, máma udělala kotle zelňaček, tchyně navařila tolik jídel, že nám mrazák praská ve švech a tak už jenom kvůli tomu je čas odejít. Ne, nechválím dne před večerem, přeci jenom dvě sezení mě čekají, ruce si pořád ještě meju při každý příležitosti do metra občas nosím roušku. Nechci, aby se mi to poslední rande oddálilo, ani o den.



Jak je vidět jsem u konce, dokonce i vlasy mi začaly růst. Nejdřív se to projevilo obočím, hlavně tam, kde ho teda nechci a pak najednou přišla máma a našeně mi řiká: "Hele, tobě normálně začínají růst vlasy! A taky tam, kdes je předtím neměla." Paráda budu vypadat jako Brežněv namíchanej s šimpanzem, vlasy srostlý s obočím, přes jehož houšťku neuvidim. Což o to, to se ještě dá, zvlásť pokud ten vlasovej porost bude kudrnatej, ale čeho se bojím to jsou nohy. Když vezmu v úvahu, že ty slíbený chlupy na nohou měly opadat a držely celou dobu, se teda už teď bojím, co z toho bude.

Můj páteční program pomalu končí, no a tak jsem se rozhodla si to trochu protáhnout a minulej tejden začala s akupunkturou, která mi bude léčit následky mejch randíček. Teda tak zní plán. Akupunktura má prej zlepšit všechny moje dosavadní neduhy. Nespavost, smrtelná únava, brnění jazyka, nechutenství a neuropatie teda necitlivost a brnění konečků prstů u rukou a nohou, tak s tímhle vším akupunktura perfektně zatočí jen to bude chvilku trvat, prej. No podle výsledků mý první akupunktury to bude hračka smrtelná únava byla horší než kdy předtím a stejně tak i brnění a necitlivost prstů o chuti k jídlu ani nemluvím. Je to jasný, budu těch sezení ještě několik potřebovat a doufám, že mi dají víc jehel, těch 19 nevypadá tak efektně jak jsem doufala.


Jedno bude Amíkovi chybět a to je to kafe zadarmo z automatu, to tam dělají fakt dobrý. Jo mě chybět nebude, já si tma několikrát dala kapučíno a teda když si na to jenom zvpomenu tak se mi dělá šoufl. Možná to bude i tím, že jsem si to kapučíno dávala během chemošky. Kdyby někdo takhle náhodou měl někdy z nudy nutnost jít na chemoterapii, tak rozhodně kapučíno k tomu nepopíjet! To je jedna z mejch rad a doporučení!

Na svoje poslední dvě rande jdu zvesela, teda pokud mi ta akupunktura nepomůže tak tam spíš pojedu v posteli, protože to vstávání jde po ránu čím dál tím hůř. Jo a na poslední sezení máme v plánu bouchnout šáňo. Samozřejmě ho přinesem zabaelý v hnědým papírovým sáčku, přeci jen jsme v Americe a teda nechtěla bych bejt zavřená za veřejný pohoršení.





Komentáře

  1. Věřím, že akupunktura pomůže. Mám s ní jen dobré zkušenosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tomu taky věřím, jsme jen zvědavá, kdy uvidím ty výsledky. Bylo mi řečeno, že to chce minimálně šest sezení.

      Vymazat
  2. Jsou dobrá... Držím palce pořád... Na ty vedlejší účinky chemoterapie by to chtělo sehnat medicinální marihuanu, nemáš možnost?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! Hele možnost mám, ale teď do toho nejdu, musím si to nejdřív pořádně prostudovat, protože co jsem lehce nahmátla, tak moje estrogen pozitivní rakovina se s medicinální marihuanou moc neshoduje, já teď potřebuju hormony potlačit, ale chci se na to podívat blíž ať vím.

      Vymazat
  3. Skvělý, že je to u konce a zvládla si to úžasně. Teď už bude jen líp.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ještě mám ty dvě, ale to je jak nic. Děkuju za chválu, já vlastně nic nezvládala, já jenom seděla :-D Ale překvapila mě doktorka, která mi říkala, že to hodně lidí nedá do konce. Já žiju s pocitem, že když se řekne 12 tak kvůli něčemu to prostě je.

      Vymazat
  4. Jsi pašák. Myslím na Tebe. Když jsem začala s chemoškou , řekla mi sestřička, ať si po celou dobu nedávám nic, co mám ráda. Ať jídlo, pití, vůně, mýdlo, oblečení. Stane se poté nezapomenutelnou součástí oné doby. Měla pravdu. Dodnes nemohu cítit heřmánkové mýdlo, které jsem do té doby zbožňovala. Nějak si to mozek vepsal do nesmazatelné paměti....Pá Věrka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věrko, máš úplnu pravdu to kapučíno jenom napíšu to slovo a dělá se mi špatně nebo vejdu do místnosti, kde jsme měla alergickou reakci na taxol a je mi špatně od žaludku a taky nemůžu pěnu do koupele, kterou používám, když je mi na nic. Mozek je fakt neuvěřitelnej.

      Vymazat
  5. Odpovědi
    1. Děkuju moc, hele za chvilku je můžeš pustit :-D Budu mít totiž pauzu měsíc mezi léčbama :-D

      Vymazat
  6. Klobouk dolu! Za tu statecnost,nadhled a HUMOR. Nikdy bych nečekala,ze se u clanku o rakovine a chemosce i pobavim... Drzim moc palce!At je to brzy za tebou!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No řeknu ti někdy je to opravdu maso, ale z 99 procent se snažím dívat na věc pozitivně a nad tím jedním procentem raději nehloubat...díky moc...tenhle pátek je moje poslední!

      Vymazat
  7. Jako policistka musím být v práci neustále ve střehu, často nám na noční hlídce volají vysílačkou a musíme rychle jednat. To mi způsobilo problémy s nespavostí, nemohla jsem spát 3x týdně. Vše rychle vyřešily produkty firmy www.cibdol.cz, díky kterým mám o mnoho lepší spánek.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Maršmeloun nebo že by Marshmallow? Každopádně Amerika je definitivně sladká

Nikdy nejsi dost stará na to, abys ochutnala pravý americký smores...ps mami nejsi stará to je jasný, to je jenom takovej nápis, chápeš?! Někdy je to skvělý vidět jak rozdílně jsme s Amíkem vyrůstali. Tak třeba takový rozdělaný oheň u Amíka jasně evokuje chuť na maršmelouny, zatímco já bych spíš hledala nějakou tu uzeninu. Jediný na čem se perfetkně setkáme je hledání klacků a špachtlí. Až do tohohle léta jsem tak nějak nedokázala setřást tu chuť takovýho toho těsně porevolučního maršmelounu, který nám kupovala babička. S bráchou nám dodnes naskakuje husí kůže při vzpomínce na babiččin hlas: "Hádejte, co jsem vám přinesla? To jak vám to tak strašně chutná." Absolutně nechápu, proč a kdy přesně se babička rozhodla, že nám maršmelouny děsně chutnají a že se bez nich absolutně neobejdem. A tak zatímco si Amík užíval nad ohněm opékaných maršmelounů s čokoládou, já olizovala z prstů pachuť prášku, do kterého byly ty naše maršmelouny zabalené a zoufale se dohadovala s bráchou