Přeskočit na hlavní obsah

Po čtyřech letech v Čechách aneb mini chlapík poprvé Čechem


Ani se mi nechce věřit, že už jsou to dva týdny, co jsme se vrátili z našeho prvního mini chlapíkovskýho výletu do Čech. Bylo to nádherný, byla to paráda a klidně bysme tam bývali byli zůstali i mnohem dýl!

První zaoceánský let proběhl v klidu, když nepočítám tu šílenou frontu na letišti v New Yorku, kde se imigrační úředníci rozhodli, že si dají pauzu..všichni najednou..aspoň jsme měli čas se pořádně skamarádit s lidma kolem a nic neskamarádí lidi víc než sdílené utrpení. Samotný let mini chlapík většinou prospal na mě, na Amíkovi, na podlaze, na nás obou, usnul potom co nám sdělil svoje obvyklé: "Fly, fly, fly, high, high, high, plane bumbác down fire engines come." Ne, k jeho nemalé neradosti jsme nespadli ani nezačali hořet a on tak nemohl vidět na vlastní voči ty hasiče v těch autech a sanitky s majáčkama.


Moje napnuté očekávání, že mini chlapík bude děsně v údivu z toho, že všichni kolem mluví najednou česky splasklo jako balón, neb to dítě to vzalo naprosto v klidu. A já se tak těšila.

A jaký to pro mě bylo být po čtyřech letech zpátky v rodným městě? Úplně normální, měla jsem pocit, že jsem ani neodjela. Zato u mini chlapíka se projevila jeho americká deprivace všeho starýho v jeho výkřiku: "Castle!" při vstupu do činžáku na Letný. A mě došlo, že ten chudák dítě, vlastně nikdy v takovým činžáku nebyl a zatímco u mě vůně klasickýho staršího činžáku evokovala školu a uskladněný brambory ve sklepě  u mini chlapíka se projevilo nadšení. "Princenz, live princenz." Volal úplně zkoprnělej mini chlapík. "Musíme ho vzít na Hrad a pokud možno co nejdřív." Otočila jsem se na Amíka. "To dítě prostě nesmí žít v domnění, že by princenzy žily na Letný. Přeci jen je napůl Čech!" Probudilo se ve mně moje dějepisný snobství, jak tomu říká Amík.



Po prohlídce našeho letenskýho zámku se šlo kam? No na pivo samozřejmě. Pivař nejsem, ale musím říct, že ta točená plzeň na tý letní zahrádce chutná fakt dobře, tak dobře, že k tomu potřebuje ten řízek nebo smažák nebo třeba nakládanej hermelín. Ano, hned od prvního dne jsme s Amíkem a mojí vyprahlou mámou, do který ty píva a ty řízky teda padali, jako mami??! Mini chlapík okamžitě zapadl mezi ostatní děti hrající si na zemi v prachu zahrádky. To dítě se umí přizpůsobit naprosto dokonale!


Na Hrad se šlo hned druhej den, a ano, mini chlapík byl nadšenej, jen nevím, jestli ho víc nedostali ty tramvaje, který vypadají jako vlaky a který taky ještě nikdy neviděl, neb po New Yorku nejezdí. Ale ne, Hrad byl Hrad a když jsme ho pak vzali ještě na tour de hospody, tak byl ješte vavelenější. Fakt jsem si chvilkama připadala, jako utržená z řetězu. Pivo a hospodský jídlo mi zjevně chybělo. A ne nepotáceli jsme se přidržujíc kočárek s chudákem dítětem po nocích, volat sociálku nemusíte!


Pokračování našeho výletu zase příště...tak nemůžu to sem takhle najednou vyklopit všechno, musí to být děsně napínavý to je jasný!







Komentáře

  1. Aničko, hezky jsem si po ránu početla a zasmála se :-) Ten zámek na Letný mě dostal :-) Díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že jsi se zasmála a zámek na Letný dostal i mě jako vážně :-D

      Vymazat
  2. Hezký dopoledne,už jsem fááákt vyhlížela nový článek a těšila se jak jste se měli.Chtěla jsem přijít na sraz tady v Praze a poznat Vás,ale celodenně pečuju o přítelovu 90 mamku a nesehnala jsem k ní nikoho,tak snad příště až tady zase jednou budete.Hrozně jsem si Vás jako lidi oblíbila,jste mi děsně sympatický a takový lidský :) snad to nezní blbě :) Tak se mějte prima,malej je krásnej a líbí se mě jak to děti všechno berou po svým jako náš Marťas :) ten teď oslaví 2.Prima víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak příště jo? Doufám, že na tom není maminka moc zle! A lidský jsme to jo :-D A přesně děti berou všechno po svým! Měj se krásně!

      Vymazat
  3. Když přijede moje kamarádka z USA, tak její déti jsou vyvalené třeba i z toho, že si můžou jít hrát sami na hřiště...považte, bez mother :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak mini chlapíka bych ještě ven samotnýho teda nepustila :-D Líbilo se nám, že je to takový víc v klidu v Praze myslím, bavili jsme se o tom s Amíkem, že se nemusíme každou vteřinu strachovat o to, kde malej je..tak ono tady v NYC je to prostě jiný no, 10 milionu lidi je 10 mil lidí :-D

      Vymazat
  4. Tak ten je fakt super přizpůsobivý. :) Ale možná je to jen dobře. :)


    blog Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo přizpůsobivej je, ono na druhou stranu, když přijede z takovýho šílenýho velkoměsta do vlastně malýho města tak to jde a navíc jak na něj mluvím od narození česky tak mu to prostě nepřišlo vůbec divný.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně