Přeskočit na hlavní obsah

Bilingvní soužití a jídlo

Pizza na každém rohu 
Přiznám se, že mě náš společnej život s Amíkem baví. Ono totiž takový soužití s partnerem z jiné země je strašně skvělý. Skvělý je v tom, že se člověk pořád něco nového učí, o sobě, o světě, o kultuře, učíte se žít s jiným jazykem a všechno kolem vás váš partner možná někdy nebo úplně vždycky chápe a vidí trochu jinak. Každého z nás totiž modeluje naše okolí ve kterém vyrůstáme. A nic nemodeluje víc než takové jídlo.

"Cože tys nevěděla, co to je pizza?!" Zděsil se Amík během jednoho z našich prvních rande, když jsem se mu přiznala, že jsem dřív znala Želvy Ninja než jsem ochutnala první pizzu. "Ne, neznala a vždycky jsem si během toho kreslenýho seriálu řikala, že to asi chutná děsně dobře." "To je ale strašný, vždyť tys žila vlastně v kulturní pustině!" Smál se dál Amík a směje se i dnes po třinácti letech soužití kdykoliv si vzpomene na tuhle historku. "To máš štěstí, že jsem tě zachránil a přivedl tě do města, kde se jí ta pravá pizza!" Dodává se svojí nemalou newyorskou pýchou Amík. Zeptejte se jakéhokoliv Newyorčana na to, kde se dělá ta pravá pizza a odpověď máte jasnou. "Jedině v New Yorku!!" A to vám řekne i Ital žijící v New Yorku první generaci.

Podobná historka následovala, když jsem poprvé jedla suši v jedný japonský restauraci na Novým Zélandu. "Ha ha ty máš ale takový štěstí, že jsem tě vytáhl ze tmy Prahy a ukázal ti co je svět!" Pravil Amík. "Tak hele musím ti něco nechat, když jsi ze země, kde národním hrdinou je Mickey Mouse." Nenechala jsem se tehdy ani teď já.  Ano, je to nefér, když si najdete takovýho rodilýho Newyorčana, člověka odchovaným jídlem celýho světa, je ale fakt, že halušky jsem ho naučila jíst já!

Chili hotdog


Co ale považuje Amík za klasiky americký jídlo? Tak hamburger z McDonalda to není, to vás zklamu.

1. Burákový máslo: "Hele tak udělej mini chlapíkovi k obědu do školy klasiku sendvič s burákovým máslem a džemem. To má rádo každý dítě!" Radí Amík, když vzdychám nad chybějícími nápady na další mini chlapíkův oběd. Ne, moje ruka tohle prostě nemůže udělat. Burákový máslo ač mi ukrutně nechutná jsem ještě ochotná koupit, ale napatlat ho na jednu půlku chleba a k tomu přilepit další chleba s marmeládou, tak to prostě moje středoevropské chuťové buňky nedají. Amík má smůlu a mini chlapík taky.

2. Smores: Dodnes mám v puse pachuť po marshmellows, který nám nosila babička a my dva s bráchou jsme je poctivě jedli, abychom se zavděčili. Kdo by to byl tehdy řekl, že se takový marshmallows mají ohřívat nad ohněm? "Počkej teď zažiješ pravou Ameriku a jídlo k ohni," povídal Amík v jednom obchodě zatímco nakupoval potraviny nutný pro Smores, lahůdku a sen každého malého kempovníka. Recept na Smores najdete na konci článku.

2. Kukuřičný chléb: Úplně vidím tu jakoby buchtu, kterou nám dali jako přílohu k BBQ masu v jedný opravdický, pravý a autentický BBQ restauraci. Kukuřice mi taky moc nechutná a tak se není co divit, že sladkej jakoby chleba udělanej z kukuřice, kterej se jako vrchol dobroty má jíst společně s masem mě moc neoslovil. Amík soudě podle mýho výrazu okamžitě věděl, že se nebude muset o tuhle lahůdku se mnou nikdy nedělit.

Samozřejmě že tahle kulturní výměna funguje i na druhou stranu a tak si Amík asi nikdy nepochutná na houskovým knedlíku (mě teda taky nechutná a tak ho ani nenutím), syrečky mu taky ostatně jako mnohým jiným lidem pořád budou smrdět a kdykoliv si je objednám smažené, tak bude prchat.

Smores podle Amíka:
Zarezervujete kemp, pokud možno v nějaké hodně vzdálené krajině plné medvědů, ideální je třeba New Hampshire a jejich White Mountains. Před postavením stanu jedete do samoobsluhy a nakoupíte ingredience:
2-3 balení grhamových, medových sušenek
2 pytlíky marshmellows
2 tabulky čokolády Hersheys
Postavíte stan, uděláte oheň, večeři, po večeři umyjete všechno nádobí, uklidíte všechno nesjedené jídlo, zubní pastu, prostě cokoliv co by v noci mohlo přilákat vyhladovělého medvěda. Vytáhnete ingredience na smores. Na jednu grhamovou sušenku dáte čtvereček čokolády, mashmallow, opět čtvereček čokolády a další sušenku. Vzniklý sendvič dáte na oheň a čekáte až se ingredience roztečou pak jíte. Marshmallow můžete napíchnout na klacek a opékat. Klidně jdete spát, protože víte, že jste udělali všechno co je v lidských silách, aby nepřišel medvěd. Pokud medvěd k vašemu nesmírnému údivu v noci přeci jen přijde, předstíráte, že tam nejste...funguje to!



Komentáře

  1. Víš co mě strašně zajímá? Směje se Amík u filmů jako je Vesničko má středisková, Slavnosti sněženek atd.? Nebo je to tak typicky naše, české, co cizinci nechápou?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele o filmech napíšu příště, ale u těhle dvou se moc nesměje ty mu připadají děsně smutný a spíš depresivní..

      Vymazat
    2. Slavnosti jsou smutný film, spíš mě zajímá jestli chápe ty vtípky. Na článek o filmech se těším.

      Vymazat
    3. Hele většinou jo, pokud teda nejsou vyloženě daný nějakou událostí, kterou nemá možnost znát.

      Vymazat
  2. Tak Irové si na toustový chléb namažou burákové máslo, na to nakrájí na kolečka banán a posypou to slanýma octovýma brambůrkama a navrh další toustový chléb. TO když jsem u jedné farmářské rodiny , kde jsem tehdy uklízela, zažila poprvé, málem to se mnou švihlo. Ochutnat jsem se neodvážila a oni se mi moc divili. Ony ani ty octové brambůrky mne dodnes nezlákaly ochutnat, už jen ta vůně jejich octa, je jiná, ostřejší. A v restauraci si ho lijí na talíř , na hranolky ze sosírky....brrr.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha tak to zní ale hodně divoce :-D Jako mě teda octový brambůrky chutnají strašně moc, tady jsou taky populární..

      Vymazat
  3. Tyjo a já miluju burákový máslo :D peanut butter jelly sandwich bych ochutnala hned, ale z důvodu bezpečnosti svých kalhot ho pro jistotu, stejně jako nutelu a podobné věci, doma radši vůbec nemám...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha ha ha...jako mě teda pb vůbec nechutná, ale je možný, že to je tím, že mi nechutnají buráky..jinak takový mandlový máslo to je super a ve zdravějších samoškách si tyhle másla můžeš umlít na místě.

      Vymazat
  4. Tak v té historce s pizzou jsem se poznala 😁 Jsou chvíle, kdy si připadám, že jsem se narodila v jiným tisíciletí - a taky že jo!!!
    No ale vždycky mě zajímalo, jak ty opečený marshmallows chutnají, to nepíšeš. U nás to bylo mimochodem naprosto stejně, kupovala nám je babička a ta (pa)chuť byla šílená. A moje story by Amíka určitě taky pobavila. Já totiž viděla to opíkání poprvé asi v Tomovi a Jerrym a protože jsem netušila, co tam nabodávají na klacek, strašně dlouho jsem si myslela, že to je taková ta kůstka z T bone steaku (stačí vygooglit Tom a Jerry steak). Ten tam hrál totiž často 😁
    Já to neprokoukla, ani když už jsem věděla, co to Marshmallows je. Až po mnoha a mnoha letech si nějaký děti ve filmu dělaly ohýnek a... co to sakra opíkají, to je vtip? Fuj! No ale aspoň mi to celý docvaklo. Tolik ke kulturním rozdílům. 😎

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No je pravda, že tady jde o střet dvou kultur. My opékáme na ohni špekáčky a na druhé straně oceánu holt takovou sladkou "dobrůtku". Poprvé - a naposledy - jsem to viděla na vlastní oči cca 20 let nazpět, kdy jsem nechápala, co že to ti amíci hodlají jíst. Chutnalo to relativně dobře, ale na české buřtíčky to nemělo ani náhodou :-)

      Vymazat
    2. Tak holky, chutná to děsivě, teda alespoň mě, která marshmellows nesnáší už od tý babičky :-D A na tu tbone si pamatuju, mě vždycky fascinovalo, jak tam byl takovej ten plechovej kroužek, ale to jsem tady bohužel ještě neviděla :-D A Amík se mi zase smál, neb si zase vzpomněl na tu pizzu, jak málo stačí chlapům ke štěstí co a je úplně jedno odkud jsou :-D A jsem ráda, že nejsem sama, kdo se přizná k tomu, že neznal pizzu :-D

      Vymazat
  5. Já se před pár lety přestěhovala se svým přítelem, který je ze Španělska, zpátky do Čr. Jsme tu moc spokojení, přítel si našel spoustu přátel jak mezi Čechy, tak mezi cizinci žijícími tady. Nedávno jsme si o tomto kroku povídali a říkal, že jedna z věcí, kterou má na Česku nejraději je náš český chléb. Prý nikdy nic podobného nejedl a moc mu to chutná! :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Maršmeloun nebo že by Marshmallow? Každopádně Amerika je definitivně sladká

Nikdy nejsi dost stará na to, abys ochutnala pravý americký smores...ps mami nejsi stará to je jasný, to je jenom takovej nápis, chápeš?! Někdy je to skvělý vidět jak rozdílně jsme s Amíkem vyrůstali. Tak třeba takový rozdělaný oheň u Amíka jasně evokuje chuť na maršmelouny, zatímco já bych spíš hledala nějakou tu uzeninu. Jediný na čem se perfetkně setkáme je hledání klacků a špachtlí. Až do tohohle léta jsem tak nějak nedokázala setřást tu chuť takovýho toho těsně porevolučního maršmelounu, který nám kupovala babička. S bráchou nám dodnes naskakuje husí kůže při vzpomínce na babiččin hlas: "Hádejte, co jsem vám přinesla? To jak vám to tak strašně chutná." Absolutně nechápu, proč a kdy přesně se babička rozhodla, že nám maršmelouny děsně chutnají a že se bez nich absolutně neobejdem. A tak zatímco si Amík užíval nad ohněm opékaných maršmelounů s čokoládou, já olizovala z prstů pachuť prášku, do kterého byly ty naše maršmelouny zabalené a zoufale se dohadovala s bráchou