Přeskočit na hlavní obsah

Léčba jede dál


tamoxifen
Tak takhle mi o Halloweenu narostly vlasy
Jo přesně ještě pořád se léčím, přiznám se otevřeně, že na tuhle nemoc se taky můžu vysrat, protože mě to už vážně přestává bavit.

Mám za sebou dva měsíce tamoxifenu, jedno jeho týdenní vysazení a opožděnou reakci na moni biologickou léčbu. Já jsem vždycky věděla, že nejsem nejrychlejší, ale mít reakci na bio léčbu v říjnu, když ji beru od února, tak tohle asi trhá rekordy. To je dokonce mnohem pomalejší než, když mě napadlo řešení desetiminutovky za půl hodiny. 

Moje bio léčba spočívá v kapačce jednou za tři týdny, měla bych to ukončit, někdy v lednu, doufejme tedy. No a takhle na začátku října si sedím v křesle, kapačka vesele kape, zvednu se a jdu domů. Druhý den ve 3 odpoledne si řikám:"sakra leze na mě chřipka." V půl čtvrtý si řikám:"Tak to je nějaká rychlá chřipka." No a v 6 už mi bylo tak blbě, že jsem sotva lezla a neříkala jsem si nic. Celou noc jsme měla horečky a bylo mi docela hodně blbě. Ráno jsem se vzbudila a nic. Napadlo mě, že to asi chřipka nebyla, ale místo toho reakce. "Ehm, tohle se moc často nestává, že by pacient dostal reakci takhle pozdě během léčby." povídá mi moje doktorka. "Každopádně to definitivně reakce byla. Vaše tělo už to zjevně moc nebaví." No kdyby jenom moje tělo, povídám si v duchu já. "Na další infůzi vám nasadíme steroidy a ty reakci zamezí." Slibovala moje doktorka.

dýně

Ehm, už jste někdy byli na kokainu? Pokud ano, víte jaký to je, být na steroidech. Po další kapačce jsem vyšůrovala dům, uklidila zahradu, vyprala a vyžehlila všechno prádlo, vydlabala dvě dýně a to i přes mini chlapíkovu pomoc. Uvařila dýňovou polívku, upekla kuře a pořád jsem nemohla sedět v klidu. Už teď se třesu, co všechno udělám za týden neb steoridy mám teď slíbené do konce bio léčby.

K dobrodružství s bio léčbou od konce září přibylo i dobrodružství s tamoxifenem, tedy hormonálním blokátorem, díky kterému teď vím jak je 99 letým babkám, když ráno vstávají, že kostí a kloubů v těle, které můžou bolet je hodně až moc a že návaly horka opravdu prohřejí. Za všechny tyhle postřehy jsem tamoxifenu velice vděčná. A ano, také na něj jsem měla reakci, to když jsem hodinu koukala před sebe a nemohla se soustředit ani na to, abych řekla, jak se jmenuji a z očí mi tekly samopádem slzy o sto šest. "Já jsem tě nechtěla takhle dopředu strašit," povídá mi tchýně, která prodělala deset let tamoxifenu a už je 23 let z rakoviny venku. "Mě tehdy vezli pohotovostně k psychologovi, protože si myseleli, že mám nebezpečně silnou depresi. No trvalo mi to, tak těch 6 měsíců než se mi to urovnalo." Jsem ráda, že mě tchýně varovala, opravdu jo. Jak to zatím vypadá jednoho se na tamoxifenu bát nemusím a sice toho, že bych ztloustla. Slyšela jsem úplně hororový příběhy o ženách, které během roku ztloustly dvacet, třicet kilo. Tak mě díky tamoxifenu pořád bolí žaludek ať do něj dám co dám, takže tloustnutí se u mě nekoná. Jupí, jdu napsat do australskýho vogue, že měli pravdu taková rakovina prsu je opravdu skvělá dieta a funguje perfektně!

Jen jedno bych chtěla, přála bych si, aby mi přestaly vhrkávat slzy do očí při koukání se na Hasiče Sama. To už je přeci jenom přes čáru, když si musím tajně otírat oči pokaždý, kdy Hasič Sam zachrání Normana Preisse z nějaký patálie. No a kdyby tohle bylo moc veliký přání, tak bych si aspoň přála, aby se mini chlapík přestal dívat na Hasiče Sama, nebo se na něj díval jenom někdy. Asi si napíšu Ježíškovi.

Moje léčba se podobá ale fákt hodně dlouhý jízdě na toboganu. Teď mě napadlo, že to asi není moc optimistický, když je ta jízda na toboganu vlastně pořád dolů...no já to pořád dolů nevidím, ale ty ukrutný zatáčky tam teda jsou to jo!

halloween_brooklyn



Komentáře

  1. Aničko, musím přiznat, že holá hlava ti sluší víc než ta blond :-) A držím palce do dalšího boje. Jsi statečná a nedivím se, že už tě to sere. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju...a s těma krátkýma vlasama se cítím líp :-)

      Vymazat
  2. Aničko, moje kamarádka bojuje s rakovinou už hodně let a její boj je bohužel u konce, akorát oslavila kristovky. Je to nefér.... Tobě držím palce a přeji hodně sil. Už aby to bylo za tebou/vámi. A s těma krátkýma jsi fakt víc šik:-).

    Měj se krásně!
    papa ByGabra

    http://www.bygabra.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě strašně mrzí !! Je to nefér úplně strašně a nedá se proti tomu nic dělat akorát tak řvát nebo kopat a někdy to i pomůže!
      A děkuju mě se ty krátký vlasy taky nějak víc líbí nechávám si je :-)

      Vymazat
    2. To věřím, alespoň trošku se vyvztekat viď...

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně