Přeskočit na hlavní obsah

Po čtyřech letech doma aneb mini chlapík poprvé Čechem část II

Praha
Prahaaa

Náš výlet do mé domoviny byl hitem, i teď po několika měsících po návratu vzpomíná mini chlapík na Prahu, ostatní města a obce České Republiky musí prominout, mini chlapík je přeci jen ještě malej a navíc napůl Američan, takže od něj nemůžete očekávat zázraky co se zeměpisné orientace týče.

Musím říct, že sama jsem byla unešená tím, jak moc se změnila dětstká hřiště za posledních pár let, teda ono je možný, že to už je delší dobu, ale já tak nějak před těma čtyřma lety neměla tu potřebu jít prozkoumávat hřiště a pískoviště. Ve srovnání s New Yorkem u nás s Amíkem bodujou v naprostý převaze ty český místa pro děti. Takový ty lanový prolejzačky, to byla naprostá paráda, je fakt, že na začátku mini chlapík vyslověně trpěl tím, že to neuměl a všechny ty český děti tam lezly jak nic, ale po pár dnech se zapojil a bodoval taky. Jen jedno bych těm hřištím vytkla: "Matky, buďte trochu přátelštější, fakt, nemusíme bejt hned nejlepší kamarádky, ale takový to normální popovídání není vůbec špatný. Já hlavu nikomu nekoušu a to, že se na vás usmívá Amík neznamená, že je úchyl. A ten druhej táta by si taky jenom rád popovídal. To, že nejsme v tý partičce, co spolu chodí už od základní školy, neznamená, že jsme divný a cizáci."

Brightfamilyphotography

Výlet do Zoo to byl taky velkej hit, se nedivím, že ta pražská vede, jako ten vchod je docela podobnej, jako když jsem tam chodila já s bráchou, ale oni přesunuli medvědy a mají tam zahrady a ty jo ten sloní pavilón to je paráda! Mimi chlapík ještě pořád povídá o tom, jak viděl slona prděta čůrat a ještě k tomu kadit. Jako na takovej zážitek se prostě nedá zapomenout!

A to pivo všude a nejen pivo, ale i malinovka, tak ta byla ale snad ještě větším hitem než to pivo. Amík, když to poprvý ochutnal už nechtěl jinak a jak parádně to chutná s vodkou, o tom se ani nemusím zmiňovat.

Dalším z hitů návštěvy Čech byl dědův statek a jeho zvířena. Mini chlapík třeba už teď umí jezdit na koni a úplně sám a taky ví, jak piští morče, který samozřejmě piští blahem, když ho mini chlapík honí po kotci. Nebo třeba ví, že králíci jsou děsně rádi přikrytý hromadou trávy, aby jim nebyla zima. Osobně jsem nechtěla věřit tomu, že i během mini chlapíkovi návštěvy v jejich výběhu zvolili typ obrany "mrtvej brouk," to už víc smyslu podle mě dávalo to upištěný morče. No a dokonce šel mini chlapík i sbírat na místní pole brambory, to byla ale paráda. A ani to mu nezměnilo názor na to, že děda bydlí v Praze. No nebydlí to je jasný!



No prostě výlet do Čech byl úžasnej a bylo na nás poznat, že nebýt tam čtyři roky je prostě moc. Jít po Václaváku a připadat si, že tam nikdo není a vzpomínat na to, jak moc se vám kdysi zdálo, že jsou tam davy, vám připomene, jak dlouho jste v Praze nebyli. Tak tohle jsme se s Amíkem rozhodli změnit. Ono prostě nejde, aby mini chlapík nevěděl odkud je jeho vlastní polovina. Prostě musí vědět, že do lesa se chodí na houby a že se tam staví domečky a že tramvaj není červenej vlak.





Komentáře

  1. Chodím sem číst pravidelně a moc ráda. Moc jsem Ti držela palce, když sis procházela náročnou léčbou, a o to víc Ti přeju, že jste měli všichni tak parádní zážitky. Sama jsem kdysi byla v Americe na rok a když jsem se vrátila, dovedla jsem některé (typicky i netypicky) české věci velmi ocenit. Hrozně mě v tomhle štval kamarád, který poté, co okusil Ameriku, prohlašoval o všem českém (snad kromě piva), že je to hrůza a děs. Proto mě třeba potěšilo, jak chválíš ta dětská hřiště :) No, to že jsou některé matky studené čumáky asi netřeba komentovat (zvlášť si myslím, že je to specifikum velkých měst, u nás na maloměstě si troufnu říct, že jsme k sobě trochu přátelštější - je tu totiž taky větší šance, že na sebe zase narazíme ;) ). Každopádně moc vám to cestování moc přeju a fandím vám, aby se vám podařilo do Čech jezdit co možná nejčastěji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak s tím, že všechno české je špatné se taky setkávám nebo zase naopak..podle mě má každá země něco a nejlepší by byla kombinace.. a ona to nejsou jenom ta dětská hřiště, ale to kolik je kaváren pro děti a jak moc je to tam přizpůsobený dětem, to se nám strašně líbilo! A máš pravdu, menší města jsou určitě přátelštějští ...už teď plánujeme příští léto!

      Vymazat
  2. Aničko, taky nechápu, že se některé mámy dívají divně, když s nimi chce někdo na hřišti komunikovat. Jsem sice spíš uzavřená, ale nějak občas prostě tu touhu mám, nebo jsem spíš měla. V Česku je velká skupina matek, který to povídání na hřištích dost odsuzujou, protože se tam prý řeší barvy bobků a jiné roztomilosti dětí. Říkám si: no a co. Ale přece si nezavřu dveře před skvělou ženskou (kamarádkou) jen proto, že mi chce povědět o tom, v čem zrovna žije... Jinak doporučuju Nervous Trees, brzy končí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Viď já to taky nechápu..to jsem ráda, že to tak cítíme dvě..sakra, to nervous trees vypadá fakt pěkně, jenže my už tam nejsme...ach jooo..zeptám se tě na doporučení než zase přijedem, ty máš vždycky dobrý nápady a věci!!

      Vymazat
  3. Tak jsem tento příspěvek objevila až teď, ale moc mi udělalo radost, že jste se mohli podívat sem k nám domů. A je super, že se to tu malému líbilo. Moje sestřenice bydlí v Americe a s dětmi tu byla, když jim bylo kolem čtyř let. Jeden její syn sem přijel teď, když je téměř dvacetiletý a říkal, že si celý život pamatoval, jak v Čechách ráno viděl východ slunce.
    A že si mamky na hřišti u nás nepovídají - tak to vůbec nechápu. Dřív to bylo normálka.

    OdpovědětVymazat
  4. Také jsme se relativně nedávno vrátili z naší dovolené a musím říci, že se nám tam hrozně líbilo. Udělali jsme si tentokrát tu dovolenou relativně docela dost zajímavou a to takovou, že jsme se vydali na stanování a já si myslím, že je to docela dost fajn osvěžení celkového toho dovolenkování.

    OdpovědětVymazat
  5. Ty jo, já si nedokážu představit, že bych se přestěhovala do Ameriky a pak se po tolika letech vrátila. I když se vrátíme po 14 dnech z dovolené, tak mi tu přijde všechno jiné, než se zase aklimatizuju :-D . Letos máme v plánu dovolenou v Patagonii , tak jsem zvědavá na to srovnání. Třeba také zjistím, že je to v Americe lepší a budu se tam chtít odstěhovat. No, spíš asi ne :-D .

    OdpovědětVymazat
  6. Tak to věřím, že to pro něj musel být šok. Já jsem se po pěti letech třeba vrátil taky domů z USA a byl jsem fakt hodně překvapený, jak se tady nic nezměnilo. V USA frčí udržitelná móda a celkově se jede hodně EKO. U nás tady taky, ale přijde mi to takovým divných způsobem jak kdyby z Wishe.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Maršmeloun nebo že by Marshmallow? Každopádně Amerika je definitivně sladká

Nikdy nejsi dost stará na to, abys ochutnala pravý americký smores...ps mami nejsi stará to je jasný, to je jenom takovej nápis, chápeš?! Někdy je to skvělý vidět jak rozdílně jsme s Amíkem vyrůstali. Tak třeba takový rozdělaný oheň u Amíka jasně evokuje chuť na maršmelouny, zatímco já bych spíš hledala nějakou tu uzeninu. Jediný na čem se perfetkně setkáme je hledání klacků a špachtlí. Až do tohohle léta jsem tak nějak nedokázala setřást tu chuť takovýho toho těsně porevolučního maršmelounu, který nám kupovala babička. S bráchou nám dodnes naskakuje husí kůže při vzpomínce na babiččin hlas: "Hádejte, co jsem vám přinesla? To jak vám to tak strašně chutná." Absolutně nechápu, proč a kdy přesně se babička rozhodla, že nám maršmelouny děsně chutnají a že se bez nich absolutně neobejdem. A tak zatímco si Amík užíval nad ohněm opékaných maršmelounů s čokoládou, já olizovala z prstů pachuť prášku, do kterého byly ty naše maršmelouny zabalené a zoufale se dohadovala s bráchou