Přeskočit na hlavní obsah

Nenormální normálno


rakovina_prsu

Uzavírá se rok, pro mě, pro Amíka, pro všechny kolem nás. Náš rok, který trval 13 měsíců a pár dní.

V sobotu jsem skončila s infúzema. Naposledy jsem seděla v infůzním křesle, naposledy jsem si nechala napíchnout žílu a čekala až do mě dokape nejdřív steroid, potom herceptine a nakonec to pěkně propláchne fyziologický roztok. Naposledy.

Vzpomínám si na loňský leden a první schůzku s naší onkoložkou. "Nejdříve nasadíme dvanáct kol chemoterapie, která bude mít dvě složky. Dvanáct dávek bude s chemoterapií a bio léčbou herceptinem. Herceptin potom bude pokračovat i dalších dvanáct kol, to ale už nebude týdně, ale jednou za 3 týdny." Jak nevinně to tehdy znělo. Dvacet čtyři dávek, co to je? Rok, rok života, který nebyl lehký, ale byl to pořád život. Chodila jsem do práce, oslavili jsme mini chlapíkovi narozeniny, byli jsme na dovolený, chodila jsem nakupovat, vařili jsme, prostě to šlo dál. Jen naše myšlení se nasadilo do jinýho modulu, toho, kdy se dozvíte, že máte potencionálně nemoc, která vás může zabít.
Rok a jeden měsíc.

V úterý jsem měla naplánované kontroly. Mamogram, ultrazvuk, chirurg, která mě operovala a mý nastarosti možné další nádory. Mají to tu perfektně rozdělené, jedna doktorka se stará o nádor a jak ho dát ven a druhá o chemoterapii a další následnou léčbu.



V pondělí večer jsem byla mírně nervózní. Spali jsme u tchána a tak jsme si mohli jít s Amíkem na rande. Mini chlapík měl totiž "myši pré," takovýto, když není kocour doma a on dostane od dědy sušenky v jedenáct v noci a jde spát klidně v deset.

Šli jsme na rande. Koupili si sendvič a rozhodli se jít do kina na odreagování. V rámci uklidnění jsme se rozhodli vpašovat flašku vína do kina. "Potřebujeme polosladký bílý víno se šroubovacím uzávěrem." Zněl náš dotaz ve speciálním obchodě s alkoholem, ano žijeme v Americe, kde se alkohol musí kupovat jen v "liquer stores." Víno jsem pronesla pod kabátem a připadala si přitom jako čtrnáctiletá puberťačka. Nálada se nám zvedla už tím pronesením, no a vypití tomu jen dodalo.

V úterý už moje nálada tak skvělá nebyla. Nedjřív moje operatérka:"Vypadá to skvěle! A prsa jsou taky čistá." pronesla rozzářená doktorka. "Tak a teď to zakřikla. Jako loni." Pronesl Amík při odchodu z ordinace. Ano, loni se jí můj nádor nezdál podle pohmatu maligní, ale říkala tehdy že musíme počkat na výsledky biopsie.

memorial_sloan_ketring_cancer_center


Přesun do dalšího patra na mamogram a ultrazvuk. Ani se neoblíkám a v apartním županu pod kabátem jedem dál. Sedím ve stejný čekárně jako loi. Čekám na mamogram. Atmosféra je hodně napjatá, ale to už jsem si všimla loni, že se v týhle čekárně moc nežertuje. Mamogram moc příjemnej není, zvlášť pro někoho, kdo nemá skoro žádný prsa, protože nacpat mezi dvě plochy skoro nic je dost těžký. Paní je ale zručná narve mě na mašinu a jedem. Hotovo.

Přecházím do další čekárny. Sedím na stejným místě jako loni. Loni za oknem sněžilo teď prší. Loni byl prosinec a já byla trochu jiná. Teď je leden a já jsem zase trochu jiná. Loni jsem nevěděla to co vím letos. Nepodívala jsem se svojí vlastní smrtelnosti do očí a to vědomí mě nepopálilo. Letos jsem mírně ožehlá, prý to přejde, říkají kolem mě.

Volají mě znovu na mamogram, levé prso. Trochu ve mě hrklo. Amíkovi, ale nevolám, nechci ho panikařit. Jdu na ultrazvuk. Stejná paní jako loni. Dává mi výsledky z mamogramu: "Je to čistý," povídá. "To bylo loni taky," odvětím já. Paní je moc milá, ale na levým prsu si taky dává záležet. Moc dobře mi není, když vidím její soustředěný výraz. "Ne, ne, ne, ne," povídá si pro sebe. Otočí se na mě s úsměvem: Nic tam není, jen trochu tukových buněk." Uff, spadl ze mě šutr jako kráva velikej. Nějak mě ta možnost levýho prsa a opakovaček toho, co jsem zrovna skončila nijak nepotěšila.

Takhle to už asi bude pořádd, takovýto hrknutí uvnitř, když si nebudu chvilku jistá.



Začínám odpočítávat pět let, prý po prvních pěti letech šance na recidivu klesá. Jsem čistá a další kontrolu mám za šest měsíců. Odpočítávám T mínus, to se ani nedá spočítat, na to kašlu.

Skončil náš rok, který trval 13 měsíců a pár dní. Skončil a my teď chvílema sedíme a koukáme do blba. Mini chlapík nás ale vrací do reality. "Mamá, pipi my pants. Zase" Oznamuje a ukazuje jak moc si čůrnul do gatí.

rakovina_prsu

Komentáře

  1. Tak to je skvělá zpráva, MOC a MOC gratuluji a držím palce dál! Těch pět let bude tam vzadu někde strach stejně asi strašit, ale nech ho raději spát a žij,usmívej se, miluj a raduj a nestresuj se, každý den je DAR! Pro Tebe , tvoji rodinu, Vás všechny! At je jich milion!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. přidávám se... a i když to musel být nekonečně dlouhý rok, tak je konec... těch pět taky uteče a bude to ok :)

      Vymazat
  2. Téda, četla jsem to se zatajeným dechem. A jak jsem si s vámi oddechla. Držím palce, ať jsou jen samé dobré zprávy. Přeji šťastné dny.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to je slvělé.Prošla jsrm s Vámi celou cestu 13měsíců a držela palce až daleko tady na Moravě. Věřím, že i těch pět let uteče...Jste moc statečná, díky i za to, že jste se ze všech pocitů vypsala a nám "zdravým" připomínala, že nic není samozřejmé.
    Mávám přes moře a přeju, ať už nikdy neokusíte žádnou jehlu, bolest a sttach...
    Dávejte na sebe pozor a užívejte žití, jak nejvíc to jde.H.

    OdpovědětVymazat
  4. Držím palce,at už jenom dobře.Ted už si jsi naplno užívejte každý den s minichapíkem a s Vašim užasným manželem.Díky za Váš blog,Opatrujte se,zdravím z jižních Čech.

    OdpovědětVymazat
  5. Aničko, to jsou samé skvělé zprávy, moc jsem držela pěsti a často vzpomínala! :)
    Je to super, že je všechno OK... teď jen samé krásné neobyčejně obyčejné dny! :)
    Moc zdraví Peťka :)

    OdpovědětVymazat
  6. Úžasné! Už nech je len dobre:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Přeji jen dobré dny. Vím o čem mluvím. Hlavně klid a žádný stres. Věrka

    OdpovědětVymazat
  8. Super zprávy, jsem šťastná s Vámi! Opatrujte se, J.

    OdpovědětVymazat
  9. To jsou mic dobre zpravy, tesim se, ze se brzy uvidime! A je to hezky napsane!

    OdpovědětVymazat
  10. :-* mam za tebe radost a tesim se na spolecnou knihu a vino! Bara

    OdpovědětVymazat
  11. One of the concentric circles of date on a computer disk.

    OdpovědětVymazat
  12. S a cursor control key that moves the insertion point according to program instructions such as to a fixed position on line of text to the adjusted cell in a spreadsheet or to the next items on a menu.

    OdpovědětVymazat
  13. S a cursor control key that moves the insertion point according to program instructions such as to a fixed position on line of text to the adjusted cell in a spreadsheet or to the next items on a menu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Maršmeloun nebo že by Marshmallow? Každopádně Amerika je definitivně sladká

Nikdy nejsi dost stará na to, abys ochutnala pravý americký smores...ps mami nejsi stará to je jasný, to je jenom takovej nápis, chápeš?! Někdy je to skvělý vidět jak rozdílně jsme s Amíkem vyrůstali. Tak třeba takový rozdělaný oheň u Amíka jasně evokuje chuť na maršmelouny, zatímco já bych spíš hledala nějakou tu uzeninu. Jediný na čem se perfetkně setkáme je hledání klacků a špachtlí. Až do tohohle léta jsem tak nějak nedokázala setřást tu chuť takovýho toho těsně porevolučního maršmelounu, který nám kupovala babička. S bráchou nám dodnes naskakuje husí kůže při vzpomínce na babiččin hlas: "Hádejte, co jsem vám přinesla? To jak vám to tak strašně chutná." Absolutně nechápu, proč a kdy přesně se babička rozhodla, že nám maršmelouny děsně chutnají a že se bez nich absolutně neobejdem. A tak zatímco si Amík užíval nad ohněm opékaných maršmelounů s čokoládou, já olizovala z prstů pachuť prášku, do kterého byly ty naše maršmelouny zabalené a zoufale se dohadovala s bráchou