Nenormální normálno

Uzavírá se rok, pro mě, pro Amíka, pro všechny kolem nás. Náš rok, který trval 13 měsíců a pár dní.

V sobotu jsem skončila s infúzema. Naposledy jsem seděla v infůzním křesle, naposledy jsem si nechala napíchnout žílu a čekala až do mě dokape nejdřív steroid, potom herceptine a nakonec to pěkně propláchne fyziologický roztok. Naposledy.

Vzpomínám si na loňský leden a první schůzku s naší onkoložkou. "Nejdříve nasadíme dvanáct kol chemoterapie, která bude mít dvě složky. Dvanáct dávek bude s chemoterapií a bio léčbou herceptinem. Herceptin potom bude pokračovat i dalších dvanáct kol, to ale už nebude týdně, ale jednou za 3 týdny." Jak nevinně to tehdy znělo. Dvacet čtyři dávek, co to je? Rok, rok života, který nebyl lehký, ale byl to pořád život. Chodila jsem do práce, oslavili jsme mini chlapíkovi narozeniny, byli jsme na dovolený, chodila jsem nakupovat, vařili jsme, prostě to šlo dál. Jen naše myšlení se nasadilo do jinýho modulu, toho, kdy se dozvíte, že máte potencionálně nemoc, která vás může zabít.
Rok a jeden měsíc.

V úterý jsem měla naplánované kontroly. Mamogram, ultrazvuk, chirurg, která mě operovala a mý nastarosti možné další nádory. Mají to tu perfektně rozdělené, jedna doktorka se stará o nádor a jak ho dát ven a druhá o chemoterapii a další následnou léčbu.

V pondělí večer jsem byla mírně nervózní. Spali jsme u tchána a tak jsme si mohli jít s Amíkem na rande. Mini chlapík měl totiž "myši pré," takovýto, když není kocour doma a on dostane od dědy sušenky v jedenáct v noci a jde spát klidně v deset.

Šli jsme na rande. Koupili si sendvič a rozhodli se jít do kina na odreagování. V rámci uklidnění jsme se rozhodli vpašovat flašku vína do kina. "Potřebujeme polosladký bílý víno se šroubovacím uzávěrem." Zněl náš dotaz ve speciálním obchodě s alkoholem, ano žijeme v Americe, kde se alkohol musí kupovat jen v "liquer stores." Víno jsem pronesla pod kabátem a připadala si přitom jako čtrnáctiletá puberťačka. Nálada se nám zvedla už tím pronesením, no a vypití tomu jen dodalo.

V úterý už moje nálada tak skvělá nebyla. Nedjřív moje operatérka:"Vypadá to skvěle! A prsa jsou taky čistá." pronesla rozzářená doktorka. "Tak a teď to zakřikla. Jako loni." Pronesl Amík při odchodu z ordinace. Ano, loni se jí můj nádor nezdál podle pohmatu maligní, ale říkala tehdy že musíme počkat na výsledky biopsie.

Přesun do dalšího patra na mamogram a ultrazvuk. Ani se neoblíkám a v apartním županu pod kabátem jedem dál. Sedím ve stejný čekárně jako loi. Čekám na mamogram. Atmosféra je hodně napjatá, ale to už jsem si všimla loni, že se v týhle čekárně moc nežertuje. Mamogram moc příjemnej není, zvlášť pro někoho, kdo nemá skoro žádný prsa, protože nacpat mezi dvě plochy skoro nic je dost těžký. Paní je ale zručná narve mě na mašinu a jedem. Hotovo.

Přecházím do další čekárny. Sedím na stejným místě jako loni. Loni za oknem sněžilo teď prší. Loni byl prosinec a já byla trochu jiná. Teď je leden a já jsem zase trochu jiná. Loni jsem nevěděla to co vím letos. Nepodívala jsem se svojí vlastní smrtelnosti do očí a to vědomí mě nepopálilo. Letos jsem mírně ožehlá, prý to přejde, říkají kolem mě.

Volají mě znovu na mamogram, levé prso. Trochu ve mě hrklo. Amíkovi, ale nevolám, nechci ho panikařit. Jdu na ultrazvuk. Stejná paní jako loni. Dává mi výsledky z mamogramu: "Je to čistý," povídá. "To bylo loni taky," odvětím já. Paní je moc milá, ale na levým prsu si taky dává záležet. Moc dobře mi není, když vidím její soustředěný výraz. "Ne, ne, ne, ne," povídá si pro sebe. Otočí se na mě s úsměvem: Nic tam není, jen trochu tukových buněk." Uff, spadl ze mě šutr jako kráva velikej. Nějak mě ta možnost levýho prsa a opakovaček toho, co jsem zrovna skončila nijak nepotěšila.

Takhle to už asi bude pořádd, takovýto hrknutí uvnitř, když si nebudu chvilku jistá.

Začínám odpočítávat pět let, prý po prvních pěti letech šance na recidivu klesá. Jsem čistá a další kontrolu mám za šest měsíců. Odpočítávám T mínus, to se ani nedá spočítat, na to kašlu.

Skončil náš rok, který trval 13 měsíců a pár dní. Skončil a my teď chvílema sedíme a koukáme do blba. Mini chlapík nás ale vrací do reality. "Mamá, pipi my pants. Zase" Oznamuje a ukazuje jak moc si čůrnul do gatí.