Přeskočit na hlavní obsah

Takhle nějak se volí v Americe


americké občanství

Před devíti lety jsem se stala americkou občankou a tohle jsou moje třetí prezidentský volby. Pamatuju si taky ty první volby, který jsem si užila ne sice jako volič, ale ta párty na ulicích Brooklynu, kdy vyhrál Obama, tak to bylo opravdu krásný.

Jak se tu vlastně volí? Pokud chce člověk volit v primárkách, tedy ve volbách kdy se volí budoucí kandidát strany na prezidenta, musí se zaregistrovat jako volič jedné ze dvou stran. Samozřejmě můžete zůstat jako nezávislý volič, ale odpadává vám tím právě ta šance na rozhodování, kdo bude kandidovat na prezidenta.

Registrace u mě proběhla hodně jednoduše, v den, kdy jsem získala občanství, jsem dostala spolu s certifikátem i balíček "nového občana," kde byla i registrační karta. 

ukazatel místa prezidentských voleb v NYC

Američané nevolí prezidenta přímou volbou na volbu prezidenta tu máme tzv. Electoral College a co to je?

Elektorální college, tak to je taková parádní věc, která existuje snad jen v USA a taky mám pocit, že někdo jako elektor volil Karla IV jako císaře římského. Tak ono to určitě bylo šikovný někdy v tom roce 1787, kdy se zakládající otcové, jak se jim tu říká, měsíce dohadovali o tom jak vlastně zvolit toho prezidenta, když je ta Amerika tak veliká. Rozhodli se na parádní věci a ejhle elektorální college je tu. Šlo o zjednodušení volby, kdy nějakej ten farmář někde v Pennsylvanii přijel na koni k nějakýmu tomu kostelu, dal svůj hlas, pokecal s jinejma famrářema. Mezitím elektor sedlal svýho koně a klopyty klop klop šupl do Philadelphie, neb to bylo první hlavní město později pak do bažin Washingtonu D.C., kde se otroci opravdu táhli s tou stavbou Bílýho Domu. Elektor dojel a řekl, můj okrsek volí takhle. Ne, jako nápad to byl tehdy docela dobrej, tak nechtěli, aby kongres volil prezidenta, přímá volba by byla nemožná a jsme tu. 

žena stojící s plakátem sochy svobody u amerických prezidentských voleb

Takže my odvolíme, náš hlas se počítá jako tzv. populární hlas, no a elektoři 33 států se zapřísahají, že budou volit podle toho, koho si ten stát zvolil populárním hlasem, zbytek států, pak tuto přísahu nepožaduje a místo toho mají tzv. nevěřící elektory, kteří se mohou rozhodnout podle sebe.

Pravdou je, že elektoři volí většinou vítěze populární volby, zatím jen šestkrát za celou dobu USA zvolili toho, kterého nechtěli lidi a dvakrát to bylo v nedávné historii, v roce 2000 George Bush vs Al Gore a potom v roce 2016 Trump versus Hillary Clinton.

A ano je tu snaha o to, aby Amerika volila prezidenta přímou volbou, než se tak ale stane bude o volbě prezidenta USA rozhodovat pár států. A plno Američanů tak jednou za čtyři roky slyší, že existuje stát jako Ohio nebo Iova.

Letošní volby jsou trochu jiné, většina států pozměnila zákon a dovolila, aby si volič mohl zažádat o zaslání tzv. absentee ballot, tedy hlasovacího lístku, který může volič vyplnit a zalepit do obálky a podat na předem určené volební místo. Normálně tedy v době nepandemické se při požádání o absentee ballot musí zmínit proč nejde volič k volbám osobně. Tento styl volby se trumpova kampaň, ač k tomu nemá žádná fakta, snaží zdiskreditovat. Jediným faktem by možná bylo to, že už skoro rok pracuje nynější administrativa na zničení systému pošt po USA, zejména pak v demokratických státech. Mimochodem opravdu se mi líbí, že některé státy jsou tu nazývané demokratické.


Dva demokratičtí kandidáti během newyorských prezidentských voleb

Další možností jak ulevit pandemii jsou dřívější volby, což v některých státech funguje normálně, třeba u nás v New York State to bylo poprvé, kdy jsme mohli jít k volbách už v sobotu 24. října. Také já jsem to zkusila, ale tříhodinová fronta se mi tolik nelíbila a nezlepšilo to ani dvanáct krabic pizzy, které byly věnované nezávislou organizací "pizza to vote." 

Díky pandemii a obrovskému množství korespondenčních lístků nebude zjevně vítěz voleb znát během prvních dní nebo týdnů po volbách. Republikáni v čele s Trumpem se opět snaží svojí nelogikou říct, že výsledek znám bude a pokud se budou lístky sčítat i po 3.listopadu, tak to budou volby ukradené.

No vlastně letos není jasné vůbec nic, protože nynější prezident mluví o tom, že si to ještě rozmyslí, zda volby uzná nebo ne. Nevím, ale tak nějak hádám, že faktorem uznání bude asi to, zda znovu vyhraje.




Komentáře

  1. Děkuji za vysvětlení volebního systému v USA. Ale hlava mi to moc nebere. Držíme palce za vodou, ať se volba podaří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nejste sama, komu to hlava nebere, už prezident Jimmy Carter se to snažil změnit. A taky si držíme palce!

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně