Přeskočit na hlavní obsah

Covid a život v New Yorku

 


“A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”

 

New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře. 

 

Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí. 

 

New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nesmí si sundat masky, každý týden je pak náhodné testování dětí i dospělých, jakmile se objeví dva nezávislé případy covidu v budově je škola uzavřena na dva týdny, pokud se objeví jeden případ jdou všichni, kteří byli v kontaktu do karantény na dva týdny a učí se jen online. Třeba naše školní budova byla víceméně zavřená od Vánoc. Všechny střední školy byly online od listopadu, teď je chtějí začít otevírat.

 





Samoobsluhy, večerky a jakékoliv obchody s jídlem jsou esenciální spolu s drogériema, lékárnama a obchodama s alkoholem a tak nebyli nikdy zavřený, v úplném lockdownu pouštěli jen určité množství lidí do obchodů, ostatní museli čekat venku v rozestupech. To vlastně z části platilo pro větší obchody až do podzimu.

 

Divadla a kina se zavřely okamžitě a nebyly otevřené doteď, v půlce března se mají začít otvírat kina, ale jen s 20% kapacitou.




 

Restaurace se začaly otevírat v létě, nejdřív s okýnkem a odnosem a pak jen s venkovním posezením, s tím, že každý stůl je oddělený od odstatních, na ulicích se vyrojily budky na sezení. “Mami, to je jak v Itálii.” prohlásil chlapík, když viděl tyhle sezení venku. Na čas se otevřelo sezení i uvnitř, ale ne na plnou kapacitu, to se pak uzavřelo a teď je zase možnost sezení uvnitř.

 

Posilovny se začaly otevírat na podzim, jen na určitou kapacitu a s tím, že všechno musí být dezinfikované po použití.

 

Dezinfekce jsou všude, a dezinfikuje se pořád, bez přestání, v samoobsluhách máte dezinfekční útěrky při vyzvednutí košíku, u každý pokladny, lidi je nosí po kapsách, stejně jako měření teplot, u vchodů do velkých budov stojí vrátný a měří teploty, při vchodu do škol, tělocvičen, restaurací, prostě kamkoliv se hnete.

Metro a autobusy se dezinfikují dvakrát denně.

 

Home office tu ve většině případů funguje od začátku pandemie a tak je Manhattan pořád víceméně město duchů.

 

Roušky jsme neodložili od loňskýho března, nosí se všude a pořád, do obchodů nebo kamkoliv, kde je větší množství lidí vás bez roušky prostě nepustí.

 

Takhle to funguje v New York City, a já držím palce domů, za vodu, protože mě dost mrzí, vidět jak se tam množí čísla a úmrtnost.





Komentáře

  1. Až mně z toho zamrazilo. Je smutné, kam až jsme se dostali ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Smutný to je, to rozhodně, tady se to teda trochu lepší a rozvolňuje.

      Vymazat
  2. Je to těžké všude a pro všechny, snad se obrátí naše životy opět k normálnímu žití, které ale již nebude stejné jako dřív, tak jako tak... Alena

    OdpovědětVymazat
  3. Jako chápu, že to může trochu mást. Já sám jsem byl z té situace ve světě taky zmatený. A to jsem si nemocí prošel několikrát. Dokonce v prvním stádiu jsem na ní užíval jen léky na bolest hlavy a nějak to neřešil a zůstal doma. Prostě jsem si to udělal tak nějak po svém. ;-) Ale je pravda, že to bylo už v době, kdy nebylo povinné nahlašování, takže před zhruba rokem. ;-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně

Jak jsme prali aneb život klasickýho newyorčana

Klasická prádelna zevnitř Občas mívám takovej moment, na kterej se pak dívám zpětně a řikám si: "Pane bože, já jsem byla takovej vůl!" Je to většinou moment, kdy mi ostatní kolem tvrdí, že to co tvrdim je hovadina, ale já si stojím za svym a vím, že mám pravdu. No a pak si na ten moment vzpomenu a je to tady. Jeden takovej moment si úplně jasně pamatuju. Tchýně, kromě toho, že na první pohled nenáviděla náš byt ještě měla chytrý otázky jako: "A kde tady budete prát? Čekáte dítě a až se narodí, tak budete prát pořád!" Já i Amík:" Hele to je v klidu prádelna je tady za rohem." Já ještě dodávám s takovym tim super pocitem hrdinky filnu: "Aspoň konečně budeme žít jako pravý newyorčani!" Ten znechucenej výraz, kterej na mě hodila tchýně, vypovídal za všechno. Já byla takovej vůl!!!!! Když jsem nadšeně oznámila svojí mámě, kde budeme bydlet, tak její první otázka kupodivu směřovala k praní. "Hele až se malej narodí, tak budeš prát, kde? &