Přeskočit na hlavní obsah

Útrapy bilingvního seznámení

Bilingvní soužití je někdy děsně těžký, někdy k vzteku, někdy se člověk něco naučí o sobě, ale většinou je to celý hodně vtipný.


Když jsem se poznala se svým Amíkem, myslela jsem, že anglicky umim docela dobře, tak jasně nikdy předtím jsem nežila v anglicky mluvicí zemi, ale dokázala jsem si s klidem popovídat, přečíst a tak nějak celkově jsem se s angličtinou přátelila.



Ale pak jsem potkala Amíka a najednou jsme se octla v úplně jiným levelu mluvení. Amík, který tehdy učil přes půl roku angličtinu a tudíž se snažil odbourat svůj přízvuk alá horká brambora v puse, nicméně jeho americký obraty a rychlost mluvy mu zůstala.



To jsme byli takhle na našem asi třetím randeti Amík přišel mírně nešťastnej na moji soucitnou otázku, co mu je. Něco odpověděl, problém byl, že já mu nerozuměla, ale zase jsem to uměla schovat, přece se ho nebudu ptát jako blbá, když já naglicky umim, ne? Úplně se vidim, v metru na Áčku, Amík, " I almost got fired, jako bylo to děsný." Uff, uff jv hlavěm i to mele na plný obrátky se úplně vidim jak tam tak stojíme v metru na Áčku a já jako vim, že to co mi řiká, je důležitý, ale absolutně nechápu. jako že by chytil ohněm jo? Nebo, že by se v práci nějak spálil, hele, nebuď blbá, učí angličtinu není to pyroman. No nic nebudu se ho ptát zahraju to do autu a změnim téma. Ty bláho ale mozek dokáže promítnout možností, když absoltuně nemá šajn co se děje. Já chápavě se soucitným výrazem, "no určitě, jo. A máš hlad? Já bych si dala pivo." Amík, docela naprdlej, "hele, ti řikám, že to bylo děsný." Já co pořád má, tak se k tomu nebudu vracet a on toho nechá, "jasně, teda viděls toho chlápka?" Amík absolutně nechápavě na mě tehdy čučel jako bych se zcvokla. No nic vycházíme z metra Amík najednou takovej zamlklej a zkouší to znova :"I almost got fired today." Ehm, co na to říct, ohěň nevidim, ale když s tim, že byl dneska skoro zapálenej pokoj nedá. Já suveréně, "hele, ale to to muselo bolet, ne? A co sis zapálil?" Amík se na mě podíval jako bych spadla z Marsu, fakt výraz parádní. "Takže tys mi nerozuměla?? A jás si začínal myslet, že ses necitelná potvora a je ti úplně jedno, že mě málem vyhodili z práce." Ha, kdo by si to pomyslel, že málem přišel o práci, angličtina mrcha jedna zrádná!!


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rakovina je tak ošklivý slovo

Den poté V sobotu, 17. prosince sněží, venku je bílo, hraju si s mini chlapíkem ve sněhu. Je jeden den, od tý chvíle co jsem byla diagnostikovaná s rakovinou prsu. Sněží a sněží. Jsem absolutně vyšťavená, to samý Amík, jen mimi chlapík si hraje a chechtá se. Ne, nebudu si hrát na silnou a frajerku a tvrdit, že tenhle den nebo ten další byl jednoduchej. Zhroutila jsem se? Asi jo. Moc si toho nepamatuju snad jen, že se ve mně otevřela taková černá díra a já nevěděla jak jí zavřít. Netrvalo to dlouho, jen hodinu, dvě a pak absolutní vysílení. Brečela jsem. Brečela jsem dvakrát nejdřív kvůli tomu anglickýmu slovu "cancer." Den na to, jsem si to řekla česky :"Já mám rakovinu. Rakovinu. Mám rakovinu." To mě položilo znova. Hurá a sláva měla bych oslavovat, že se můj mozek rozděluje na dvě poloviny na tu anglicky mluvící a na tu českou. Jsem bilingvní je to oficiální. Tchán s tchyní nakoupili, uvařili. Tchyně u nás spala. V neděli večer jsem se rozhodla, že to...

Jak jsme prali aneb život klasickýho newyorčana

Klasická prádelna zevnitř Občas mívám takovej moment, na kterej se pak dívám zpětně a řikám si: "Pane bože, já jsem byla takovej vůl!" Je to většinou moment, kdy mi ostatní kolem tvrdí, že to co tvrdim je hovadina, ale já si stojím za svym a vím, že mám pravdu. No a pak si na ten moment vzpomenu a je to tady. Jeden takovej moment si úplně jasně pamatuju. Tchýně, kromě toho, že na první pohled nenáviděla náš byt ještě měla chytrý otázky jako: "A kde tady budete prát? Čekáte dítě a až se narodí, tak budete prát pořád!" Já i Amík:" Hele to je v klidu prádelna je tady za rohem." Já ještě dodávám s takovym tim super pocitem hrdinky filnu: "Aspoň konečně budeme žít jako pravý newyorčani!" Ten znechucenej výraz, kterej na mě hodila tchýně, vypovídal za všechno. Já byla takovej vůl!!!!! Když jsem nadšeně oznámila svojí mámě, kde budeme bydlet, tak její první otázka kupodivu směřovala k praní. "Hele až se malej narodí, tak budeš prát, kde? ...

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti ...