Přeskočit na hlavní obsah

Jedem k Amišům



Zítra ráno jedeme na výlet, hurá, hurá! Jedeme na dvou až třídenní výlet k Amišům jo, jo přesně k těm jak tam s nima hraje Harrison Ford ve filmu Svědek. Těm jak nosej ty černý klobouky a jezděj bričkama taženýma koňma a jak celkově opovrhujou jakoukoliv technikou, pokud neni minimálně dvěstě let stará.

Amišové jsou novokřtěnecká sekta původně ze Švýcarska a německého porýní, taky že pořád německy mluví, teda mají tu němčinu asi tak tři sta let starou, ale jinak tam furt je. Nám jako lidem, který nejsou Amišové říkají engliš jako, že všichni mluvíme anglicky. No tak u Amíka to ještě půjde ta engliš, ale nevím jak si mezi sebou vysvětlí mě a mojí mámu, na druhou stranu si to budou vysvětlovat tou zastaralou němčinou, tak se snad nechytnem.

Kupodivu Amišové nežijí tak daleko od New York City, je to na Ameriku vlastně za rohem, slabý tři a půl hodinky autem, kousek od Philadelphie a kdyby Rocky Bilbao nebyl línej a byl ochotnej běhat v tréninku mimo město, tak by se k Amišům dostal hnedle.

Co zarazí každýho turistu, engliše, když se ocitne v Amišským centru kolem města Lancaster jsou názvy okolních městeček, jedno se jmenuje Intercourse tedy Soulož pak tam máme Blue balls teď si nejsem jistá jednoslovným názvem, ale je to defacto stav hodně vzrušenýho muže, kterýmu se soulož zarazí těsně před, odtud tedy ty modrý koule.


A kde budeme bydlet my? V Amišský rodině mezi městečkem Soulož těsně u Modrejch koulí. Původně jsem nás zabůkovala na tři noci, ale Amík se nakonec cuknul, že si není jistej a tak to máme na noci dvě, s tim, že zejtra budeme mít véču s celou rodinou, pět dětí a rodiče. No uvidíme jaký to bude. Trochu se bojím, aby to neprotáhli s modlením před jídlem, protože si nejsem jistá, jak moc udržim mini chlapíka v klidu a nerušený konteplaci.

A co se tam tak dá dělat, tak poblíž Amišský krajiny je Gettysburg, bitevní pole, kde se porval Sever s Jihem, třeba nás to rozveselí až nás rodina pošle spát bez jídla, za nemodlení se. Mini chlapíkovi se definitivně bude líbit jak tam jezděj těma kočárama. Jen si nejsem tak úplně jistá, jestli ho nechám se na jednom projet. Když jsme tam byli minule tak jsme se jako správní turisti tou bričkou samozřejmě projet museli. Vezl nás tehdy jeden neuvěřitelně starej Amiš. Jako jízda to byla parádní a nezapomenutelná, to zas jo. Dvakrát jsme se málem převrhli, jendou se koně mírně splašili a při nájezdu do silnice do nás málem najelo pět aut, člověk by řekl, že to mají po životě v kočáře přece jenom zmáklý, no nemají.

Teď je tu u mě máma a ptá se mě: "Myslíš, že se tam bude dát umejt, nebo nám daj lavór se studenou vodou a pumpu?" No rodina je natěšená na víkend bez elektroniky, tak moc, že máma si prej šampon brát nebude, prej dostane lojový mejdlo a Amík se šel raději opít s kamarádem. Vzhůru do divočiny.



amisske_prehozy
Amišové jsou známý quiltama, jak by řekl Cimrman za dlouhejch zimních večerů je lepší dělat quilty než čučet do zdi
brička_amišové
Bričky mají i blinkry a brzdící světla

amišská_farma
Typická amišská farma se silama

amišská_krajina
Klasický obrázek z okolí Lancasteru, PA


Prádlo vlaje všude

okolí_Lancasteru_Pennysylvanie

Komentáře

  1. Už se těším na článek o výletě :-) amishove mě vždycky fascinovali... A hezké fotky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díký, na článku se pracuje a musím říct, že je to fakticky fascinující

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně