Přeskočit na hlavní obsah

Bilingvní rodina v praxi

Mini chlapík z profilu
Od narození mini chlapíka jedem v naší rodině metodu OPOL neboli jeden rodič jeden jazyk. Fakt je, že jsem si na to musela nejdřív zvyknout. Hnedpo porodu jsem měla touhu, všechno kolem sdílet a nechtěl jsem Amíka vyřadit. No ta touha mi vydržela asi tak čtyři dny a pak jsem s klidem Amíka vyřadila. Teda ne, že by o něco přišel. Mám taky super Amíka, kterej chtěl od začátku mít biligvní dítě a nikdy ho ani nenapadlo, že by to mělo bejt jinak. A navíc se prej něco přiučí. No tak ham a hají už umí perfektně jen je smutnej, že to není až tak praktický. Abych Amíkovi nekřivdila, tak on už česky docela umí, to jen on to prosvišťování trochu fláká.

Teď po dvou letech a něco jsem už perfektně zajetí, já na mini chlapíka mluvim jenom česky a Amík jenom anglicky, je fakt, že ale začal přidávat trochu češtiny, hlavně slova, který se mu líběj. "Go to hají. Time to hají," používá jako lákadlo na mini chlapíka naivně si myslící Amík. "Ham, so good. HAm, ham," pobízí Amík mini chlapíka k jídlu. "No, do malá," říká přísně, když mini chlapík někoho bouchne. Tak hlavně ta "malá" se ujala perfektně a používá to celá Amíkova rodina, tchán s tchyní, mini chlapíkovi bratranci, prostě všichni se z nějakýho důvodu rozhodli, že "malá" je to správný slovo.

A jak vypadá taková dvoujjazyčná rodina v praxi? Tak nějak následovně:

Byli jsme opět v ZOO, tak koupili jsme si tu roční rodinnou do všech ZOO v NYC tak to musíme využít, ano a ZOO se mi pořád nelíbí a pořád k nim mám víceméně odpor, ale abych se dostala k historce...přicházíme k výběhu s bizony a mini chlapík jakmile zří bizona, začíná si urputně tlouct prsa neb okamžitě ví, že se dívá na přerostlou opici. Na to reagujeme my s Amíkem. Já: "Jessínku to je bizon, ne opice!" Amík: "That's buffallo!" Jesse dál urputně znakuje opici Já: "Bizon. bizon, ne opice!" Amík: "Buffallo, buffalo, that's not a monkey." Jesse nadále znakuje opici a k tomu přidává znak obrovký..Já: "ano je to velkej bizon," Amík "big, big buffallo." Já se otočila na Amíka "bizon," Amík na mě " buffallo," mini chlapík opice...paráda, hlavně, že v tom máme všichni jasno a mini chlapík i dnes trvá na tom, že viděl velikou opici, ač opice k vidění nebyly.


bizon
Bizono opice dle mini chlapíka

Komentáře

  1. Milujem Vaše články a fotky sú úžasné! ♥

    |SYDNEY SLEEK|

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky jsem moc ráda, že se moje články a fotky líbí. To potěší.

      Vymazat
  2. To mě zajímalo, jak to děláte :-) koukám, že znakování ale zatím vede

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mluvím česky a Amík anglicky a mini chlapík pořád ještě moc nemluví, no, ale máš pravdu to znakování mu pomáhá a dokonce si vymýšlí svoje vlastní znaky

      Vymazat
    2. Já mluvím česky a Amík anglicky a mini chlapík pořád ještě moc nemluví, no, ale máš pravdu to znakování mu pomáhá a dokonce si vymýšlí svoje vlastní znaky

      Vymazat
  3. U nás je to takový trojjazycný: Já na prcky cesky s moravským akcentem, zena na ne katalánsky, no a já zena spanelsky s ceskýma a katalánskýma vsuvkama (pred tím jen anglicky).
    Oficiální jazyk není stanoven a tak pri clovece nezlob se se mení hra na babylóne nezbor se.
    Jednou jsem se zeptal 5 letého synka zda si myslí, ze by mi mohl odpovídat i cesky a ne jen katalánsky, no a on na to "papá, rozumís mi katalánsky? No tak!"
    Dluzno rict, ze s babi, prababi a teta mluví cesky..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to zní fakticky výborně! Fakticky trojjazyčně, katalánština je opravdu úplně jiná než španělština..babylóne nezboř se je výbornej název :-D :-D Taky doufám, že se malej naučí i tu jenom češtinu! Zatím mi odpovídá těch pár slov co umí většinou anglicky, teď trošku míchá i tu španělštinu ze školky :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně