Přeskočit na hlavní obsah

Měli jsme u nás kamarády aneb mini chlapík je ideál malejch holčiček


Před měsícem jsme u nás měli na skoro dva tejdny kamarády z Německa, jo, jo úplně německý až z Berlína. Kamarádi mají holčičku o tři měsíce starší než je mini chlapík.

Díky malé Marle jsem konečně pochopila, proč mi moje máma pořád řiká, že holčičky jsou něco úplně jinýho. "Mámo, jak jsi mě naučila na nočník?" "Normálně, ty jsi to tak nějak rychle pochopila." "Mámo, jak jsi mě naučila, že z postýlky se neleze po hlavě dolů?" "Tak to jsi tak nějak asi jednou spadla a pak už sis dala pozor. Jo, to tvůj brácha to bylo něco jinýho." Jo, už to chápu i já.

Mini chlapík ač o tři měsíce mladší byl o něco větší než jeho nejnovější holka. A o tom, že se protiklady přitahují není pochyby. Mini chlapíkova holka uměla chodit na záchod, jedla lžičkou, brebentila německy o sto šest a dokonce pochytila několik slov anglicky. Jo a nosila bílý trička a kalhoty, jako vážně, nekecám. Taky se jí řeklo ať někde počká a ona počkala, když jsem tohle uviděla poprvý, tak jsem svejm vlastním očím fakticky nevěřila. "Mami, hele vidělas to někdy? Oni jí řekli, ať počká na schodech, jako na horním stupni, odběhli si pro něco do domu a ona tam normálně zodpovědně čekala a ani se nehla!"

Mini chlapík vesele pobíhal kolem Marly, občas jí láskyplně objal, ale jelikož ještě nemá ten cit a tu svoji sílu ovládá jako ten týpek z "O myších a lidech,"  tak jsme ho raději odtrhávali než by ji tou láskou udusil.


Řikali jsme si, že se třeba něco od Marly naučí, že příklady táhnou. A příklady fakt táhnou po skoro dvou tejdnech u nás začala Marla znakovat, když chtěla napít, a to ač jí pobízeli německy "Marla du kann sprechen also, was mochtest du?" Marla němě zaznakovala mám žízeň. To se děsně líbilo mini chlapíkovi a tak hned ukazoval, že žízeň má i on. Po skoro dvou tejdnehc u nás, začala Marla říkat "ham," když dostala hlad, jídlo začala hízet pod sebe a to bílý tričko už tak běle nevypadalo. Jo a taky už ví, kde má pupík.

Teď mi psala kamarádka, že její holčička i po skoro dvou měsících říká "ham" a pořád povídá o mini chlapíkovi. Co na to mini chlapík? Neměcky se nenaučil, prej až přijede příště, tak naučí Marlu pořádně česky. Ale do kalhot už taky nečůrá!









Komentáře

  1. Pobavilo. Jo, holcicky jsou pry jinej svet. Ten ale ja, se dvema kluky, nikdy nepoznam. No, utechou mi bud, ze jsem sama taky trochu chlap, takze klucici lumparny mi jsou blizsi nez pleteni copanku a kupovani šminek, i kdyz jsem z nich obcas (rozumej casto) na Bohnice:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, jo jsou asi úplně jiný:-D Oboje má něco do sebe, zatím teda vím jaký to je mít doma chlapíka, uvidíme třeba budu vědět i jaký to je mít doma holku :-) na Bohnice jsem taky, já tam dokonce i bydlela :-D

      Vymazat
  2. Teodor počká kde ho odložím ;) Ale jinak jsou na tom s mini chlápkem podobně :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moji kluci se kdykoliv kdekoliv zdejchnou (teda zatím jen ti dva starší :D), dokonce jsme to hlásili i do školky jako varování, aby nejstaršího hlídali, jinak se může stát, že se prostě sebere a půjde dom :D. Někde čekat nebo zůstat? Pche! To není pro chlapy :)...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. HA tak to by si perfektně rozuměli s mini chlapíkem, protože ten si jde kam chce, se taky prostě sebere a nazdar :-D Dobrý to varování :-D

      Vymazat
  4. Krásné fotky! Zvláštní, že si tak skvěle rozumí i bez stejné řeči. Ale pamatuju si, že když jsem byla malá, tak jsem se taky bavila s jinýma dětma, které mluvily třeba anglicky. Připadalo mi, že si rozumíme tak nějak mentálně i když jsme každý mluvili páté přes deváté a prakticky jiným jazykem.

    Piosek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :-) Mě přijde, že děti si celkově rozumí i bez řeči, mini chlapík toho stejně moc nenakecá :-) Přesně jak řikáš rozumí si nějak mentálně, podívej třeba na menší děti, co vůbec nemluví.

      Vymazat
  5. Klidný, poslušný a rozumný děti znám jen z vyprávění, tygřice Jiřiny (hlavně ta malá) by mini chlapíka naučila spoustu děsně užitečných věcí - třeba že když máma mrkne, je dobrý se do kaluže z fotek plácnou na břicho i s hlavou, že kdo uteče vyhraje, do jídla je důležitý nejdřív nalejt všechno pití, rozmatlat to a teprve potom stojí za to to začít házet po kuchyni a že z těch schodů se dají skákat dobrý lomeňáky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha tak to jsme na tom stejně, já z vyprávění a pak z návštěvy :-D Tak to zní, jako by měl mini chlapík super parťačku, holka podle jeho gusta:-D Počkej mini chlapík by jí ještě naučil čůrat do nočníku zestoje!

      Vymazat
    2. To ona, pozor, ovšem umí! Na nočník si sedá zásadně opačně á la kovboj a jinak venku považuje čůrání na bobku za hrubou diskriminaci. Myslím, že mini chlapíkovi by se v naší destrukční jednotce MOC líbilo :-D

      Vymazat
    3. Ty jo počkej, to je fakt holka značka ideál, takhle čůrá i mini chlapík! Hele počkej až přijedem do Prahy, to je musíme dát dohromady!

      Vymazat
  6. Jak já tomu rozumím :-D kluk po dvou holkách je masakr
    ...

    OdpovědětVymazat
  7. Hele, tak jsem si vzpomněla: Teodor i v bílym tričku maluje :-D https://2.bp.blogspot.com/-WaWOXjYFDb8/V219Lwjww9I/AAAAAAAAGE0/2_cs30oI_Dsjq-UOyF0gm2MYqkLysZuOACLcB/s1600/IMG_4234.JPG

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D fakt, že jo?-D Hele a co z toho bylo, batikovaný tričko?

      Vymazat
    2. Ne :-p Je na něm pár skvrn (barvy jsou nevypratelný, nevím, proč to vůbec prodávaj), on po každém zašpinění rukou si je vyžádal utřít...on je praštěnej :) (ale čím dál víc normální)

      Vymazat
    3. No mě se líbí ta tvoje odvaha mu to triko jenom koupit :-D Jo a ruce otirat je nutný, i když je zbytek těla od bahna :-D

      Vymazat
    4. Koupeno v sekaci uz s flekem :)

      Vymazat
  8. Noo, naše holčička taková není:-D. A naopak, znám kluky, co se někam odloží, zodpovědně čekají, koukají, poslechnou... To je holt nátura. Pěkný fotky. Máš novej foťák?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, tak to asi bude tím, že je Marla Německá holčička a má to holt v krvi, jsme se jim s tímhle smáli :-D No, tak našeho kluka teda neodložíš :-D a díky nemám novej foťák, ale měním processing, pořád si s tím hraju a zkouším nový věci, jako je to pěkná fuška, ještě, že mě to baví :-D

      Vymazat
  9. Mam stejnou zkusenost jako Lucka ... Matyas je klidny, zodpovedney a rozumny dite. Barunka je normalni kamikadze, jen to brebenteni a prevlikani, to ji jde samo od sebe ;)).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D no hele, já nemůžu srovnávat, holčičku zatím nemáme, ale na druhou stranu, synovce, tam cos jim poručila tak oni udělali:-D

      Vymazat
  10. krásné fotky..ona má opravdu bílé tričko! To kupuju a ještě bílé legíny (vůbec nevím, proč takovou věc prodávají) pouze a jen do školních/školkových akcí typu vystoupení, focení, divadlo, slavnostní ukončení/zahájení šk.roku, co vše trvá 2-3 h a domů mě přijdou zelený kolena a koláž sváča/bláto/příp.křída-propiska, prostě co dostaly do ruky.
    Mám holčičky s čuněcími návyky.
    A s tím posloucháním, brzkým chozením na nočník se dost podobají klukům.
    Naopak ano, brzy mluví, protože ony pořád mluví. A mluví a mluví a vyžadují odpovědi (nejvíc to miluju v autě).

    OdpovědětVymazat
  11. krásné fotky..ona má opravdu bílé tričko! To kupuju a ještě bílé legíny (vůbec nevím, proč takovou věc prodávají) pouze a jen do školních/školkových akcí typu vystoupení, focení, divadlo, slavnostní ukončení/zahájení šk.roku, co vše trvá 2-3 h a domů mě přijdou zelený kolena a koláž sváča/bláto/příp.křída-propiska, prostě co dostaly do ruky.
    Mám holčičky s čuněcími návyky.
    A s tím posloucháním, brzkým chozením na nočník se dost podobají klukům.
    Naopak ano, brzy mluví, protože ony pořád mluví. A mluví a mluví a vyžadují odpovědi (nejvíc to miluju v autě).

    OdpovědětVymazat
  12. Oh my gosh Annie these photos are SO Cute! I am trying to do some google translating to read your blog - it's not perfect but I am getting an idea!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně