Přeskočit na hlavní obsah

Život v cizím jazyce aneb to spelování je sakra maso

abeceda_dřevěné.puzzle
Ej, bí,sí, dí...

A je to tady Amík začíná spelovat slova v angličtině, kterejm mini chlapík nemá rozumět. Spelování neboli hláskování, jak se to řekne pěkně česky, je podle mě největší podpásovka hlavně teda namířená proti mě. Jo, Amík podvádí a používá klasickou fintu anglicky mluvícího člověka, kde každý písmeno je vlastně slovíčko, a když se pak normální slovo vyhláskuje, tak to celý zní ale úplně jinak než jak se vyslovuje. Bohužel místňáci se v tomhle umění trénujou snad od narození. Jenže to není fér! Ne, fakt to není fér, protože mě to dementní hláskování fakt nejde. Jasně umím zazpívat anglicky abecedu hele: "ej, bí, sí, dí, í, ef, dží!" Tak děsný to se mnou zase neni, ale když on to řiká hrozně rychle a já to pak nestíhám.

Jakmile já slyším hláskování, ocitnu se zpátky v první třídě, kde se urputně a upoceně snažim dát dohromady slabiky a věty. "Tak co je tam napsaný, Aničko?" Moje šestiletý já: "M-A-M-A." Moje máma po stopadesátý, ale pořád trpělivě: "A kdo jsem já? Tvoje?" Já překvapeně: "Máma." "No vidíš. A co je tam teda napsanýho?" Já naprosto přesvědčivě: "To je jasný, M-A-M-A." Ach jo a teď to mám znova.

No přece jenom bych měla to hláskování už umět, když tyhle špinavý triky hrál Amík a celá jeho rodina před pár lety, když nechtěli, aby něčemu rozuměli malí synovci. No tfuj, když si na to vzpomenu, jak přede mnou rychle hláskovali jakýkoliv slovo a jenom já a tříletý dvojčata jsme neměli ani páru o tom, jestli koupit tu zmrzlinu hned nebo až pak. Naštěstí šlo většinou o sladký jídlo a ne o život, to bych bejvala byla pěkně namydlená. Jako úplně to vidim Amík za mnou přijde a vyhláskuje mi, že má osmnáctiletou milenku a já mu na to řeknu no super!

Dvojčecí synovci se dodnes smějou jak mě vypekli, když jim bylo asi osm a oni se nudili během cesty autem. Prej:"Teto Annie, vyhláskuj nám icup." Já, v duchu si řikám, to slovo nemá žádnej význam, proč to hláskovat, ale co chtěj to tak tady to máte: "Áj-sí-jů-pí." (když se tohle napíše anglicky tak to vypadá takhle "I see you pee" neboli "vidím tě čůrat") Ze zadního sedadla se ozval děsnej výbuch smíchu a: "Ještě jednou teto!" Já, naprosto nechápavě:" Áj -sí-jů-pí." Zadní sedačky se třesou. "Teto, ještě, prosím." Já, už mírně nesvá, sakra co dělám špatně? To neumí ani vyhláskovat neexistující slovo nebo co? Znova hláskuju s důrazem na jednotlivý písmena" ÁJ-SÍ-JU-PÍ!" Tentokrát si ti osmiletý kluci definitivně smíchli učůrli. Já na Amíka: "Prosim tě, co jako dělám špatně?" Amík s mírně ztuhlym ksichtem jak moc se snaží nesmát: "Hele, nic, řekni to ještě jednou a pomalu a poslouchej!" Já znova důrazně a hlasitě, fakt poslouchám: "Áj sí jů pí!" Nic, prostě nechápu, vzadu se haranti držej sedaček, aby smíchy nespadli na zem. Já, už fakt mírně namíchnutě: "Co s tim tady všichni máte?" Dobře, řekli jste si o to a použiju silnou zbraň: "Narozdíl od vás všech tohle neni můj jazyk a až budete umět česky, tak si pokecáme!" Tak ruce pěkně překžížim a nasadim trucovací výraz. Amík, se chechtá a řiká: "Prosim tě poslouchej! "Áj sí jů pí!" A jé, konečně mi to zapálilo. "Ach jo, to je ale trapnej vtip!"

No moje poslední šancí je mini chlapík, třeba se to naučim s nim.

Dr.Seuss_a_dřevěné_puzzle_abeceda
Oj, joj už se třesu na trénink

Komentáře

  1. Vůbec nezávidím, já neumím anglicky ani blaf! A když chce dcera zkoušet z angličtiny, tak na ni koukám jako odkud jsi spadla chtít to po mě? :-) To němčina, je pro mě někde jinde, začínali až letos a já jsem zatím vysmátá! Táta anglinu a já němčinu ;-)
    Super počtení!!
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Díky a ono to není až tak hrozný až na to, že se mi prostě v hlavě zatmí a já si musim v hlavě opakovat každý písmenko a pak to pracně dávat dohromady :-D A to máte dobrý, tohle rozdělený angličtina a němčina, pokrytí na všech frontách!

      Vymazat
  2. Jo, tak tohle mi dělá problémy taky ;-) jako psát umím, ale spelovat nahlas mi trvá hodinu, než si to prerikam v duchu...

    OdpovědětVymazat
  3. Souhlasím. Spelling je pro mě stále disciplína, která mě dokáže překvapit. Jako co si budeme povídat. Dělám doma na home office a dost často píšu v angličtině pro zahraniční klienty. To je fajn, protože si angličtinu zlepšuji. Ale dost často stále přijde někdo ze specifických, dost často technologických oborů, se slovíčkem nebo obratem, který mě zarazí. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně