Amík a Velikonoce



Osobně jsem nikdy nebyla až tak velkým fanouškem Velikonoc. Ono to bití tou pomlázkou mi nikdy nepřišlo až tak strašně vtipný, nevím, možná to bude tím, že jsem holka a ani žádný mazání medu kolem huby v podobě slibů neuschnutí a krásy mě nepřesvědčily, že je to vlastně absolutně boží zvyk. Je možný, že jsem cynikem po mámě, která nakupovala tu nejsušší pomlázku mýmu malýmu bráchovi. "Ta se rychle zlomí a hlavně to s ní nebojí." Dělila se o zkušenosti moje máma s mým šestiletým já zatímco předávala šťastnýmu chlapečkovi ubohou, vopelichanou, rozpadající se soušku s pár krepákama na konci. To trvalo jen rok nebo dva, pak se táta s bráchou naučili plíst svoje vlastní.

Ano, český Velikonoce jsou fakt uhozený a ty moravský jakbysmet. Můj devadesátiletej děda až do pocházející z Těšínska nelenil a na každý Velikonoční pondělí vstal za kuropění, aby hrníčkem studený vody polil babičku a absolutně mu nevadilo, že mu ta cesta z koupelny do ložnice díky jeho šouru a plicím fungujícím na třetinu trvala klidně čtvrt hodiny. Ten jeho potměšilej úsměv, když pak vyprávěl jak babička vždycky ječela, stál opravdu za to.



No a vhoďte do tohohle šílenství Amíka a stačí jedny český Velikonoce a Amík má vzpomínku na celej život. To jsem ho takhle dva měsíce a něco po našem nezapomenutelným seznámení pozvala na hory. Na hory, kam jsem jela s rodičema, jejich kamarádama a plán zněl jasně, nebudeme muset platit za ubytování.  Amík přijel den před Velikonočním pondělí, můj otec a jeho kamarádi se slezli a začali při notným posilováním slivovicí plíst pomlázky. Přizvali naprosto nechápajícího Amíka a začali mu vysvětlovat, proč pletou ty větve dohromady. Po čtvrtý slivovici už bylo stejně jedno, že Amík nemluví česky. Někdy kolem půlnoci chudák utekl. To ještě netušil, co se bude dít ráno. Ano, koledování, honění dospělejch ženskejch po baráku, včetně jeho nový přítelkyně. Zážitek naprosto neopakovetelnej a námět mnoha veselejch historek tady za oceánem.

Ani se chudákovi Amíkovi nedivím, že nechápal. Ono to srovnání je dost brutální tady v New Yorku se Velikonoce tolik neslaví. Velikonoční pondělí je normální pracovní den a pokud chodí lidé do kostelů, tak chodí v neděli. Obchody jsou trochu nazdobený, ale ve srovnání s Halloweenem nebo Vánocema je to pěkný prd. Žádný bandy koledníků nikde neuvidíte, ono se tady nekoleduje. Pokud vím, tak u kostelů pořádají hledání vajíček a to je tak všechno.

Takže Veselý Velikonoce! Já se pomlázky nebojím a myslím, že mini chlapíkovi taky nechybí a až jednou budem na Velikonoce v Praze tak mu možná koupím jednu sušenou pomlázku.



Komentáře

  1. Sdílím tvůj názor na Velikonoce, ale...čím jsem starší tím více je vnímám spíše jako oslavu jara. Takže si nazdobím větvičky vajíčky a těším se z rozkvétajících tulipánů :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Viď mě se to taky jako svátky jara moc líbí, jen mi to tu v Americe prostě až tak nepřijde..ale nějaký větvičky bych mohla pořídit a zkusím s mini chlapíkem nabarvit i ty vajíčka.

      Vymazat
  2. Co jsme měli první dítě Týnu, začali jsme na velikonoce jezdit pravidelně pryč. A tam jsme hned první rok pochytili jednu úžasnou tradici. Děti ráno hledají, co jim nechal velikonoční zajíc. V pondělí brzy ráno letím na zahadu a schovávám čokoládu, zajíce, vajíčka atd. Děcka to baví a netrpí jako já. Jako malá jsem tyto svátky nesnášela, musela jsem vytrpět mlácení, rozdávat mraky vajec a záviděla jsem bráchům výslužku, kterou si nosili domů. To pro svý holky nechci a Sebastian by letos mohl poprvé obejít sousedky a zjistit o čem velikonoce jsou :-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je super, taky jsem to mívala jako malá a asi i příští rok zavedu, úplně jsem na to zapomněla neb jsme to dělali jenom opravdu jako malý a pak to všechno přehlušila ta klasika pomlázek.

      Vymazat
  3. Naprosto s tebou souhlasím a velikonoce nemám od dětství ráda. Trochu jsem dodržovala tradice, když byly děti malé jako malování vajíček apod., ale teď to jde mimo mě a jsem ráda. Měj se hezky. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že jsme dvě :-) Taky to jde nějak úplně mimo nás.

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky

Pravidelní čtenáři