Přeskočit na hlavní obsah

Náš první trek v Nepálu, Nagarkot-Namo Budha

Nepal_Nagarkot

Náš první nepálskej trek začal taxíkem směr Nagarkot, místo, ze kterýho jsou vidět Himaláje.  Tak mohli jsme to jít pěšky, ale zase jsme to nechtěli hned na začátku přepálit. Zvlášť když se vzalo v úvahu, že těch 25 km z Bachtapuru mělo převýšení něco přes 1000 metrů. Tak fyzičku jsme měli celkem nulovou, to zase jo.

Na Himaláje jsme oba byli natěšení jako blázen. Tajně jsem doufala, že uvidíme i Nangat Parbat, když o tom člověk slyší celý dětství, tak by to taky rád viděl no ne? Nagarkot, místo, ze kterýho jsou vidět Himaláje. Výhledy tam byly nádherný, člověk si připadal strašně malej. Hotel ve kterým jsme přespali se opravdu jmenoval výstižně "At the end of the universe" a opravdu se tak chvilkama člověk i cítil.

Himalaje_Nagarkot
Pohled na Himaláje 
Přivstali jsme si a viděli svítání. Ano, kýčovitě to vypadalo, ale jak to může bejt kýč, když to udělala příroda? 

Nagarkot_hotelové_prostěradla
Ručně praný hotelový prostěradla, to sluníčko to fakt vybělí
Po zhlídnutí svítání nad Himalájema, jsme se vypravili na náš první tréninkovej trek Nagarkot-Namo Budha s přespáním v Dhulikelu. Plán to byl dobrej, sice ten trek nebyl na mapě a nebyl zrovna vrchol turistický sezony, tudíž nikde nikdo, ale v hotelu nám řekli, že je to jednoduchý prostě rovnou po místní stezce a ztratit se nemůžeme.

Himalaje
První tibetský vlaječky
Tak nasnídali jsme se a vyrazili, teoreticky jsme měli do cíle dorazit kolem 4 odpoledne. Cesta to byla strmá, nahoru a dolů, většinou po stovkách schodů, který místní zdolávali s ovcí nebo rovnou celým dřevníkem na zádech, naše batohy, ale byly mnohem těžší než nějaká ovce. Sluníčko do nás pražilo a ztratit se opravdu nedalo v každé vesnici, kde jsme se jenom hnuli z cesty už na nás místní volali, že takhle ne a děti nás vedli za ruku a ukazovali ten správnej směr. Jen to jídlo, nějak jsme zapomněli na jídlo. Došli jsme hladový a unavení do Dhulikelu. Přespali a vydali se dál.

Ženy ve svátečním jdou na svatbu
Namo Budha je třetím nejposvátnější putním místem pro tibetské budhisty v Nepálu. Součástí Namo Budhy je i chrám a klášter Tranghu Tashi Yangtse, kde žije přes 250 mnichů. Podle mě rozhodně stojí za zhlídnutí už jenom vůli těm vlaječkám, pravejm tibetskejm modlitebním vlaječkám.

Z Namo Budhy jsme se rozhodli vyrazit autobusem směrem Kathamandu. Tak natrénováno jsme měli, svaly nám definitivně narostly, tak proč to hrotit.


Autobusovou cestu jsem si zkrátila výukou nepálštiny, čímž jsem bavila celej autobus tak moc, že jsem si tam našla kamarádku, která se se mnou ještě pořád kamarádí přes facebook. Mimochodem zjevně jsme byla talentovaná, protože stařík přes uličku se málem počůral smíchy. 

Takže Nepal ramroso..neboli Nepal je krásnej!

Klášter Thrangu Tashi Yangtse 







Komentáře

  1. Pěkný den, nádhera a krásné fotky! :) To jsou místa, kde se prostě zpomalí čas... :)
    Mějte se krásně, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, jsem ráda, že se oje fotky líbí. Nepál je opravdu zajímavé místo, ale má i stinné stránky o tom napíšu příště.

      Vymazat
  2. Nádhera. Vzpomínky na cestování vám navždy zůstanou. Je to něco, k čemu se člověk může stále vracet. Hlavně ale, když jsou fotky. Ty paměť pokaždé osvěží.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně a k tomu je dobrý si psát i deník, to tu paměť osvěží ještě líp navzdory Amíkovu posmívání typu můj milý deníčku :-)

      Vymazat
  3. Naprostý skvost! Muselo to být dokonalý! Rozhodně mám tohle místo také na svém listu! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělý to bylo, dokonalý nevím? MMyslím, že nic není dokonalý a NEpál má definitivně i stinnou stránku, ale to má každý místo. Definitivně doporučuju!

      Vymazat
  4. Byste mohli dělat s mužem pro cestovku. S Vašim textem a fotkama bych se tam vydala hned!
    Nádhera :-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, tak ráda se podělím a jsem ráda, že se to líbí!

      Vymazat
  5. Ještě nějaký cestopis prosím 😊

    OdpovědětVymazat
  6. Nádhera, děkuji za nakouknutí vašim putováním.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně