Přeskočit na hlavní obsah

Pesach obrazem

Macesy na sederovém stole

Minulý týden se slavil Pesach, jeden z nejdůležitějších židovských svátků, který připomíná ůtěk Židů z egyptského otroctví a jelikož během tohohle útěku neměli lidé čas si nechat vykvasit chleba, jí se matza, nekvašené placky. Taky se jí ale úplně všechno nekvašené a všechno kvašené se musí dostat z domu a to doslova. Hon za kvašenými věcmi se stává šílenstvím, obrátit všechny kapsy, uklidit gauče, umýt všechno čeho se cokoliv kvašené dostalo do kontaktu, ano kliky, knížky, šuplíky. Taková příprava v některých domácnostech trvá klidně měsíc. Doufám, že tyhle domácnosti nemají doma Amíka a mini chlapíka, ti by měli zakázáno se na jídlo doma jenom podívat. Za kvašené se ale považuje všechno, co se dotekem vody mění na velikosti, takže i fazole, hrách nebo čočka jsou zakázané pojídat po osm dní, na pivo pak může člověk rovnou zapomenout.


Tak to je Pesach, svátek úklidu a jídla. Taky my jsme slavili. Slavili jsme první Pesachovej večer tvz. Seder, což hebrejsky znamená pořádek. Během večeře se čte příběh o útěku Židů z Egypta, tzv Hagada. V ultraortodoxních domácnostech pak takovej Seder vedenej do detailů trvá klidně i několik hodin.



Náš seder několik hodin netrval, neb by to hlady nikdo nevydržel. U nás to probíhalo takhle:


Mini chlapík si zapozoval v jarmulce

taky se v ní pyšně prošel ulicema

Já si zatancovala na židli, neb jsem kupodivu měla hodně energie a elánu, mimochodem ten hip hop v muzikálu Hamilton je dost dobrej.

Tchýně připravila sederový stůl, ano nebyl striktně podle pravidel, ale kdo by hleděl na detaily

Centrem sederovýho stolu je pak sederový talíř se speciálníma pokrmy, který se během čtení Hagady ochutnávají

Mini chlapík dostal i knížku, o Sederu

Ty knížky byly vlastně dvě

Obě popisují, co se dělá během Sederu

A tohle je tchánova oblíbená část, zpívající Hagada, ano s tradiční oslavou to má hodně málo společnýho, ale za to je větší legrace

Mini chlapík si večeři velice užíval

Já taky a měla jsem i dvě skleničky vína, na chemošce zatím rekord

Máma si taky užívala a skleničky měla tři, přípitky jsou součástí večeře

Mini chlapík masil svoje bratrance

Všechny tři, ještě neví, že je nejmladší

Houkání do kelímku byl vrcholem vtipnosti


Druhá strana stolu brala večeři poněkud seriozněji


Lešana haba bejerušalajim neboli příští rok v Jeruzalémě!












Komentáře

  1. Vždycky, když čtu něco o židovství u tebe na blogu, mám chuť se prostě ptát :D. Aneb, jak mě u koukání na stůl plný jídla napadne, jestli má mini chlapík obřízku. No a jestli to není tajný, tak doufám, že mi odpovíš. (A taky doufám, že tím nikoho dalšího nepohorším :D.)
    A i když je to ještě asi dost daleko (a kdo by tak daleko plánoval, pokud už není rozhodnuto), tak jestli bude mít mini chlapík Bar micva? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen se klidně ptej, ráda odpovím! Máš teda dobrý asociace jídlo a obřízka :-D Mini chlapík bar micva mít bude, pokud teda bude chtít, nutit ho do ničeho nebudem to ani náhodou a obřízku nemá, narodil se předčasně a my to potom pořád odkládali až najednou bylo pozdě a musel by jít do celkový anestézie a to se nám nechtělo, teď je to na něm jak si vybere :-D

      Vymazat
  2. Krásná reportáž. A sluší vám to, Aničko.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rakovina je tak ošklivý slovo

Den poté V sobotu, 17. prosince sněží, venku je bílo, hraju si s mini chlapíkem ve sněhu. Je jeden den, od tý chvíle co jsem byla diagnostikovaná s rakovinou prsu. Sněží a sněží. Jsem absolutně vyšťavená, to samý Amík, jen mimi chlapík si hraje a chechtá se. Ne, nebudu si hrát na silnou a frajerku a tvrdit, že tenhle den nebo ten další byl jednoduchej. Zhroutila jsem se? Asi jo. Moc si toho nepamatuju snad jen, že se ve mně otevřela taková černá díra a já nevěděla jak jí zavřít. Netrvalo to dlouho, jen hodinu, dvě a pak absolutní vysílení. Brečela jsem. Brečela jsem dvakrát nejdřív kvůli tomu anglickýmu slovu "cancer." Den na to, jsem si to řekla česky :"Já mám rakovinu. Rakovinu. Mám rakovinu." To mě položilo znova. Hurá a sláva měla bych oslavovat, že se můj mozek rozděluje na dvě poloviny na tu anglicky mluvící a na tu českou. Jsem bilingvní je to oficiální. Tchán s tchyní nakoupili, uvařili. Tchyně u nás spala. V neděli večer jsem se rozhodla, že to...

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti ...

Když se na chvilku zastaví dech

8 dní poté Na začátku prosince na svoje narozeniny jsem si nadělila docela divnej dárek. Našla jsem si takovou malou, kulatou, bulku v prsu. Zastavil se mi dech. Strachem, představou, co všechno to může bejt. C ojsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech. Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let. Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit. Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC. Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si mus...