Kathmandu

Jeden z chrámů na Durbar square

Kdo by si to kdy pomyslel, že jednou opravdu navštívím město Kathmandu. Kathmandu si pamatuju jako jméno takovýho parádního červenýho péřovýho spacáku, kterej jsme mámě mz dva s bráchou úspěšně okupovali pokaždý, když se v kempech ochladilo. Byl to ten úplně nej spacák.

Kathmandu, hlavní město Nepálu, jedný z nejchudších zemí světa je všchno možný, ale spacák to není. Kathmandu je špinavý, krásný, starý, rozestavěný, šílený, chaotický, smradlavý, smutný, chudý, plný lidí. Kathmandu je prostě Kathmandu a být v něm jenom na pár dní je zážitek o tom není pochyb.

Chaos na křižovatce v Kathmandu, jako přecházet jsem se bála

Chaos Kathmandu nás přivítal už po výstupu z autobusu, davy spěchajících lidí a my dva, hladající nocleh. Nocleh se dá najít bez problémů, neb Kathmandu je na turisty připravený a zvyklý.

Jedno se teda Kathmandu nedá upřít, vidět je tam co, všechno. Takový Durbar square, plný chrámů i královskýho paláce. Najali jsme si tehdy místního průvodce, kterej nám hlavu nadupal neuvěřitelným množstvím informací. Bohužel hodně z chrámů, který jsme viděli, byly zničený při zemetřesení, který Nepál zasáhlo 25.dubna 2015. S Amíkem máme pocit, že tak nějak nosíme smůlu je to už asi třetí místo, který rok nebo dva po naší návštěvě zasáhne zemětřesení.

Děti na Durbar square

Poblíž Durbar square žije i Kumari a my jsme ji tehdy zahlídli. Kumari je ztělesněná bohyně, je to dívka vybraná speciálím sytémem, která žije jako bohyně od svého výběru až do první menstruace, menstruací z ní odchází božská síla a musí se najít nová nástupkyně. Zajímavostí je teda nejen celej ten zvyk kumari, ale i to, že ona bohzně se nesmí dotknout nohama země, neb i její nohy jsou posvátné. Pokud teda chodí, chodí jenom po kobercích a v ulicích je nošená na nosítkách. Osobně mě tohle celý fascinuje a zároveň děsí. Jen ta představa čtyřletý holčičky, která se má najednou chovat jako bohyně a všichni okolo ji jako bohyni uctívají.

Durbar square

Další zajímavostí je stúpa Boudhanath, největší stúpa v Nepálu a zároveň nejposvátnější budhistický chrám mimo území Tibetu. Boudhanath byla vybudována někdy ve 14. století. Všechny ty detaily jsou zajímavý, co je ale naprosto úžasný jsou opice. Opice, který žijí v celém okolí stúpy a kterýjsou posvátný a chráněný a moc dobře to ví. Jsou všude, lezou po sochách a stúpě a klidně seberou lidem jídlo z tašky nebo ruky něco jako racci v New Yorku.

Výhled z Boudhanathu

Boudhanath stupa

V Kathmandu se dá pořídit výbava na trekování, dají se tam najmout průvodci i šerpové. Je to prostě základním městem odkud jede hodně výprav do Himaláje.

Nikdy nezapomenu na pouliční děti, který jsme v Kathmandu viděli, gangy dětí chodící po ulici v ruce pytlík se stříbrným lepidlem na zahánění hladu a zimy. Tyhle děti jsou všude, místní je vyhánějí od vchodů do obchodů a od hotelů. To je taky Kathmandu. Kathmandu chudý a smutný.

Trh

Oběti v chrámu v Patanu

Cestou ke stupě Bouhanath

Řeka v Kathmandu

Bouhanath stupa