Jak jsem se ocitla v New Yorku

Po dvou letech známosti a měsíci odloučení jsem letěla za svym nastávajícím Amíkem. Dostala jsem k tomu povolení přímo od americký vlády a stala se ze mě pravá snoubenkyně vetřelkyně, dokonce jsem to měla i oficiálně potvrzený v pase a napsaný tak krásně anglicky jako opravdická allien finaceé. Málem jsem ten měsíc odloučení strávila v posilovně, aby ze mě byla Sigourney a kdyby náhodou juesej potřebovalo, tak že bych ty hnusný vesmírný obludy vyhnala.

Let jsem si náramně užila neb tehdy ještě český aerolinie nepřišly do krachu a já si mohla dávat český pivo co hrdlo ráčí a posilněna vidinou, že za oceánem českou plzničku nedostanu, jsem si jich dala nepočítaně, asi čtyři. Absolutně nevim co mě to tehdy napadlo, asi ty pověstný nervy nevěsty, protože jsem nějak zapomněla, že když po pivu bliju na pevnině, tak je logicky jasný, že to tak bude fungovat i ve vzduchu. A tak jsem strávila první část letu popíjením plechovkáčů a druhou na záchodě. Alespoň jsem neměla čas být nervózní.

Letiště JFK, vystála jsem si spokojeně frontu, abych zjistila, že my vetřelci musíme jít ještě dál, to asi aby jsme si to pořádně užili, pán celník měl vtipnou náladu, jen mě moc do smíchu nebylo. "Tak vy k nám jedete jako fianceé a kdepak máte toho vašeho snoubence." Já ještě s poměrně neustáleným žaludkem a k tomu mě dohnaly ty nervy, "Čeká na mě venku už asi tři hodiny." "Ha, ha, ha, tak to, aby na vás počkal slečinko.  To by se na vás za tu dobu taky mohl vykašlat a my bysme si vás tu museli nechat." Ha, ha, ha fakt vtipný jsem si odpověděla v duchu.

Amík tam byl a myslim, že měl i kytku, ale nějak si to nepamatuju úplně přesně. Amík řídil a ty bláho já se ocitla ve filmu. Všechno kolem bylo z nějakýho filmu. Jako voni tu fakt jezděj ty žlutá taxíky a tyjofka ty auta jsou fakt větší než v Evropě a ty jo, fakt jako jsou to jenom samý Amíci, tý jó támhle je Manhattan a tý jó Amík je fakt z Brooklynu a tý jó tohle jsem přesně viděl  ve filmu, počkej ty jóó. Do háje a já tady jako budu bydlet jo? A co tady, pro boha budu dělat?

Jako na Amíka a jeho Amíčtinu jsem byl zvyklá už v poho, ale tý jó jako tenhle týpek co na mě něco vyvalil, tak to se jako nechytám. A u tohohle taky ne. A jéžišmarjá, to je tak hustý a do háje my budem teď bydlet u tchána s tchyní, no tak to je teda děsná husťárna a já je viděla dvakrát no dobrý jako. Do prdele, to jsem si teda fakt dala.

Takhle nějak jsem se ocitla v New Yorku a stejně mi to pořád někdy přijde divný, že bydlím tady a že mini chlapík už teď rozumí anglicky jako česky, no hustý je to, hustý.