Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem se ocitla v New Yorku



Po dvou letech známosti a měsíci odloučení jsem letěla za svym nastávajícím Amíkem. Dostala jsem k tomu povolení přímo od americký vlády a stala se ze mě pravá snoubenkyně vetřelkyně, dokonce jsem to měla i oficiálně potvrzený v pase a napsaný tak krásně anglicky jako opravdická allien finaceé. Málem jsem ten měsíc odloučení strávila v posilovně, aby ze mě byla Sigourney a kdyby náhodou juesej potřebovalo, tak že bych ty hnusný vesmírný obludy vyhnala.


Let jsem si náramně užila neb tehdy ještě český aerolinie nepřišly do krachu a já si mohla dávat český pivo co hrdlo ráčí a posilněna vidinou, že za oceánem českou plzničku nedostanu, jsem si jich dala nepočítaně, asi čtyři. Absolutně nevim co mě to tehdy napadlo, asi ty pověstný nervy nevěsty, protože jsem nějak zapomněla, že když po pivu bliju na pevnině, tak je logicky jasný, že to tak bude fungovat i ve vzduchu. A tak jsem strávila první část letu popíjením plechovkáčů a druhou na záchodě. Alespoň jsem neměla čas být nervózní.


Letiště JFK, vystála jsem si spokojeně frontu, abych zjistila, že my vetřelci musíme jít ještě dál, to asi aby jsme si to pořádně užili, pán celník měl vtipnou náladu, jen mě moc do smíchu nebylo. "Tak vy k nám jedete jako fianceé a kdepak máte toho vašeho snoubence." Já ještě s poměrně neustáleným žaludkem a k tomu mě dohnaly ty nervy, "Čeká na mě venku už asi tři hodiny." "Ha, ha, ha, tak to, aby na vás počkal slečinko.  To by se na vás za tu dobu taky mohl vykašlat a my bysme si vás tu museli nechat." Ha, ha, ha fakt vtipný jsem si odpověděla v duchu.


Amík tam byl a myslim, že měl i kytku, ale nějak si to nepamatuju úplně přesně. Amík řídil a ty bláho já se ocitla ve filmu. Všechno kolem bylo z nějakýho filmu. Jako voni tu fakt jezděj ty žlutá taxíky a tyjofka ty auta jsou fakt větší než v Evropě a ty jo, fakt jako jsou to jenom samý Amíci, tý jó támhle je Manhattan a tý jó Amík je fakt z Brooklynu a tý jó tohle jsem přesně viděl  ve filmu, počkej ty jóó. Do háje a já tady jako budu bydlet jo? A co tady, pro boha budu dělat?


Jako na Amíka a jeho Amíčtinu jsem byl zvyklá už v poho, ale tý jó jako tenhle týpek co na mě něco vyvalil, tak to se jako nechytám. A u tohohle taky ne. A jéžišmarjá, to je tak hustý a do háje my budem teď bydlet u tchána s tchyní, no tak to je teda děsná husťárna a já je viděla dvakrát no dobrý jako. Do prdele, to jsem si teda fakt dala.


Takhle nějak jsem se ocitla v New Yorku a stejně mi to pořád někdy přijde divný, že bydlím tady a že mini chlapík už teď rozumí anglicky jako česky, no hustý je to, hustý.

Komentáře

  1. Ježiš, tak to jsem se teď po ránu pobavila. Fáááákt hustý😀😀😀 Teším se na další story od vás😉

    OdpovědětVymazat
  2. Lol to je přesný popis toho, čemu se jinak říká suše kulturní šok :-D a jak sis zvykala dál?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No asi nějak tak, neboj napíšu jak to bylo se zvykáním dál, ale můžu říct, že po devíti letech tady a jedenácti s Amíkem už nejsem žádnej greenhorn :-D

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti až deseti dalšíma dětma a nes

Jak jsem šila roušku

Tak jako jo, nevím co je se mnou, ale řeknu vám, že ušít tu roušku je kurva těžký. Rozhodla jsem se ušít roušku. Celé Čechy to zvládají a šijí po tisících, budí se ve mě vlastenecký pud no a taky nouze, protože ty čtyři roušky, co tu máme od malířů, tak ty taky nevydrží věčně. Šicí stroj mám koupený a naučit jsem se to chtěla vždycky a jak mi to máma ukazovala loni, tak vím, že je to brnkačka. Jsem za běsnícího drnčení stroje vyrostla. To dám !! Na youtube jsem si vytipovala návod. Mařenka říká, že to je úplně jednoduchý. Amík košili nepotřebuje, má tam stejně flek.  Jdu stříhat. Měla jsem si pustit youtube až do konce, Mařka se zapomněla zmínit, že potřebuju látku o jiným rozměru než říkala Pavla na Facebooku. Amík má košili velkou. Pouštím si k tomu HBO a řeknu vám, ta Kateřina Veliká, to je dobrá minisérie. Jdu hledat jinou youtuberku. Našla jsem Jitku, ta vypadá slibně. Podle tetování je cool, nebude se s rouškama mazat a cejtím to v kost

Bakhtapur aneb první dny v Nepálu

Bakhtapur Naše nepálský dobrodružství jsme měli fakticky skvěle vymyšlený. Neb plánování je naší silnou stránkou, jediný co jsme měli věděli, bylo to, že se chceme aklimatizovat v menším městě a ne se hned vrhnout do víru velkoměsta Kathmandu. A tak jsme si předplatili malej, ale podle průvodce a recenzí naprosto skvělej rodinej B&B ve městě Bakhtapur. Ubytování nám taky nabídlo vyzvednutí na letišti. V Kathmandu jsme přistáli navečer. Prošli jsme imigračním, dostali do pasu krásný víza a teď co. Někde tam venku měl stát někdo, kdo nás má dovízt do hotelu. Jen jsme prošli branou sesypala se na nás hromada lidí. "Ne, my víme, kam jdeme. Děkujem, nechcem." Snažíme se oba vystupovat děsně sebevědomě, ale netušíme. Konečně Amík spatřil v davu toho někoho. Pán mává cedulí. Paráda. Vzládli jsme to. Sedíme v dodávce, jedem...někam. Občas se ze tmy vynoří auto, cyklista, motorka, jinak tma. "Hele, myslíš si, že nás vezou do toho našeho hotelu viď?" Napůl žertovně