Přeskočit na hlavní obsah

Lag BaOmer aneb jak jsme se veselili s Chabadníky

Chabad_Lag_BaOmer
Průvod na Lag BaOmer
Jeden skoro letní večer na Lag BaOmer jsme se takhle v parku veselili s Chabadníkama. Je mi jasný, že tahle věta má hodně neznámejch. Takže, Lag Baomer je starej židovskej svátek, kterej má hodně významů, ale nebudu tady zabíhat do detailů.  Během středověku se z Lag BaOmer stal speciální den na oslavu studentů. Oslavuje se jídlem venku, piknikem, barbeque a  pokud možno a sportovníma hrama a večerním táborákem. A taky průvodem a to hlavně u chasidů z hnutí Chabad, tedy chabadníků. Chabad nebo taky Lubavičtí, či Chabad-Lubavič chasidi jsou největším a nejrozšířenějším židovkým hnutím na světě. Ať jste kde jste najdete tam Chabad synagogu a to dokonce i třeba v městečkách v Nepálu. Pokud jste v New Yorku je možný, že vás zastaví o velkejch svátcích někdo na ulici a zeptá se, jestli nejste žid. Pokud řeknete, že ano, budete se muset pomodlit jinak se to nedá.

A jak jsme slavili my? Amík si poprvý v životě uvázal tefilin neboli modlitební řemínky, což by pokud by byl věřící jako muž měl dělat pravidelně od svejch třinácti let. No, jelikož je zastydlej, tak mu to holt trvalo o nějakehc dvacet plus let navíc. A jelikož si je uvázal poprvý v životě, zatančili mu ostatní horu, kruhovej tanec, což se moc líbilo mimi chlapíkovi a tak mám pocit, že ten by chtěl řemínky už teď.

Hora na Amíkovu počest



Zjistili jsme taky, že mini chlapík má smysl pro humor, neboť žonglér a klaun v jednom ho rozesmával tak, že jsem se bála, že se nám nově natrénovanej neplínkáč počůrá do gatí. Každopádně doufám, že se jeho humor vyvine alespoň trochu, protože nic proti padání talířů na zem, ale přece jen...

Byl to krásnej podvečer v parku a o tom tenhle svátek má bejt.















Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Rakovina je tak ošklivý slovo

Den poté V sobotu, 17. prosince sněží, venku je bílo, hraju si s mini chlapíkem ve sněhu. Je jeden den, od tý chvíle co jsem byla diagnostikovaná s rakovinou prsu. Sněží a sněží. Jsem absolutně vyšťavená, to samý Amík, jen mimi chlapík si hraje a chechtá se. Ne, nebudu si hrát na silnou a frajerku a tvrdit, že tenhle den nebo ten další byl jednoduchej. Zhroutila jsem se? Asi jo. Moc si toho nepamatuju snad jen, že se ve mně otevřela taková černá díra a já nevěděla jak jí zavřít. Netrvalo to dlouho, jen hodinu, dvě a pak absolutní vysílení. Brečela jsem. Brečela jsem dvakrát nejdřív kvůli tomu anglickýmu slovu "cancer." Den na to, jsem si to řekla česky :"Já mám rakovinu. Rakovinu. Mám rakovinu." To mě položilo znova. Hurá a sláva měla bych oslavovat, že se můj mozek rozděluje na dvě poloviny na tu anglicky mluvící a na tu českou. Jsem bilingvní je to oficiální. Tchán s tchyní nakoupili, uvařili. Tchyně u nás spala. V neděli večer jsem se rozhodla, že to...

Covid a život v New Yorku

  “A u vás je všechno otevřený?” Tak tuhle otázku dostávám už hodně dlouho a moje odpověď je pořád stejná: “U nás nebylo všechno otevřený od loňskýho března.”   New York City má 8,5 mil obyvatel a hustota zalidnění je přes 38 000 na km2, ČR má přes 1é mil obyvatel a hustotu zalidnění asi 138 na km2. Od začátku pandemie tu na covid umřelo přes 29 000 lidí, většina z nich na jaře.    Začalo to tu hodně špatně. Úplný lockdown a jediný, co ve městě, který nikdy nespí, bylo slyšet bylo neustálý houkání sanitek. Jednu dobu tu umíralo kolem 1000 lidí denně. Nikde nebyly k dostání masky, čistící prostředky a JIPky byly narvaný k prasknutí.    New York City je s přes milionem studentů největší školní distrikt v USA. Hned v březnu se zavřely všechny školy a začala pouze online výuka, školy se neotevřely do konce školního roku. Na podzim nám tu dali na výběr, hybrid nebo jen online. Hybrid znamená, že dítě chodí do školy dvakrát, třikrát v týdnu, je ve třídě se šesti ...

První rande s chemoterapií

V pátek jsem měla svoje první rande s chemoterapií. Jak už to bejvá někdy se rande vydaří a někdy zase ne. U mě to definitivně láska na první pohled nebyla, myslím, že ani ten druhej pohled to tak nějak nespraví, ale naše dočasný skoro přátelství půjde. Musím se přiznat, že po tom prvním zavolání, kdy mi oznámili, že mám rakovinu, jsem odmítla jednat po telefonu s doktorama a tohle všechno přenesla na Amíka. Amík se teda stal mým styčným důstojníkem a tak to byl on, kdo zvednul v lednu telefon a dozvěděl se, že budu muset podstoupit chemoterapii. Chudák opravdu se snažil to podat dobrým způsobem. "Hele mám pro tebe dobrou a blbou zprávu, ale ta blbá je jenom dočasná. Prostě krátkodobě to bude na hovno, ale douhodobě skvělý vyhlídky!"Snaha o bezstarostnej tón zněla poněkud křečovitě, ale i tak se počítala. V pátek 10. února přišlo na řadu to krátkodobý období na hovno. Koneckonců jde jenom o 12 tejdnů a 12 kol chemoterapie. Takže jsme předali mini chlapíka...