Máma za vodou

Metropolitní Opera, Lincoln Center NYCAdd caption Přiznám se bez mučení, mám ráda operu. Hlavně, ale od tý doby, co mám Metropolitní Operu slabou hodinku jízdy metrem z domu. Neb moje návštěvy v českých kulturních stáncích co se opery týče tak nějak začaly a skončily jedněma Braniborama v Čechách (děsná nuda) a jednou dost dobrou Carmen (předražený vstupný). Už je to tak žila jsem život operního barbara a jedině Amerika mě přivedla na cestu osoby kulturní. Jako operní nadšenkyně amatérka si užívám opery jen v opeře a jen pokud se na jevišti něco pořádnýho děje a pokud možno s někým do opery dotaženým, samotnou mě to prostě tolik nebere. Mám kliku, že opera baví i mámu, Amík jak slyší opera tak se dost cuká. Ano, jsem fanynka amatérka, neb do kina na přímej přenos mě nikdo nedostane a i doma si raději poslechnu výběr árií než tří hodinovou pěti LP perfektní celou operu. Metropolitní Opera mě naučila několik věcí: 1. Lístky až pod strop ač nejlevnější mají nejlepší zvuk. Je to ...

Photoville pod Brooklynským mostem Jedna věc se New Yorku definitivně nedá upřít a tou věcí je kultura. Děje se toho tady tolik, že se to ani nedá vstřebat, užít ani vidět. Každopádně a defintivně ale stojí za to si před cestou k nám projít kulturní rubriku a vymyslet co by člověka asi tak nejvíc zajímalo, aby když už se sem žene takovou dálku mohl alespoň něco pořádnýho vidět a zažít. Jednou z událostí pro fandy fotografie je definitivně brooklynský Photoville, obsáhlá a to hodně výstava fotografie. Vystavují se jak umělecké, tak i reportážní nebo novinářské fotky. Zajímavý je, že většina fotek je vystavená ve vyřazených lodních kontejnerech a tak V Brooklynu na víkend vyroste takový malý kontejnerový městečko. Fotky, které nejsou v kontejnerech jsou na plátnech natažených podél výstavy. Přidružený jsou i výstavy fotek v galeriích, stejně jako workshopy, přednášky a promítání. Letos se poprvé Photoville pořádal pod Brooklynským mostem. Byli jsme tam a užili si to. Tak, kd...

Divadlo Kings v Brooklynu Někdy před dvěma měsícema mě po návratu z práce uvítal Amík s divně provinilým výrazem. Kouknu na něj, kouknu na tchána, oba se divně ksichtí. Amík:"Hele, nebude ti vadit, když půjdu v květnu s tátou na stand up komedii, že ne?" Já: "Ne, si to užijte. Na koho jdete?" Amík s hodně nevinnym výrazem: "Normálně, na pár týpků," na tchána:"Vidíš, jsem ti řikal, že to vezme v pohodě." Já: "A odkdy mi vadí, že spolu někam jdete?" Amík: "No, ono je tam těch týpků na tomhle vystoupení víc a mělo by bejt jako docela dobrý." Tchán divně mlčí a hraje si s ovládačem na televizi. Já: "Aha." Amík: "Ale lístky byly děsně drahý." Já: "No, tak to jasně, stejně si to aspoň užijete spolu. Chlapskej večer." Tchán pořád mlčí. Amík s hodně provinilym výrazem: "No, on je tma taky někdo koho máš celkem ráda a definitivně si pamatuješ jeho jméno." Já zvědavě neb jsem známá tím, že si...