Máma za vodou

Speciální zátiší Sakra, leze na mě bacil, v krku mě škrábe, hlava mě bolí, z očí mi tečou slzy a jediný co se mi chce je lehnout si do postele, dát si čaj a možná si pustit televizi. Jenže jak to tak vypadá, tak mám smůlu, neb jsem máma. Bejvávaly doby, sladký doby, kdy jsem byla nemocná. Máma mi srazila v obýváku k sobě dvě křesla přes ně přehodila deku a tím vytvořila speciální lůžko pro ochořelý dítě. Jak mě tehdy chutnala ta půlka acylpyrinu rozdrecená na jemnej prášek mezi dvěma lžičkama. Tak jo chápu, zjevně tehdy nebyly k dostání léky pro malý děti. Celej den jsem tehdy mohla ležet a čaje s medem se jenom hrnuly a byly tak jediným přerušením v poslouchání pohádek. Zpětně mám takovej pocit, že moje máma by bejvala četla tu Princeznu Rozmarýnku raději jen jednou do hodiny. No a pak jak mi bejvalo sladko, když jsem se já ubohá vzbudila s horečkou a nemohla do školy. Těch prolitejch slzí nad promarněnou možností se naučit něčemu novému. Jak já musela ležet a číst si nebo s

Photo by Internet Jedna moje kolegyně, vášnivá kuchařka, mi předloni říkala, že na Díkůvzdání udělala novej styl krocana a sice Krocanokachnu. Krocan vycpanej kachnou, která je vycpaná kuřetem a to všechno proložený nádivkou. Jako znělo to skvěle, ale mě se udělala husí kůže jenom při představě vykošťování krocana, kachny a ještě kuřete a k tomu to sešívání dohromady.  Je to prý absolutní lahůdka, jak říká druhá kolegyně, která tenhle recept taky vyzkoušela.  Zajímavý je, že obě dvě to vyzkoušely pouze jednou, já to ještě nikdy nedělala a nejsem si jistá, jestli se do toho někdy vůbec pustím.  Musím říct, že jsem si při sepisování a překládání tohohle receptu představovala jak se s Amíkem dohadujeme a docela jsem se nasmála. Úplně ho slyším: "Takhle to tam není napsaný. Máš nejdřív osolit a pak opepřit. Hele vytáhni tu váhu ať máme to koření přesně navážený. Hele je tam napsaný 173 stupňů ne 174." Amík se totiž při vaření drží receptu jako

Tchýně a její koláče, mimochodem ty kukuřičky jsou něco tak strašně hnusnýho A je to tady poslední svátek podzimu a sice Díkůvzdání. Amíkův zamilovanej svátek, já ještě pořád až takovej fanda nejsem, možná protože mi krocan moc nechutná. O čem je Díkůvzdání? O jídle a o rodině. Svátek je slaví jako připomínka prvních bílých osadníků, kteří by bez pomoci místních indiánů nepřežili. Myslím, že kdyby se na to ten indiánskej kmen podíval zpětně, tak by asi určitě osadníky nechal pochcípat hlady. Legenda stranou, Díkůzvdání je smíchanina dvou faktickejch událostí. Uzavření míru s indiánským kmenem, což se stalo někdy v létě a pak klasická anglická oslava sklizně. Svátek se smíchal a od Abrahama Lincolna je to svátek státní asi aby spojil dohromady Sever a Jih po občanský válce. Je fakt, že Díkůvzdání je jen a pouze americký svátek, který tu slaví všichni lidé, jedno jaké víry a jedno odkud rodina pochází. Jako svátek je to pěknej, nemusí se kupovat dárky, člověk se jenom přejí a j

Prostest 50 000 lidí v NYC Po celých Spojených Státech se od zvolení Donalda Trumpa prezidentem konají protesty. Někomu se to může zdát divný. Protesty proti nově zvolenýmu prezidentovi? Tak teď trochu k pozadí voleb. Američtí prezidenti nejsou voleni jen hlasem lidu, ale i elektory. Hillary Clinton při posledním sčítání vyhrává populární volby neboli hlas lidu 1,5 miliony lidí. Ano, zatím je to o 1,5 milionu lidí víc, než dostal Trump. Hlasy ještě nejsou sečteny, každopádně jdou všechny pro Hillary. Pokud elektoři zvolí Trumpa prezidentem, tak to bude absilutní precedens, kdy by volby vyhrál kandidát, který prohrál populární hlas o tak velkej rozdíl. V roce 2000 prohrál George W. Bush s Al Gorem populární volby pouze o 550 000 hlasů. Elektoři budou volit 19. prosince. Ano, můžou volit podle sebe a ne podle toho, ke který straně patří. Takže teoreticky by stačilo, aby 38 elektorů nevolilo pro Trumpa a volby elektorů by byly vyrovnaný a o novým prezidentovi by musel rozhodovat ko

Dnes je první úterý po prvním pondělí v listopadu a den prezidentských voleb v USA. Nedávno jsem se dozvěděla, že se volí v úterý, to aby se mohli farmáři dostat k volbám, v neděli šli do kostela, v pondělí cestovali no a v úterý volili. Informace, která je mi celkem úplně na nic, ale jak je to s každou blbinou, tak si jí prostě budu pamatovat až do smrti a teď jí znáte i vy. Americký presidentský volby jsou přímo nepřímý. Hlasy se dělí na populární a elektorální. Váš volební lístek, ale nemá jenom jméno prezidenta. Vypadá takhle: Nejdřív se teda volí elektoři, kterých má každý stát tolik kolik má senátorů. Elektoři přitom ještě před volbama řeknou, kterýho kandidáta budou podporovat a jsou vybraní stranou za svoji loajalitu. Osobně si myslím, že elektoři jsou zbytečnost a přežitek z 18 století. Ve většině nepodporují kandidáta třetí strany, takže by se mohli zrušit, aby se do americkejch voleb mohl dostat i novej vítr. Jak potvrzujou tyhle volby, chtělo by to minimálně ještě jedn

Tak já nevím jak to mají ostatní, ale já vidím někde nějakej super recept a hned mám chuť si udělat to báječný jídlo, který na fotkách vůbec nezaprasí kuchyň. Vidím úžasnej doma upletenej svetr a hned bych se do něj pustila, protože v obchodech takovej prostě neseženu. Jdu se podívat na newyorskej maraton a říkám si sakra to je atmoška, už jenom kvůli ní se určitě příští rok přihlásím a  hned zejtra poběžím první trénink. No a pak se vrátim nohama na zem, jídlo možná zkusim uvařit, šála mi rozpletená leží na skříni už hodně dlouho, definitivně ji dokončím do půlky listopadu, do začátku prosince?  A na maraton? Na maraton se půjdu příští rok podívat zase jako divák, vždyť bych to nemohla fotit a navíc běhání absolutně nesnáším už od dvanáctiminutovek ve škole. Včera byla první neděle v listopadu a jako pokaždý už od roku 1970 se běžel newyorskej maraton. Teda v roce 2012 se neběžel, byl zrušenej. Dva dny před startem byl tehdy maraton zrušenej kvůli Sandy, tý skvělý bouři, kte