Máma za vodou

Terče pro tetování Už je to tak randím, zase randím a zase to není s Amíkem. Amík má se mnou trpělivost, rohodl se, že mě nechá se vybouřit a pak půjdme zase dál. Ne, tak jako předtím, ale dál a spolu. Radiace, nový slovo, který se u nás doma posledních pár týdnů skloňuje i časuje, používá v jednotným čísle a hlavně v přítomnosti. Radiace, takový děsný slovo a jak si na něj člověk zvykne. Než jsem se s tím slovem seznámila, měla jsem před očima jednu scénu z filmu s Meryl Streep. Nepamatuju si jméno filmu, jen to, že je během svojí práce ozářená a oni jí pak drhnou rejžákem v kádi s vodou. Několika kádích. Její kůže je celá červená a ona pak doma zvrací, nemoc z ozáření se to jmenuje, ten její stav, tuším. Jo, tak s tímhle v hlavě jsem šla na radiaci. Onkologická radioterapie se to jmenuje česky, konečně ani angličtina v tomhle není vzdálená a oncological radiation zní stejně ponuře. Co, ale není ponurý jsou lidi, kteří na tomhle oddělení pracují a to jsem zjistila hodně rych

Sen o budoucnosti naplněné bohatstvím, slávou a věčným mládím se nikde jinde nerozplynou tak rychle jako v USA, zvlášť pokud onemocníte. USA jako země neomezených možností pokulhává na konci žebříčku všech vyspělých států v oblasti sociální, neb tu neexistuje možnost placené mateřské ani placené nemocenské. Soustřeďme se na nemocenskou a mateřskou. Jak mateřská tak nemocenská spadají pod The Family and Medical Leave Act of 1993, zkráceně FMLA. Tento federální zákon byl jedním z hlavních prezidentských bodů prvního termínu Billa Clintona. Co tento zákon přinesl? Možnost 12 týdnů neplaceného volna s uhlídáním pracovního místa. Toto neplacené volno se vztahuje na zaměstnance pracující minimálně 12 měsíců na jendom místě pro zaměstnavatele s minimálně 50 zaměstnanců v okruhu 75 mílí.  FMLA je jediním federálním zákonem, tedy zákonem, kterým se musí řídit firmy s více než 50 zaměstnanci po celých Spojených Státech, který se zabývá mateřskou či rodičovskou dovolenou nebo nemocen

Včera jsme se s Amíkem rozhodli, že se potřebujem uvolnit a trochu odreagovat. Koupila jsem dvě láhve bílýho vína, Amík si koupil čtyři plechovky svýho oblíbenýho kyselýho piva, mini chlapík se s dekou, nočníkem, dvouma usínáčkama, knížkou a flaškou s pitím přestěhoval na noc k babá do postele a romantickej večer mohl začít. V půl devátý večer jsme si lehli k televizi našli film s Tomem Hanksem, uvelebili jsme se a za deset minut zjistili, že ten film co se nám docela začíná líbit vypadá jako, že Tom Hanks má rakovinu. Našli jsme druhej film, Amík si dal třetí pivo, já druhou skleničku vína a začali se koukat na Tima Burtona a jeho Sirotčinec slečny Peregrinový, tak jako rakovinu tam nikdo nemá, ale zase je to anotace na holokaust. No nic, film jsme další nehledali. Amík za deset minut usnul. V půl jedenáctý přišla máma, mini chlapík zrovna usnul, nevím proč, ale přitom sdělení držela v ruce sklenici ginu s tonikem. Amík chrápal, ale zase se u toho tulil. Sirotčinec skončil, Am

Mini chlapík mluví hodně, mluví rád. Většinou anglicky, to se moc nezměnilo, prostě je to zrádce a schválně odmítá poetickou mluvu Vladislava Vančury a bohatá synonyma Karla Čapka. Je fakt, že zatím to ani s Čapkem ani Vančurou nepřeháníme. Ač je mini chlapík dítě velice chytré nechci ho zahltit, a tak po večerech většinou čteme Ferdu Mravence, což mi připomnělo, že si musím napsat tátovi a zkásnout ho o nějaký nový český knížky. Ony se ty tři díly díly Ferdy přeci jen mírně zají. A ani ta blbá Beruna už nevyvolává ty správný emoce. Včera večer jsem se rozhodla přerušit naši čtecí rutinu a vyrukovala s vlastní pohádkou a sice mírně pozměněnou formou "O vlku a kůzlátkách." Mini chlapík si to děsně užíval, zvlášť když jsem přidala přídavek ve formě rytíře, na kterýho skočí medvěd a lev. "Teda já ti řeknu, stejně je to neuvěřitelný, jak on ti fakticky rozumí," ozval se po dokončení pohádky obdivně Amík. "Neříkej, žes tomu nerozuměl?" "No pokud t

Zdravá snídaně, základ dne A už je to zase tady po krátký pauze to začíná nanovo. Už budu Amíkovi zase nevěrná neb začíná moje randění s radiací. Škoda, skoro jsem si zvykla na to, že nemusím do nemocnice jindy než jednou za tři neděle. No nic, aspoň jsme si užili krátkou dovolenou. Pátek 26. května, perfektní den, přesně na to jít do nemocnice. Posilněni strašlivě zdravou snídaní, velikým kafem a "hen hen" jak by řekl mini chlapík a ne slepice nesvolává, to si jenom zkrátil český honem honem. Maskovanej Amík Nová budova, nová čekárna, nový záchodky a ejhle jiná pacientka:"Můžu se zeptat, jste po chemoterapii, že jo?" No, nevím, ale moje holá hlava v oddělní radiační onkologie je jasnou vizitkou a nikdo, fakt nikdo si nemyslí, že vypadám jako skinhead, teda když opominu Amíka, kterej si od rána dělal legraci z mojí džínový bundy a holý hlavy. Máma to teda ještě na rozloučenou mezi dveřma zazdila:" Legraci si z ní nedělej, nemá to decentní tetování