Máma za vodou

V pátek proběhla halloweenská párty u mini chlapíka ve školce. Všechny děti byly natěšené a všechny děti měly kostým. Všechny děti až na mini chlapíka. Přivedla jsem mini chlapíka bez kostýmu do školky. Tak kostým jsem chtěla přinýst až odpoledne, ale když jsem viděla tu drobotinu natěšenou a běhající v princeznovskejch šatech nebo jako rybičku Nemo, tak jsem ihned volala Amíkovi, aby kostým donesl. Nechtěla jsem, aby byl to naše nebohý dítě netrpělo pocitem méněcennosti jakožto jediný bez převleku. Za hodinu mi přistála zpráva: "Díky, za dementní nápad." Zavolala jsem Amíkovi zpátky. Podle všeho netrpělo naše dítě pocitem méněcenosti ani náhodou, ba naopak, užíval si to do tý doby, než jeho matka poslala jeho otce s kostýmem do školky. Ano, mini chlapík nechtěl být narván do svýho kostýmu ani náhodou. Po souboji vůlí, kterou mini chlapík vyhrál na plný čáře, ale projel po svalový, dostal mini chlapík záchvat breku, protože jeho "da" nezůstal ve školce s ním

Naše super dýně Letos jsme se na dlabání dýní pořádně připravili. Koupili jsme si perfektní super dlabací nářadí. Nepřeháním, opravdu tu prodávají dlabací sady, jak jinak než v oranžový barvě. Naše skvělý náčiní mělo u sebe i sadu předkreslenejch dýních ksichtů. Ano, jdeme na jistotu, po loňským spojení očí a pusy to nenecháváme náhodě. Rozhodli jsme se dlabání posunout co to jde, aby nám ta naše dýně pěkně vydržela. Loni jsem jako amatérka jenom smutně koukala na naši po tejdnu seschlou a nahnilou dýni. Najela jsem na internet a nechápala ty milióny konverzací o tom jak nejlíp zakonzervovat vydlabanou dýni. Jedni radili natřít ji celou vazelínou nebo namočit do sava či potřít čističem na vanu, po všech těch radách jsme se rozhodli to prostě nechat přírodě. A takhle nějak jsme se minulou sobotu pustli do naší první dýně.  Na podlahu v obýváku jsem natáhla obří igelitový prostěradlo, Amík nám pustil motivační elpíčko, sehnali jsme mini chlapíka a šlo se na věc. "Dýně se mus

A je to tady naše bilingvní dítě rozumí česky líp než Amík. Zrovna nedávno to Amíkovi vážně docvaklo, že bude muset v češtině přidat pokud nechce zůstat v prachu dějin a necha mě a mini chlapíka, abysme se bavili v našem soukromým a tajným jazyce. To si takhle seděl Amík a vedle něho si hrál mini chlapík s autíčkem. Měla jsem nějakou rozvernou náladu a řikám mini chlapíkovi: " Hele, dej dádovi to autíčko za kalhoty." Mini chlapík, kterej je co se týče vtipnosti napůl já a napůl Amík a smysl pro humor mu rozhodně nechybí, se potutelně usmál a jal se svýmu otci to autíčko za ty kalhoty rvát. Amík jenom nechápavě zíral a já jsem se smíchy málem složila. No dobře až tak vtipný to nebylo, ale mě a mini chlapíkovi se to zdálo k popukání. Amík na mini chlapíka: "Co to děláš? Přestaň!" S ublíženým výrazem se otočil na mě: " Cos mu to řekla?" Já nevinně: " No, aby ti narval to autíčko za kalhoty." Amík:" A jak se to řekne? Počkej, to jsem jako

Mini chlapík jako duch Halloween je definitivně můj nejoblíbenější americký svátek. Pamatuju si na svůj první Halloween v New Yorku, šli jsme tehdy s Amíkem na manhattanský průvod příšer a mě tehdy tenhle svátek úplně učaroval. Úplně mě okouzlila ta hravost lidí kolem.  Všichni měli masky, jenom turisti ne a mě to tehdy vážně mrzelo. Halloween v podání Newyorčanů je absolutní hrou. Začíná to na začátku října, kdy se v okolí postupně začínají objevovat venkovní dekorace a o všech říjnových víkendech se po celým městě pořádají akce s Halloweenskou tématikou. Hodně oblíbený jsou psí soutěže o nejpotrhlejší masku a nejvíc znechucenýho psa v ní. Tu podle mě vyhrál jeden Šitzu, kterýho jsme viděli před třema lety v masce "Šitzu v záchodě." Ten pes měl kolem krku malý hajzlprkýnko a na těle pak záchodou mísu. Vyhrál na plný čáře, chudák, zjevně přesně věděl, kde je a nebral to jako výhru. Ale maska to byla nezapomenutelná. Halloween v Brooklynu je naprosto skvělej, v určit

Soužití dvou lidí není nikdy jednoduchý. To máte ty rozházený fusekle a bordel všude kolem, z jejího pohledu a schovaný kusy šatstva a  zmizelý nabíječky k telefonu, z jeho pohledu. Žít s jedním člověkem den po dni je někdy opravdu na palici a pak si k tomu vemte, že je třeba každej partner odněkud jinud. Dva lidi vyrostlý v jiný zemi, s jiným jazykem, no a najednou je o dvojnásobnou zábavu postaráno. Jazyk se člověk časem doučí a pochopí, ale některé věci prostě zůstanou. Kolikrát bych tak chtěla Amíkovi říct: "Jdi do prdele, Sašo" nebo pronýst něco vtipnýho ve stylu "proletěla kolem sojka práskačka."  "Když to srovnám s výletem na Kokořín," si můžu po vyšplhání nějakýho toho kopce řikat tak akorát sama sobě. V tomhle je to prostě smůla, i  kdyby tomu rozuměl, jako třeba s tou prdelí nemám pochyb, že rozumí, ale to zase nepochopí proč mu řikám Sašo.  Třeba takový vtipy. Jak ráda bych Amíkovi řekla takovej krásnej vtip o Pražácích a Brňácích, jak s

Klasické požární schodiště nesmí chybět Jak se bydlí v New York City? Tak realita se opravdu trošičku liší od populárního seriálu Sex ve městě, který má tolik lidí spojených právě se životem tady.  Jasně novinářka na volný noze si úplně s přehledem nemůže dovolit bydlet sama v bytě na Manhattanu, ne jen tak na Manhattanu, ale dokonce na Upper East Side. Vlastně může pokud ji rodiče v den jejího narození zapsali na čekací list pro byty s regulovaným nájemným. Tady si nedělám legraci, kamarádův brácha byl takhle zapsanej druhej den po narození. Na řadu přišel, když my bylo 34 a fakticky teď bydlí na Manhattanu. Novinář na volný noze ale není, je muzikant. Byty v New York City většinou nevypadají jako ty z filmů. Ono do filmu se špatně přenáší ta atmosféra domu s alkoholickým správcem nebo švábí populace trávící večery s rodinou u televize.   Vlastně když si tak vzpomínám na svoje první dojmy z toho jak se tady bydlí, tak to pro mě byl šok. Já holka zhýčkaná Prahou a panelákovým a