Máma za vodou

Postoperační Minulej tejden byl ve znamení doktorů, zase. Já, která doktory úplně nesnáší si to teď náramně užívá. Čekárny a čekání, lidi kolem, sterilní prostředí, pláště. V úterý jsem byla na pooperačním vyšetření. No paráda až na to, že jsem si deset dní nesundala náplast, která měla zmizet 24 hodin po operaci to bylo dobrý. Jizvy jsou skvělý, jen jedno mě pěkně štve, ztracená citlivost ve spodní straně ruky a zkrácený šlachy na ruce, kde mi brali uzliny. Prej normální, musím protahovat, jenže já bych tak chtěla bejt rychle a honem jako předtím. Rozumem chápu, že tohle přání je zrozený z touhy nějak zasunout do podvědomí to, že jsem měla v sobě rakovinovej nádor, kterej už tam není. Po vyšetření jsme si s Amíkem udělali perfektní romantickej večer teda podvečer a zašli přes ulici to italský restaurce. Není na romantiku na dohled rakovinový nemocnice. Jedna výhoda New Yorku je v tom, že není těžký najít dobrou restauraci. Objednali jsme mírně zdravý jídlo a dokonce i sk

Mini chlapík v zajetí bratranců Mini chlapík mluví. Dal si na čas, o tom žádná, ale jak říkala Amíkova 100 letá babička o tchánovi: "Stephen si taky počkal. Začal mluvit až ve třech letech a to měl jeden jazyk." Nevím proč, ale tchán tvrdí, že to není vůbec pravda a on už definitvně mluvil dávno před třetím rokem. Hlavní je, že si to tak dobře pamatuje. Nedá se říct, že by až doteď byl mini chlapík němej, to ani náhodou. Teď ale konečně mluví doopravdicky a hlavně vzal na milost češtinu, což mě nesmírně těší. Kromě hají a ham začal používat i jiný slova. Vtip je v tom, že libovolně zaměňuje slova z obou jemu dostupnejch jazyků a vybírá si ta, která mu jdou vyslovit nejlíp. Teda ona ta jeho výslovnost není zrovna nejlepší. Nedávno jsem viděla psa na youtube, kterej štěkal "I love you." A i moje naprosto nestranný srdce matky geniálního dítěte uznalo, že ten pes to umí vyslovit jasně a zřetelně oproti našemu mini chlapíkovi. Uznejte, že ten pes to fakt um

Radiologie Minulej tejden byl poměrně pernej. V neděli mi začalo docházet, že se operace blíží a já se začala bát. Jako na vážno se mi z pocitu toho, že mě budou řezat, ale hlavně z celkový anestézie stahoval žaludek. Bála jsem se. Bála jsem se toho, že neusnu, že, že, že...prostě všeho. V úterý 10. ledna jsem šla na mapování. Mapování mýho prsu a lymfatickejch uzlin. Asi, aby měli jistotu jak mě zejtra řezat. Můj nápad, že by stačil fix se nějak neujal a já šla do nemocnice. Sedím v čekárně, hromada lidí kolem, v čekární televizi jede "chcete bejt milionářem, " za oknem přes ulici se koulujou děti. Kolem mě lidi, většinou vypadají zdravě, jedna stará asi hluchá Italka křičí italsko anglicky do telefonu: "Počkej za rohem. Si, si, capisto." Křičí tak moc až se kolem lidi začnou smát. "Teď to trochu štípne." Tak tuhle větu znám od mala a vždycky to podcěňují ty injekce Zavolali mě dovnitř. Doktorka mi ukáže jehlu, krabičku s radioaktivní látko

Sníh v Brooklynu Řepa mi leze ušima. Doslova ji nemůžu ani cejtit. Každodenní ranní příděl mi nahání husí kůži. Sebrala jsem odvahu a poprosila o řepovou pauzu. Máma se jen zasmála :"Jsem si zrovna říkala, kdy to navrhneš. Vždyť to se nedá." Ano, džusuju dál, mrkev na tisíc a jeden způsobů. Amík taky zkouší svoje lektvary, ale je fakt, že jenom tak pomaličku. Zrovna nedávno udělal docela dobrej zelenej: kadeřábek, zelený jablko, citrón a celer. Chytla jsem rýmu a i ta před těma džusama zdrhla o několik dní dřív než normálně, což tak dostalo moji kolegyni, že si taky kupuje džusovač. Amík se do tý zdravý stravy opravdu obul. "Tohle moje tělo nemůže zvládnout. Takovej vitamínovej šok, to se prostě nedá." Stěžuje si máma a prchá před dalším dobrým jídlem, který Amík uklohní podle naší super nový kuchařky "Recepty pro rakovinu prsa." Jídla jsou to opravdu dobrá, to jo a super zdravý jsou taky to je jasný, jen kdyby Amík netrval na tom neustálým stri

Na konci prosince oslavil tchán s tchyní svoje 50. výročí svatby. Oni jsou spolu už půl století, Pane, jo půl století s jedním člověkem neuvěřitelný. Fakt, že jo! Tchán s tchyní se potkali v jednom letním rezortu, kde oba dva pracovali na letní brigádě. V takovým tom rezortu, kde si Baby a její Patricka a zatančili svůj Hříšnej tanec. Tchán netančil, tchán dělal číšníka, tchýně zpívala. Potakli se ve stejný době, kdy jezdili ty široký americký káry a vzali se v době kdy: 1. Cassius Clay se ještě nejmenuje Mohammed Ali 2. Válka ve Vietnamu bere na intenzitě, USA tam má kolem 500 000 amerických vojáků. Aby se tchán nestal jedním z nich hned po škole jde učit, protože jako učitel je vyřazenej z loterie. Mají s tchyní taky záložní plán pasy v šuplíku připravený na cestu do Kanady. 3. V Čině začala kulturní revoluce 4. Simon a Garfunkel publikovaly moji oblíbenou desku Sounds of Silence 5. Beatles a Rollings Stones jedou, John Lennon tvrdí, že Beatles jous slavnější než Ježíš 6

Vyšetření za vyšetřením Druhej tejden s rakovinou prsu je za náma. Stává se ze mě řepa, nedivila bych se kdyby ze mě příští tejden místo nádoru vytáhli řepu. To máma se rozhodla nás všechny uzdravit džusováním. "Hele je možný, že budeš mírně oranžovět." Podívá mi moje máma. "To by bylo z tý mrkve, ona může zabarvit tělo do oranžova. Nehty a tak. Ale víš, je to pro tebe to nejlepší." Tak teď už konečně vím, proč je Trump oranžovej. Má rakovinu prsu a jeho máma mu džusuje. A já hloupá si donedávna myslela, že si jenom vybírá makeup jako blbec. Džusujeme všichni dokonce i moje máma, která byla do nedávna na vitamíny alergická a její oblíbený jídlo bylo kafe a cigára. Nekouří. Máma nekouří a děsně jí fandím. Zvládne to já vím. Je to frajerka. Amík si taky lebedí ve zdravým jídle, má prej hromady energie. Tý energie má tolik, že mě hlídá, jestli náhodou nepiju míň než tři hrníčky zelenýho čaje denně. Vrcholem byl vejlet do restaurace, kde mi změnil objednávku

Je děsně zajímavý jak každej rok člověk řeší něco úplně jinýho. Před čtyřma lety touhle dobou jsme s Amíkem balili náš byt, stěhovali věci k tchánovcům, balili bágly a pomalu vyráželi na naši půlroční cestu po světě. (k tomu čtyřletýmu výročí budu dávat letos články z našich minulejch cest) Před třema lety jsem touhle dobou byla těhotná a napnutá doslova až k prasknutí, zase tolik nepřeháním, když si člověk představí, těch třicet kilo navíc. Před dvěma lety jsme se opět stěhovali, teď už snad na delší dobu do toho jednoho, americkej styl stěhování se sem a tam nám nějak nevoní. Loni jsme se radovali z mini chlapíkova růstu a pokroků. No a letos se nám všem díky mně tak nějak převrátil svět vzhůru nohama a mi si teď zvykáme na novej normál a cestu do toho zdravýho normálu. Ano, k tomu bych si mohla ještě dát nějaký to bilancování roku minulýho.  Mini chlapík se naučil chodit na nočník, jeden z největších plusů loňskýho roku. Mini chlapík začal tak trochu mluvit, nepř