Onkologie, první návštěva

Postoperační

Minulej tejden byl ve znamení doktorů, zase. Já, která doktory úplně nesnáší si to teď náramně užívá. Čekárny a čekání, lidi kolem, sterilní prostředí, pláště.

V úterý jsem byla na pooperačním vyšetření. No paráda až na to, že jsem si deset dní nesundala náplast, která měla zmizet 24 hodin po operaci to bylo dobrý. Jizvy jsou skvělý, jen jedno mě pěkně štve, ztracená citlivost ve spodní straně ruky a zkrácený šlachy na ruce, kde mi brali uzliny. Prej normální, musím protahovat, jenže já bych tak chtěla bejt rychle a honem jako předtím. Rozumem chápu, že tohle přání je zrozený z touhy nějak zasunout do podvědomí to, že jsem měla v sobě rakovinovej nádor, kterej už tam není.

Po vyšetření jsme si s Amíkem udělali perfektní romantickej večer teda podvečer a zašli přes ulici to italský restaurce. Není na romantiku na dohled rakovinový nemocnice. Jedna výhoda New Yorku je v tom, že není těžký najít dobrou restauraci. Objednali jsme mírně zdravý jídlo a dokonce i sklenici vína. "Hele, ale na tohle nezdravý debužírování si radši nezvykej, jo." Pravil varovně Amík, známý svým indiánským jménem na nezdravý jídlo jsem já pes. Teda, vzal to do rukou pěkně od podlahy, to se hošíkovi musí nechat.

Naše debužírování

Ve středu jsme jeli na první schůzku s naší, tedy mojí, budoucí onkoložkou. Doteď jsem byla v rukou chirugyně (ten ženskej tvar oboru chirurg mě zabíjí). Onkoložka tady nastupuje v mým případě malýho nádoru až potom, co je to všechno venku a vlastně pro mě jenom vymejšlí plán jak znepříjemnot prostředí mýho těla jakejmkoliv zárodkům, který možná existujou v mým těle.

Tohle je tak krásný

Zase nemocnice a zase plno lidí, zase plno lidí s rakovinou, několik žen v parukách. Nenápadně šmíruju mladší pár než jsme my. "Ta holka má definitivně paruku a vůbec není špatná," říkám si v duchu a taky plánuju jak konečně naučím Amíka pořádně česky, abych mohla pořádně mluvit o lidech kolem.

Čekání

Konečně slyším svoje jméno. Jdeme. Zase ordinace, zase převlíknutí do županu. Doktorka je doprovázena dvěma studentkama. Je neuvěřitelně milá a taky jedna z největších kapacit na můj typ rakoviny.

Tady musím napsat něco o mý doktorce, která mě bude provázet touhle poměrně trnitou cestou. Moje doktorka se narodila v Saigonu jako nejmladší ze šesti dětí. Její otec pracoval pro Američany. Na konci války ve Vietnamu se její rodiče pokoušeli utéct na lodi a rozhodli se dát jí a jejího o něco staršího bratra do sirotčince s myšlenkou, že sirotci budou evakuovaní samostatně a převezení do Ameriky, jak se to tehdy dělo. Noční loď se jim zdála moc nebezpečná pro tak malý děti. Moje doktorka a její bratr strávili v sirotčinci dva tejdny. Na poslední chvíli se její otec dozvěděl o možnosti evakuace celý rodiny. Bývalá uprchlice je nyní jedna z největších kapacit na můj druh rakoviny prsu.

Takhle to vidí Amík

Po prohlídce je nám vysvětlena historie mojí chemoterapie, proč ji budu potřebovat a na co mi má zabírat. Jak bude léčba postupovat. Co čekat. Jaký vedlejší účinky. Kupí se to, kupí. Na můj druh rakoviny je chemoterapie silně doporučovaná a má dobrý výsledky. Nádor byl malej, ale potenciálně agresivnější. Chemoterapie bude probíhat ve dvou vlnách. Nejdřív začnu tejdenní dávkou 12 krát teda něco kolem 3 měsíců. Kecala bych, kdybych tvrdila, že když jsem uslyšela, že mi to tam bude kapat dvě a půl hodiny, že bych z toho byla na větvi. Po těch 12 tejdnech budu dostávat injekci jednou za 3 tejdny zase 12 kol. Měsíc po tý intenzivní chemošce začne radiace, výlet do Černobylu to ale nespraví, takže radiace prsu bude trvat 5 tejdnů, 5 dní v tejdnu, asi tak 5 minut. Se jim líbí to číslo 5. Jo a prášky na 5 let.

Po skoro dvouhodinovým rozhovoru se mi mírně protáčejí panenky. "A nějakou zkratku, tu tam nemáte?" ptám se položertovně doktorky. "No, bohužel nemáme. Ale nezapomeňte, že je to všechno pouze doporučovaný. Dělat nemusíte nic z toho." Ehm, tak jako jo máme rozhodvor s Amíkem, na vážno pro a proti. Vyhrála ta možnost pro. Když mám pro tak mám prostě větší šanci a to šanci hodně dobrou.

Na vedlejší účinky chemoterapie a léčby jsem připravená dobře, si teda myslím.
1. Nevolnosti hravě zdolám po tomhle tejdnu, kdy mě máma konečně otrávila čistým řepným džusem, kterej jsem vypila na lačno a po chvilce se z toho poblila, mě nějaká chemoška nerozhází.

2. Vyčerpání tak to je úplná hračka, mini chlapík mě natrénoval skvěle.

3. Ztloustnutí mě po těhotenství, kdy jsem za 8 měsíců přibrala 30 kilo mě chemoterapie a možná tloušťka fakt nerozhází.

No to srdce je trochu podpásovka, ale budou mě monitorovat tak co. "Vlasy vám začnou řá'ídnout po třetím tejdnu." Pravila doktorka. "Třeba ne?" Nesměle já. "Ale jo." S úsměvem ona. Koupila jsem si paruku, ale zjevně mi ta bílá brava vlasů nesedí, vracím a jdu do růžový. Vážně.

Chemoterapii zdar na první jdu 10. února.

Někdy mě to dostane